Jak na Nový rok, tak po celý rok

ico-black-zZnámé přísloví říká, že jak do nového (roku) vstoupíme, takové to celé bude. Je v tom víc, než se zdá, hloubka toho sdělen spočívá v pochopení, že to, jak se k věcem stavím, jim dává jasnou podobu. Přesně tak bude vypadat jejich průběh i výsledek.

S Novým rokem se nám otevírá příležitost se změnit. Změnit své postoje a začít lépe. Ta možnost tu je samozřejmě pořád, ale ono toho je celkem dost, co si člověk potřebuje hlídat a je dobré chodit na věci postupně. Žádné hrrr, ale krok za krokem.

To platí i o naší změně. I ta má probíhat pozvolna po krůčcích, které potřebují dozrávat, a tím se vytvoří prostor pro další krůček, kterému umožníme dozrávat, a pak další, a další… Takto se roste. Takto se člověk mění, rozvíjí, obohacuje, staví na vlastní nohy.

Císař, který mi vyšel jako karta pro první letošní rok, toto dobře ví. A řídí se tím. Je nám vzorem k pochopení, že — jak je uvedeno hned v podnadpisu karty — život stojí na sebedůvěře a službě. To platí úplně pro každého. Každý, kdo takto život vnímá a s tímto pohledem k němu přistupuje, bude žít spokojeně a naplněně. Takový člověk bude Císařem sám sobě i druhým.

Život je vymyšlený tak, aby pořád bavil. Jde jen o to, jak se na něj dívám. Buď přijímám, jaký aktuálně je a bavím se sebezměnou, anebo se svým životem bojuji a pak se úplně zbytečně trápím.

Žádný Císař se jím nenarodil. Každý jsme přišli na svět trochu jinak nastavení, do jiných podmínek. Ale to jen, aby naše osudy byly rozmanité, ovšem nikoli kvalitativně. Karty, které nám osud do začátku rozdá, představují jen jinou cestu k témuž. Ke spokojené, celistvé a užitečné osobnosti.

Životní cesta je možnost. Je to jako malířské plátno, které je bílé, ale každý malíř má k dispozici jiné barvy a — maluj! Nikdo není v nevýhodě, každý to jen má jiné. A může se začít — fňukat, stěžovat, že mi chybí růžová, koukat kolem, jak si kdo maluje to své, anebo — se plně ponořit do svého obrazu, s barvami, které mám, a totálně si to užívat.

I všechny negativní prožitky a zkušenosti nás obohatily. Není důvod si zoufat, stěžovat ani vyčítat, co jsme kdy prožili. Všechny zkušenosti jsou dobré zkušenosti a obohacují nás. Stačí je přijmout namísto naivního bojování s tím, co se nám kdy stalo.

Kdo nemá rád své plátno a barvičky, ten to bude mít těžké. Bude si připadat znevýhodněný, ochuzený, a tak bude pořád koukat okolo a závidět těm, kdo malují. A ta závist přeroste v boj, vnitřní, se sebou. Vznikne neláska a z ní nedostatek sebedůvěry. A také pocit životní nejistoty a s ním spojená potřeba se před světem uzavírat, utíkat, schovávat. Hledat bezpečí, protože my se v tom světě bezpečně necítíme.

Ne proto, že by byl špatný, že by nám chtěl ubližovat. On nám jen přijde velký, protože my si přijdeme malí. A neschopní. Tím nám začne život připadat těžký, začneme se cítit slabí a ohrožení. Do našeho „malování“ se zapojí hlava, která nás začne zásobovat dalšími a dalšími dedukcemi, které budou naše negativní vnímání podporovat a rozvíjet.

Boj je snažení. A to nikdy není cesta. Snažení je snaha usilovat o žití, na jaké nejsem zralý. Cesta je poklidný proces zrání, kdy dělám drobné kroky, které vedou ke zralosti. Namísto boje se bavím svým zráním. A nakonec to, co si přeji, začnu žít, protože to do mého života samo přijde a bude mi to fungovat.

