Jsem ze sebe nadšený
těstí, co je štěstí? Je to stav naprostého ztotožnění svých představ o sobě se sebou takovým, jaký jste, včetně vaší životní dráhy neboli role, kterou jste sem na svět přišli plnit.
Tento stav přeji každému a každého právě sem i vedu, protože toto je cíl všech cílů. Víc už neexistuje. Jste sami sobě zdrojem úplně všeho dobrého, cítíte se naprosto spokojení, vyladění — celiství.
Stav totálního sebepřijetí je vlastně stavem přirozenosti. Sami sebe vidíte reálně, a to jde jedině tak, když se na život naučíte správně dívat — dozvíte se, jak je nastavený, jakou roli v něm plníte, jak funguje vaše životní cesta, jak vy jako člověk fungujete, čím jste a jaké principy pohánějí váš život.
Bez vědění vládne zmatek (a strach)
Dokud v tom nemáte úplně jasno a nemáte to „v krvi“, vždy prožíváte částečný rozpor, a ten ve vás zákonitě probouzí vnitřní boj (neklid, nejistotu, závislost, nespokojenost…). Každý váš nesprávný pohled zvětšuje rozdíl mezi realitou a vaším způsobem uvažování, což se následně projevuje jako tendence s něčím v životě bojovat.
Svět funguje bez náhod
Nic není náhoda. Ani vy jste se nenarodili náhodou, náhoda není, jak vypadáte, co umíte ani co vám vůbec nejde. Náhoda není ani žádný váš prožitek, okamžik za okamžikem, od narození doteď.
A nejen to — úplně vše na vás i vašich prožitcích je a vždy bylo dobře. To, že jste to tak nevnímali, že máte za sebou dobré i nedobré prožitky, je jen iluze. Vše bylo i je dobré, jen vás něco obohacuje hned a něco vás něčemu učí. Neboli něco vám přináší potěšení hned a něco až v budoucnu.
Existuje jen dobré
Konec trápení začíná v okamžiku, kdy se na dobré a špatné odnaučíte rozlišovat. Ne teoreticky, ale doopravdy. Odtud je pak už jen krůček k totálnímu sebepřijetí, stavu nadšení ze sebe samotného.
Jedině nadšený sebou samým jsem i totálně přitažlivý. Svobodný, sebevědomý, dávající, sdílející to, čím jsem byl obdařen. Vědom si své jedinečnosti (kterou v sobě každý nosíme) vyzařuji naprosto jasně, co a jak chci i nechci. A právě proto to přesně takto mám.
Můj život — konečně — stojí na jediné skutečné jistotě, na mém vyzařování neboli přitažlivosti.
