Jsem na světě, abych zrál

Zrání, o tom to je. Narodili jsme se, abychom zráli a — dozrávali. Proto, že každý si do života přitahujeme obdobnou kvalitu, jaká je ta naše. Tak to zde chodí, tak život funguje, vždy fungoval a fungovat bude.

Je tedy naivní si stěžovat, protože tím ve skutečnosti říkáme — jsem nezralý. Stěžuji si sám na svou vlastní neschopnost, nevyzrálost, naivitu a nepřitažlivost.

Je i naivní čekat, že se něco změní, aniž bych systematicky pracoval na své sebezměně. Toužím po nemožném, a čím dřív to pochopím, tím lépe.

Obdobně naivní je vymýšlet plány a strategie a čekat, že to přinese nějaká zlepšení. Není to technicky možné, dopředu vede jedině sebezměna.

Když nám něco nefunguje, nevyhovuje nebo nepřináší, co bychom si přáli, je čas se změnit. Začít měnit sebe, nic jiného. Často na to zkoušíme chodit opačně — měníme kde co okolo. A to jsme nepochopili život a tedy ani příčinu. A jelikož tu příčinu vůbec neřešíme, nezmění se vůbec nic. Náš život možná bude vypadat jinak, ale (ne)fungovat bude pořád úplně stejně, a my se i úplně stejně budeme cítit.

Zopakuji známý životní zákon — má kvalita přitahuje kvalitu adekvátní. Úplně ve všem. Jaký jsem ve vztahu k práci, tak bude má pracovní oblast vypadat i fungovat = v adekvátně (ne)zralé firmě, pro adekvátně (ne)zralé klienty, adekvátně (ne)zrale nastavené zakázky. Jaký jsem jako partner, takové budu žít partnerství = s adekvátně (ne)zralým člověkem.

Průběh všeho, co žiji, bude rovněž odpovídat míře mé (ne)zralosti = čím nezralejší já, tím větší dramata a komplikace a skřípání a nárazy a traumata a stresy a úsilí a nedorozumění a nerespekt a nespolehlivost a … budou všudypřítomné, stejně jako tomu budou odpovídat i výsledky.

Moje kvalita = můj životní styl. Moje úroveň. Vše podle ní vypadá i funguje. A fungovat dál bude.

Míra mé kvality = moje efektivita. Buď se honím, dřu a nervuji, anebo funguji úplně v klidu, jednoduše a vše jde samo. Stejně tak výsledky stojí buď za nic moc, anebo jsou perfektní. Rozdíl je jen a pouze v mé kvalitě. A tak je dobré se zeptat — „Co určuje mou kvalitu?“

Jedno jediné — způsob mého uvažování. Od něj se totiž odvíjí úplně vše. I to, co vlastně dělám, protože kvalitně nastavený člověk nikdy nepůjde dělat nic, co není jeho srdeční záležitost a nač má vrozený talent. Nepouští si do života nic, co s ním nesouzní — aktivity, přátele, klienty… Vůbec nehodlá ztrácet čas něčím, co s ním naprosto nerezonuje.

Můj život ukazuje, jaký jsem. Je to můj sebeobraz, proto nemá smysl jej kritizovat ani si na cokoli stěžovat. Všichni prožíváme, to, jací jsme. Co dokážeme dávat sobě i druhým.

Je to tzv. cesta nulového úsilí. Neboli samovolnosti. A to je přesně to, co nezralý nedokáže. On se pořád o něco snaží, s něčím bojuje, někomu se chce zalíbit, zapůsobit — chodí štěstíčku naproti. Resp. on si to myslí, ale on se tomu štěstíčku naopak úspěšně vyhýbá. Jeho způsob uvažování je — nezralý = uvažuje úplně jinak, než by měl.

Už víme, že ať si vymyslíme uvažování jakékoli, bude nám znít logicky. A proto je na rozvoj své kvality potřeba jít správně. Nesnažit se řídit poučkami a návody a radami, protože nic z toho naše uvažování nezmění. Zůstaneme stejní, jen se budeme snažit řídit něčím, čemu vlastně nerozumíme, co si vykládáme po svém, ale cítíme věci jinak.

Život chce vždy změnit mě. Ať se vydám kamkoli, začnou mi do života přicházet situace, které mě chtějí změnit (protože je to nutné). A já to buď chápu, a potenciál těch situací umím zhodnocovat, anebo nechápu a se situacemi bojuji, čímž se ovšem chovám naivně, jejich potenciál zahazuji a nijak se neměním.

Proto v úvodu zaznělo slovo „systematicky“, protože zrání je a nutně být musí systematický proces — cesta. Pozvolná přeměna všeho, co zralé není. Kvalitu svého uvažování musíme změnit komplet, jen tak se změní naše přitažlivost a tím i život — začneme přitahovat něco jiného než dřív.