Jediný způsob, jak změnit svět, je sebezměna.
xistuje jediný způsob, jak změnit svět. Sebezměnou. Jak už to tak ve Vesmíru chodí, je to ta poslední věc, která by člověka napadla. Když si to ale uvědomíš a následně i pochopíš, dojde ti, jak nesmyslné a zbytečné jsou všechny hádky, kritiky, demonstrace proti tomuhle a onomu, soupeření, srovnávání se, honění se za něčím, prosazování svého názoru, potřeba se vyjadřovat k tomu, co kdo dělá nebo říká, jak se chová atd.
Svět je v pořádku
Většina lidí se snaží napravovat svět. A to jen proto, že nevědí, že existuje jediný způsob, jak to udělat – změnou sebe samého. Nic jiného nefunguje. Jak to? Protože svět, Vesmír, je pole energie a informací. A vládne mu zákon akce a reakce. Na co silou zatlačím, to zatlačí stejnou silou proti mně. Jakou myšlenku vyšlu, takový pocit to ve mně vyvolá a taková přijde i reakce od druhých či rovnou od Vesmíru, kdy prožiji situaci, která mi to dá pocítit.
Klid přijde, až neuvidíš problémy a soupeře
Dvojka Mečů je přesně ta karta, na které je tajemství harmonie zaznamenáno. Říká, že mír může být trvalý pouze za předpokladu, že se zbavíš touhy a potřeby s druhými soupeřit. Přitom ono soupeření nemusí být jen v tom, že si navzájem nadáváte nebo běháte s transparentem po ulici.
Soupeření představuje i potřebu se s druhými srovnávat. A tahleta potřeba je prazákladem všech ostatních soupeřících potřeb. Srovnávání se s sebou nese neduhy přetvářky, hraní si na něco, zneužívání svého postavení, podvádění, ale taky deprese, sebemrskačství, lítosti, pocity, osamělosti, slabosti, prázdnoty.
Za vším hledej… deficit sebelásky
A jako za vším, je i za tímhle nedostatek lásky k sobě. Ten najdeš všude. Deficit sebelásky se zákonitě projevuje miliardou způsobů, které jde všechny nasypat do již zmíněné popelnice s nápisem SROVNÁVÁNÍ.
Srovnávání znamená, že nevnímáš všechny lidi — včetně sebe — stejně. Děláš mezi nimi rozdíly. Mezi bohatým a chudým, vzdělaným a nevzdělaným, nadřízeným a podřízeným, známým a neznámým, velkým a malým, vozícím se v Mercedesu a Trabantu atd. Vesmírnou řečí se tomu říká rozlišování. Pokud se rozlišování zbavíš, budeš prožívat vnitřní mír. A nejen to. Pochopíš konečně, že tím, že jsme si všichni rovni, není koho za co kritizovat. Všichni se chováme, jak nejlíp dovedeme. Všichni děláme chyby. Díky nim se učíme a posouváme se výš, blíž ke své skutečné přirozenosti, síle, objevujeme své skryté schopnosti.
A paralelně s tím, svým rozvojem, nacházíme větší a větší lásku k sobě a zbavujeme se obav, které nás oslabovaly. A které všecny pramenily pouze a jen z nedostatku sebelásky – z potřeby se se světem a lidmi v něm srovnávat.
Řešit jen sám sebe
Takže chceš-li zmoudřet, přestaň chtít napravovat svět napravováním a kritizováním lidí v něm. To skutečně nemá smysl. Pracuj jen na sobě a ostatní nechej, ať si toho všímají. Staneš se jim přirozenou autoritou, tím, koho stojí za to nejen poslouchat, ale i následovat. Budou se v tvé přítomnosti cítit dobře, budeš jim imponovat, budou tě vyhledávat, následovat, budou chtít být jako ty. A tohleto je jediný způsob, jak dokážeš lidi a svět měnit. Svou vlastní přitažlivostí a vyzařováním.
Proč je to jediný způsob? Protože ten jediný nevyvíjí žádnou sílu. A pouze věci, které nevyvíjí žádnou sílu, fungují. To je Vesmír, to je život, to jsou naplněné vztahy, to je úspěch, to je harmonie, to je zdraví, to je bohatství. To vše získáš jedním jediným – vlastní přitažlivostí. Jen na ni má smysl se zaměřit, chceš-li cokoli změnit. I svět.
