James Bond není jen protřepat a nemíchat…

Už jsem tu psal o Honzovi z pohádky, o Jokerovi z Batmana, a dnes chci přidat povídání o Jamesi Bondovi. Samozřejmě z pohledu vesmírných principů.

Proč zrovna Bond? Měl jsem o víkendu v Bratislavě workshop, poslední z loňského ročníku své školy na Slovensku. A v neděli ráno, chvíli před začátkem přednášky, mi padne oko na polici s knihou „Z archivu Jamese Bonda“ (nebo tak nějak). Začal jsem jí listovat a mou pozornost upoutala věta: „James Bond je člověk, kterého by každá žena ráda potkala, a jehož život by každý muž rád žil.“

A já si uvědomil — přesně tohle učím. Být člověkem, se kterým je druhým mimořádně a který žije mimořádný život. A že jdu za chvíli dopřednášet studentům, jak takhle žít.

Ten závěrečný workshop školy se mimochodem jmenuje Žiji jako profík, což vzniklo z toho, že „profík je ten, kdo ví, co dělá, protože rozumí, jak věci fungují“.

Vraťme se ale k tomu Bondovi. Ukažme si na něm, jak jej lidé vnímají. Samozřejmě různě, ale v podstatě se shodnou, že jde o frajera, který je na ženské. Drsňák a sukničkář.

To je ovšem dost panáčkovský pohled. Neboli zkreslený, který se upíná na dojmy a uniká mu podstatné. On ten James Bond je…

…především člověk, který si dokáže jít za svým. Je věrný svému ideálu, své misi. A nic jej nezastaví. Neboli — jde za všechny hranice, a proto dojde, kam potřebuje.

Že je přitažlivý, to už je pouze přirozený důsledek toho, jaký je uvnitř — nekompromisní.

Kdyby se lidé koukali na Jamese takto, už by mnohem míň chlapů toužilo být jako on, protože by měli naděláno v kalhotách. I podstatně méně žen by jej toužilo potkat, protože by se s nimi vůbec nemazal.

Reálným pohledem by si lidé podstatně víc uvědomovali, že aby byl člověk přitažlivý, je nutné si věřit a být sakramentsky oddaný a věrný. Že to není o silných slovech, gestech, rolexkách ani sukních, ale o srdci. Což není zadarmo, s tím se člověk nenarodí, to musí pěstovat.

V podobném duchu se nesla i má páteční přednáška, která byla naopak pro ty, kdo by do letošní školy potenciálně chtěli nastoupit. Tam jsem vysvětloval, že jsem nepřijel nikoho lanařit, ale odradit ty, kdo by se přihlásili hlavně proto, že si hrozně přejí žít, co jim škola slibuje.

Škola je pro ty, kdo uvažují opačně — kdo se těší, že se budou učit dělat věci, které jiní lidé nedělají (protože to nedokážou). A ono jedině, když děláte to, co jiní ne, vám přijde jako reakce na váš přístup adekvátní odezva, tedy život, který jiní nedokážou žít.

Jít za všechny hranice je přesně to, co ve škole děláme. Ono to ani jinak nejde, my to jen víme. I víme, jak se za ty hranice jde. Ani tak to není snadné, ale ono to snadné ani být nemá, ono to má být — opravdové.

James Bond se očima panáčka může zdát jako egoista. To proto, že panáček vůbec netuší, co ego je a co ne. Ego je především generátor strachů. Jejich probouzeč a živitel. A James Bond, ten se bát nesmí, protože by nikam nedošel. Takže — jaké ego?

Abyste se nebáli, musíte být úplně jiní. Abyste si věřili, musíte být úplně jiní. Abyste dokázali žít po svém, musíte být úplně jiní. Abyste byli přitažliví, věrní, oddaní, opravdoví, musíte být úplně jiní. Musíte být…

…úplně normální. Je to tak, byť to mnohé dost možná překvapí. James Bond je úplně normální člověk. Vypadá výjimečně, protože je výjimečné být normální. Je výjimečné si věřit i věřit životu, že vás v ničem nenechá, že vás naopak podporuje a vždy podpoří, jste-li odvážní.

Být normální je tudíž cíl, ne začátek. Je to ta nejvyšší meta. Proto jsou normální lidé výjimeční a chodí jich po světě menšina. Oni jen někdy vypadají výjimečně, protože život klame i v tomto.

A jelikož ten život klame, snaží se panáčci díky svému egu být jiní, nenormální. A daří se jim to, hrají si na kde co, ale uvnitř to jsou máčky, které když přijde na lámání chleba, vyměknou. A potkají-li někoho normálního, přijde jim divný.

Normální člověk ty druhé někdy dokonce děsí, což není nic nového. Kromě jiného je to zakotveno i v Tarotu, který na to nemá kartu James Bond, ale Ďábel.

James Bond, Ďábel, Hloupý Honza — to vše je jeden a ten samý člověk. Normální. Vyčnívá z davu proto, že druzí normální nejsou, a tak jim přijde buď jako frajírek, satanáš, anebo hlupák.

Nenormální nechápou ty normální, což je logické. Kdyby ano, byli by rovněž normální. Ale být normálním je — opakuji — cílový stav. Přesněji řečeno to je možný cílový stav, do kterého dospěje jen ten, kdo se k tomu odhodlá a veškeré nenormálnosti se zbaví.

Pak se z něj stane James Bond, Honza i Ďábel. Bude provokovat druhé svými názory, postoji, nekompromisností, odvahou, nespoutaností i přitažlivostí. Provokovat a přitahovat zároveň, tak to bude.

Učit druhé takovými být je to nejlepší povolání, které mě mohlo potkat. I proto, že sám musím jít příkladem a nesmím ze svých ideálů uhnout, ať se děje cokoli. Je to husté, jde se často až na hranu, ale je to totálně — bondovské.

I vám všem přeji z celého srdce — protřepat a nemíchat.