Harmonie není neustálá pohoda, ale stav, kdy se ničeho nebojím
ro dnešní krátké povídání jsem vytáhl ze svého „stručného“ Tarotu kartu VIII: Vyrovnání. Neboli harmonie, pohoda, klid, všechno funguje. Dvěma krátkými větami je na ní uvedený princip, zaručující, aby tomu tak bylo — abyste se skutečně cítili dobře, pohodlně, bezpečně, jistě, aby váš život po všech stránkách fungoval: Stačí myslet na to, co chcete a budete to tak mít.
S tímto jednoduchým principem to je jako se všemi ostatními — zní úplně triviálně až samozřejmě, ale v praxi už to tak samozřejmě nefunguje. Je potřeba se to naučit, dopracovat se ke stavu, kdy to tak skutečně děláme.
Je v tom skrytý háček, protože mnohé naše myšlenky nejsou vědomým produktem naší hlavy. Ony jsou do ní posílané z našeho podvědomí. Nevysíláme je tedy na principu „vysílám, co chci“, ale „vysílám, co je ve mně z dřívějška uloženo“.
Jsme řízeni svým podvědomím
Podvědomí je zásobárnou našich přesvědčení. Je to program, který nás řídí. Kdysi vznikl na základě našich prožitků a vlivů, kterým jsme byli vystavováni a dnes „myslí za nás“.
Podvědomí je záludné, protože nad námi přebírá moc. Nikdo se tomu nevyhneme, každému nám podvědomí funguje stejně a je rychlejší než naše vlastní, aktuálně hlavou vymyšlená myšlenka. Co to znamená v praxi?
Teorie je jiná než praxe
V praxi například už vím, že se není čeho bát, že mi nikdy nic nehrozí, že můj život funguje úplně automaticky tak, abych měl pořád všeho dost, že se o nic nepotřebuji starat… Tolik hezká, líbivá i pravdivá teorie, tak to skutečně je.
Když tuto pravdu v sobě nosím, naplňuje mě sebedůvěrou, pohodou, cítím se naráz mnohem bezpečněji než dřív, kdy jsem to nevěděl. Cítím pohodu, klid, sílu, radost. Jenomže…
O veškerou tuto pohodu přijdu hned v první situaci, která můj klid otestuje zdáním, že se něco kazí, že mi něco hrozí. Má pohoda okamžitě odezní, na celou krásnou představu klidu, bezpečí a automatického fungování v mžiku zapomenu. Dřívější klid vystřídá chaos, zmatek, neklid, strach a — všechno je zase jako dřív. Má pohoda je fuč, kouzlo přestalo fungovat, vrátil jsem se tam, kde jsem byl.
Dokud existuje zdroj, budou mé nálady nekontrolovaně proměnlivé
Znáte to? To vaše podvědomí převzalo kontrolu nad vaším myšlením, nad úvahami o harmonii, a nahradilo je zmatkem, který vám teď létá hlavou. A stalo se to proto, že jste neodstranili zdroj, který ve vás tyhle vize katastrof probouzí. A právě to je nutné — odstranit zdroj, ne si něco milého přečíst a žít dojmem, že tím je věc pochopena, vyjasněna, a tudíž se váš život změnil. To je velký omyl, ve kterém žijí hledači životní pohody roky.
S podvědomím se to musí umět, což člověk obvykle neumí
Žití touto iluzí — že stačí číst pozitivní knihy, citáty, články a další věci, které mi dělají v hlavě jasno, uklidňují mě a mění můj pohled na život — to považuji za největší chybu, kterou člověk dělá. Za největší iluzi, pod jejímž vlivem přešlapuje na místě a nikam se neposouvá, přestože je přesvědčen o opaku. Myslí si, že takto trávený čas jeho život mění, jenže to se neděje. Namísto toho pochoduje na místě označeném nápisem START. Čeho se bál dřív se bojí dál, nezměnilo se vůbec nic.
Dnešní povídání o harmonii a fungujícím žití je svým způsobem varováním: nedělejte to! Nevěnujte četbě víc, než si zaslouží. Vstup do světa myšlenek není ničím víc než vstupem, přípravou na cestu. Je potřeba se o roli myšlenek něco dozvědět, ale tím to končí. Cesta dál vede jinudy — musíte MĚNIT SVÉ PODVĚDOMÍ. A to v posteli s knihou neděláte. Ani odříkáváním pozitivních myšlenek se nijak neměníte. Na to se musí úplně jinak, systematicky a pomocí technik pro odstraňování podvědomých bloků. Krok za krokem získáváte nad svým podvědomím navrch.
Často říkám klientům, že je naučím se bavit tím, čeho se doteď báli. A myslím to vážně. Harmonie totiž není stavem, kdy je všude klid a vše šlape jako švýcarské hodinky. Tak vypadá nuda. Harmonie je něco jiného — je to STAV, V NĚMŽ SE NIČEHO NEBOJÍM. Dokážu si užít svou sílu v libovolné situaci. Bavím se krocením svých neklidů.
Naplněný život je dobrodružství, při kterém si užívám svou vlastní neporazitelnost. Střídají se v něm období klidu s obdobími aktivity = výzev, a já si oboje s chutí užívám. To ale jde jedině za předpokladu, že životu rozumím, pak si dokážu vychutnat libovolnou situaci.
