Eso Pohárů
so Pohárů otevírá „modrou“ barvu Tarotu, tedy element vody. Voda reprezentuje naše city a tím, že jsou v Tarotu zastoupeny, se jasně dává najevo — patří mezi základní kameny našeho žití. Na nastavení citů naše žití stojí i padá. Své city promítáme do všeho, co denně prožíváme, do všech vztahů, situací, postojů i rozhodnutí.
Naše city tedy mají přímý vliv na to, jak nám život funguje či nefunguje a mělo by být jasné, že nemáme-li své city nastaveny správně, nemůže nám život přinášet to, co by měl.
Jak už o tarotových Esech asi víme, představují ryzí (ničím nebržděnou) sílu daného elementu. V případě Esa Poháru jde tedy o jasné, přirozené cítění neboli o trvalou lásku, tzv. lásku bezpodmínečnou. Neboli lásku ke všemu a ke všem, bez výjimky, ničím nepodmiňovanou. A právě v tom nepodmiňování bývá zakopaný pes, to obvykle neumíme.
Bezpodmínečnost znamená nerozlišování. Betpodmínečná láska nerozlišuje, je jí jedno, jak se druhý člověk chová, jestli nám rozumí nebo ne, jaké má názory, co říká a dělá. Nic není důvodem k němu lásku necítit. Zároveň to neznamená, že s ním musíme kamarádit, chtít trávit čas, povídat si, něco sdílet. Jde jen o to jej neposuzovat, nehodnotit, mít jej rád takového, jaký je — protože chápu, že jaký je není to jeho vina!
Láska je vklad, nikoli výstup
K lásce na úvod připomenu, že láska není emoce. Láska je něco jiného — je to přirozené vnímání světa. Neboli reálně vidění.
Způsob, jakým se na život díváme určuje, co se nám vrací zpět. Je to vlastně náš vklad do každé prožívané situace, zatímco emoce je výstup — to, co se nám na základě našeho pohledu na věci a lidi vrací.
Jak se dívám, tak žiji
Řečeno optikou zákona přitažlivosti neboli zákona akce a reakce — láska je akce, a jako reakce na ni přichází vše dobré. Tedy vše, do čeho vkládáme lásku (co s láskou vnímáme), nám přináší automaticky dobro — radost, zdraví, bohatství… Láska zajišťuje, že nám věci automaticky fungují. Díváme-li se jinak, vrací se nám něco jiného než dobro, vztahy, situace a životní oblasti nefungují, jak mají.
Eso Pohárů tedy popisuje stav, kdy už se s láskou díváme úplně na vše, což se nám vrací tím, že nám vše samo funguje a cítíme se díky tomu dobře a bezpečně, jsme zdraví, vitální a spokojení. Netrpíme pocity, že nám něco chybí nebo hrozí, cítíme se bezpečně a jistě. A tento stav je trvalý, tak žijeme, ne že se tak sem tam chvíli cítíme.
Opravdovost = trvalost
Míra proměnlivosti našich dobrých pocitů ukazuje, jestli je jejich zdrojem naše nitro, anebo si jen chvilkově něčím uděláme radost, která brzy odezní a my se vrátíme do svého „normálu“. Proměnlivost našich nálad je kontrolkou, podle které přesně poznáme, jak na tom naše podvědomí je. Mění-li se naše nálady, vypadá naše podvědomí jako ementál — je samá díra, samý podvědomý blok. Každou chvíli se na něco díváme nesprávně.
Všechny ty „díry“ v našem podvědomí fungují jako zkreslená optická čočka — jsou to šablony nepřirozeného vidění, tedy jinak než s láskou. Vše, co vnímáme jinak než s láskou, v nás probouzí neklid. A cílem seberozvoje je všechny zdroje našich neklidů z podvědomí odstranit. Díry v ementálu se musí zacelit.
Láska je projevem sebehodnoty, respektu, tolerance a dávání
Kdo cítí lásku, nic nevyžaduje. Proto ani se situací nebo člověkem nebojuje, protože necítí důvod. Ničeho se nebojí, o nic mu nejde. Projevem lásky je zároveň respekt — ke komukoliv, ať je jakýkoli. Bez rozlišování, čím ten člověk je, jaký je, jak se chová, co udělal/neudělal, řekl/neřekl. To vše je pro lásku nepodstatné, ona je neměnná.
Aby byla láska neměnná, abychom ji skutečně cítili vždy, je potřeba se naučit správně dívat na svět. Logiku lidskou (popisovanou v Tarotu barvou žlutou neboli kartami elementu vzduch) musíme nahradit jinou, vesmírnou. Lidská logika vše jen hodnotí na základě svých dojmů. A jelikož ty dojmy neodpovídají skutečnosti (jsou nesmírně omezené), dobere se hlava vždy k názoru nesprávnému. A tudíž pak často lásku cítit nemůže, protože jí to nedává smysl.
Klíčem k lásce je vědění
Bez vědění nebudeme nikdy vnímat svět s láskou, to nejde. Dokud je v nás lidská logika, budeme pořád rozlišovat na dobré a špatné (lidi i situace). A budeme mít rádi (schválně nepíšu „cítit lásku“) jen ty, kdo nám přijdou „dobří“ a bojovat s každým, koho budeme považovat za „špatného“. Stejně tak v případě situací — naše pocity se budou měnit z dobrých na nepříjemné podle toho, jestli naše dojmy vyhodnotí situaci jako dobrou nebo špatnou.
Věděním se to změní. Objevíte to, co nevymyslíte — způsob, jak vidět svět, aniž byste někde viděli něco špatného. Objevíte realitu, která je lidskému rozumu skrytá, protože neodpovídá lidské logice. Realitu poznáte jedině, když se na vše díváte komplexně, se všemi souvislostmi. A právě to hlava nedokáže, proto se přes veškerou logičnost jejích závěrů vždy mýlí. Věci se mají vždy jinak, než si hlava myslí.
Láska všude je
Eso Pohárů jasně říká — láska je úplně všude! Kamkoli se podíváš, cokoli prožíváš, je ryzí láska. Láska je realita, nic jiného neexistuje. Ale jde o to, zda ji vidíme, nebo ne. Podle toho lásku vysíláme a zároveň přijímáme formou dobra, anebo ji nevidíme, tudíž vysíláme něco jiného (strach, hněv, vzdor, lítost, smutek, uraženost, kritiku, hádku, boj…) a přijímáme adekvátní odezvu — cítíme se špatně a přitahujeme, co si nepřejeme, co nám neslouží.