Rozepisuji se o tom proto, že i tohle je — pěstování. Nic z toho, co je nám nepříjemné, nevzniklo samo a hned, to vše jsme si pečlivě, krok za krokem, vypěstovali. Bojem. Namísto cestou Císaře jsme se vydali opačným směrem, cestou chudáka. Což je v pohodě, i všechny tyto zkušenosti se nám budou hodit. Akorát…

…je dobré si uvědomit, že už stačilo. A Nový rok může být ideální příležitostí se rozhodnout vydat — v klidu a krok za krokem — cestou opačnou. Cestou sebedůvěry, sebelásky neboli spokojenosti se sebou a svými „barvičkami“.

Tím prvním krokem by mohlo být pochopení, že jsme jen různí, ale stejně hodnotní. Že ať jsem, jaký jsem, narodil jsem se jako Císař. Jen není nutné se tím Císařem stát, mám možnost žít i jakkoli jinak. O svém životě rozhoduji sám a podle toho vypadá.

Byla by ale škoda Císařem nechtít být, protože potenciál tu je. Nikdy není pozdě, nikdy není důvod něco vzdávat. Život není fatální, je to hra, která se operativně přizpůsobuje člověku. Obrazu, který ten člověk maluje.

Doporučím si v klidu pečlivě přečíst kartu Císaře. Je tam toho dost, aby nás motivoval k tomu jedinému, co nám přinese štěstí a naplnění. A jako motto nebo předsevzetí pro dalí žití bychom si mohli vzít císařovu Pointuplně si věřím a svou silou sloužím, právě to mě naplňuje.

Nic jiného ani naplňovat nedokáže, proto je dobré se inspirovat a nezkoušet vymýšlet alternativy. Někdo touží po penězích a majetku, někdo po partnerovi, jiný po důchodě a nicnedělání, ale to vše je velice krátkozraké. Nepřinese to, co od toho naivně čekáme. V tom je ta naše krátkozrakost. A Císař už to dobře ví, proto je dobré jej poslechnout.

Ještě je možná dobré dodat, že jít cestou Císaře, tedy k sebedůvěře a službě, znamená jít po cestě, která má dvě etapy. První z nich je o vybudování sebedůvěry, a až poté to bude o té službě. Často chybujeme v tom, že se snažíme sloužit, aniž bychom si důvěřovali. A to si jen zbytečně komplikujeme situaci. Ženeme se někam, nač nejsme zralí.

Mnohem jednodušeji, klidněji i rychleji dojdeme k cíli, když se nejdřív zaměříme sami na sebe. A teprve až dozrajeme do stavu, kdy máme i co nabízet (kdy stojíme na vlastních nohách), se pustíme i do té služby neboli do sdílení.

Kdo si nevěří, sdílet nedokáže. On si totiž svůj potenciál dostatečně neuvědomuje, a proto s ním nakládá jinak, než je zdrávo a než je přínosné. Buď dává, moc, anebo za to něco chce, případně za to chce málo a bojí se dávat, anebo… Prostě dokud je to uvnitř pomotané (nezralé), nemá smysl s tím chodit ven. Nic tím neuspíšíme, naopak.

Život není o tom, v jaké fázi zralosti právě jsem, ale jak jsem se svou aktuální úrovní ztotožněn a spokojen. Podle toho se buď cítím spokojený, anebo se trápím a bojuji.

Přeji úspěšný rok ve znamení Císaře. Tedy klidný, krok za krokem, zaměřený na sebe, na své plátno a své barvičky. A až budu cítit, že to plátno a barvičky stojí za to, otevřu se světu. Takto vypadá úspěch, resp. nejkratší a přirozená cesta k němu. Beze spěchu, dozráváním, kterým se bavím od rána do večera.

 

INTUITIVNÍ NAVIGACE

Ideální článek pro mě

Ideální výklad pro mě

 Ideální karta pro teď

PŘIJDE TI TO ZDE UŽITEČNÉ?

Kup si předplatné

Předplatné je dobrovolné, aby rozvíjelo naši štědrost.


Chceš dát věci do pohybu a vyladit si život?

Přihlas se do „Školy seberozvoje“

 Kup si „Tarot pro osobní rozvoj“ 

Najdi i ty zábavu a naplnění v rozvoji kvality svého života.

 

Tags

top