Hojnost je výsledek schopnosti nefantazírovat

Život hraní na jistotu nedoporučuje, protože to je zcela proti jeho pravidlům. Každý, kdo to zkouší, prožívá starosti. Naráží, a jeho fungování připomíná boj o přežití — cítí se ohrožený a nejistý, uvažuje způsobem, jak předejít potenciálním problémům a o vše, co si přeje žít, se snaží nebo si to rovnou odepírá. Přesně tak totiž hrani na jistotu musí vypadat.

Život je proto koncipovaný úplně jinak. Nabízí mnohem zábavnější, napínavou, neomezující a zároveň zcela bezpečnou i naplňující variantu — žití v Nejistotě. Je to ovšem něco za něco, jelikož zákon „něco za něco“ je základním principem žití.

Tohle životní „něco za něco“ neni žádná kšeftařina, nejde o nic víc než — vše dostaneš za odměnu. Zasloužíš si to. K čemuž náleží i dodatek — „Ber nebo neber.“ Život dává najevo, že nikoho do ničeho nutit nebude, že si můžeme každý žít, jak chceme. Platí tzv. „zákon svobodné volby“.

Základní životní zákon „vše si musíš zasloužit“ známe i z pohádek. I v nich jde princ nebo Honza do světa, přes devatero hor, temných lesů a řek. A po překonání všech nástrah alias zkoušek na něj jako odměna čeká „princezna a půl království“, což je pohádkovou řečí „láska a hojnost“.

Žití v Nejistotě je nejvíc, nejvyšší životní úroveň. K jejímu dosažení potřebuje člověk sám sebe změnit — to je onen úkol, který jestliže splním, bude mi dopřáno to nej, což se dá vyjádřt jako bezstarostná svoboda a hojnost.

Dokážu ak žít po svém, aniž bych se musel o cokoli starat. O vše se už totiž stará život sám, jelikož v Nejistotě už jej k tomu pustím, protože si s ničím starosti nedělám. Vůbec mě nenapadá něco řešit, někam odbíhat myšlenkami.

Jsem schopen myslet jen na to, co a jak si přeji žít, a zároveň to ihned pouštět z hlavy, aby to mohlo být automaticky splňováno. Tak žití v Nejistotě vypadá, toto se musí člověk naučit — být bezstarostný, na ničem se necítit závislý, ničeho se neobávat, odmítat kompromisy.

Každý hojnost neboli Nejistotu žijeme. Každý jsme se narodil s tím, že nám něco „funguje samo“. Někomu zdraví, jinému finance, vztahy, seberealizace… To není náhoda, to je proto, abychom si každý dokázali představit, jak taková hojnost neboli naprostá pohoda vypadá. Abychom viděli ten rozdíl a mohli se rozhodnout to tak nastavit i v ostatních životních oblastech.

Žití v Nejistotě je žití, při kterém se díváte na život s pochopením. Nepodléháte klamům, jimiž na člověka svět působí. Jsou to právě ony klamy, které nás od Hojnosti odpojují a svádějí do světa starostí a kompromisů.

Každý klam se chová jako Bludička — přitahuje naši pozornost. Buď v nás probouzí obavy, anebo naopak zájem — na něco nás láká. Ať tak či onak, chytáme se do sítě, která nás už bude jen svazovat. Někdy rovnou, jindy si to uvědomíme až časem, že jsme lapeni a nedaří se vám z toho vlivu vymanit.

Existují pouze dva faktory, které dělají žití obtížným a nevyhovujícím — závislost anebo strach. Nevíte-li jak, nedokážete se jich zbavit. Stále přitahují vaši pozornost, a spouštějí vaše myšlenkové fantazie. A ať fantazírujete jakkoli, jdete sami proti sobě.

Člověk žijící v Hojnosti nefantazíruje. On už totiž vůbec nepoužívá hlavu. Žije srdcem, které nic nevymýšlí, ale cítí. Srdce je na rozdíl od hlavy vybaveno tou správnou logikou. Je totiž napojeno na Vesmír, na jeho dokonalou logiku, a proto je naše cítění vždy správné. Srdce nám tak vždy správně radí, vždy nás správně vede tam, kde nám bude opravdu dobře.

Oproti tomu hlava, ta na nic napojena není. V ní je uložen rozum, na nic nepřipojený a vybavený jeho vlastní logikou, která je úplně jiná, než logika života. Proto kdykoli hlavu spustíme a začneme něco vymýšlet, bude to do sebe perfektně zapadat, ale je to jen naše fantazie. V hlavě a na papíře bude vypadat jasně, ale ve skutečnosti nebude fungovat tak, jak si malujeme.

I všechny strachy a závislosti jsou pouhou fantazií, která nás straší či láká, ale skutečnost je jiná. Ani jedno není tak, jak si představujeme. Ani jedno nám nepřinese nic dobrého.

Člověk vystavovaný svým fantaziím, pozitivním i negativním, žije v nereálném režimu. Nežije to, co by mu skutečně dělalo dobře. On to jen vidí po svém, a tak se strachy bojuje a za fantaziemi se honí. V jednom vidí neštěstí, ve druhém štěstí. Ani jedno ale není tak, jak na to kouká, proto cítí, že to žití není ono.

Cílem seberozvoje je stát se člověkem, který dokázal svou hlavu odpojit, aby jej už nekrmila fantaziemi ani pozitivními, ani negativními. Výsledkem je ona hojnost neboli realita ničím nezkreslovaná. Člověku pak dojde, jak je ta realita mnohem lepší než vše, co si kdy vyfantazíroval. Kromě jiného i proto, že vše opravdu funguje a přináší to samou pohodu, radost a dobro pro všechny.

Realita neboli Hojnost je dokonale fungující žití, které přináší po všech stránkách dokonalé výsledky. Vše už řeší život sám (Vesmír), který je zdrojem dokonalé inteligence, a právě proto je schopen se o člověka starat po všech stránkách perfektně a daleko lépe, než si vůbec dokážeme představit.

Dokonalé výsledky tedy nejsou pouze skvělé, ale vždy mnohem předčí veškerá vaše očekávání. A to je na nich úžasné, člověk z nich vždy padne na zadek. Proto má rozhodně smysl se za Hojností vydat, rozhodnout se ji žít a naplnit tak smysl a potenciál své existence.

Cesta za Hojností je ryzí žití. Nejde tedy jen o ten výsledek na konci, ale i o tu cestu jako takovou. Přinese totální dobrodružství, které z člověka vyždímá vše, co v něm je. A právě to je nejvíc, to je opravdové. Tak vypadá žití naplno, tedy mnohem lepší, než veškeré snahy o fungování.