Každý výsledek potřebuje zrát
ic nejde hned. Nic hodnotného nezískáte ze dne na den, rychle, šmahem. Neexistuje žádné tajemství, které vám někdo prozradí a váš život se tím otočí. Pokud takto uvažujete, nebude vás život bavit, protože té zábavě bráníte svým přístupem. Problémy neexistují, existují jen nesprávné pohledy na život. A jedním z nich je i pocit, že „řeším nějaký problém“ a tudíž „hledám snadné a rychlé řešení“.
Nikdo neřešíme problémy, protože žádné neexistují. Každého nás jen život učí něco nového, s cílem nás obohatit. Udělat nám radost, tím, že svou nabídnutou situaci sami zvládneme. Jako problém může vypadat kde co, ale vždy se jedná jen o výzvu, před jejíž zdolání jsme postaveni. Život nás chce bavit a rozvíjet, záleží ovšem na nás, jak se na jeho každodenní dary díváme. Trápíme-li se, lpíme, smutníme, bojujeme, utíkáme, honíme se, rozčilujeme, dohadujeme, vzdorujeme, třeseme se strachy…, díváme se špatně a to je náš jediný skutečný problém.
Vše v životě je proces, tedy i každá výzva. Instantní zázraky neexistují a nic, co se za ně vydává, nefunguje proto, že by to samotný život popíralo — ztratil by smysl. Nač žít dlouhý život, kdyby šly věci řešit nějakým víkendovým zázrakem? Nebo zaklínadlem, rituálem, nástěnkou… K čemu by to celé bylo? Zač bychom se pak mohli pochválit, z čeho bychom se mohli cítit dobře, zač bychom si mohli sami sebe vážit, kdyby existovaly laciné „finty“?
Naštěstí je Vesmír moudrý a žádné nesmysly nepovolí. Z lásky k nám, protože nás na svět poslal s cílem užívat si sebe samotné. Nacházet v sobě neomezený potenciál a bavit se jeho rozvíjením, používáním a sdílením. Právě to je život — „proces sebepoznávání, seberozvíjení“ a následné sdílení všeho, co jsme v sobě už rozvinuli. To jediné nás dokáže naplňovat a jedině když žijeme takto, jsme přitažliví i spokojení. Uvažujeme-li ale jako závisláci, kteří v sobě žádnou hodnotu nevidí a cítí se ohroženi, prožíváme peklo.
Jelikož kvalita života odráží kvalitu mého vztahu k sobě, je to celé o mně — o nacházení doposud neobjevených zdrojů lásky, dobra a bohatství v sobě a věnování se jejich rozkvětu. Jako odměna se nám to vše vrací v podobě nárůstu kvality žití. Obohacujeme sebe i druhé, život nám přináší víc a víc dobrého — jen tak, samovolně to k nám proudí.
Akce, které začínám pořádat, mají stejný význam — pěstování sebehodnoty a následně i přitažlivosti. Nejde jen o to se něco nového dozvědět. Mnohem důležitější je své nové pohledy na život dostávat do krve — zrát. Až pak je to učení. A až pak to přinese i výsledky.
Jako obrázek k dnešnímu povídání jsem použil email, který mi přišel od účastnice naší první víkendové akce (Školy v přírodě). Potěšil mě, jak by ne. Potvrzuje, co zde píšu i co jsem jí vysvětloval v neděli, když akce končila. Zrovna ona mi totiž řekla, že „se v podstatě nic nového nedozvěděla“. Odpověděl jsem jí, že to není vůbec potřeba a v jejím případě to ani nejde, protože má už za sebou celou moji školu. Tudíž se nemá ani co dalšího dozvědět.
Význam pro ni má ale to, že jsme se celý víkend různými formami bavili o tom, co už ví, a tím to v ní zrálo a sílilo. Z vědění se stávalo cítění. A bude otázkou chvíle, než se to projeví. Výsledek si můžete přečíst na obrázku, je zvýrazněn žlutě. V podstatě se „prolomily ledy“. Záležitost, kterou dlouhodobě řeší a řešila už v době, kdy se přihlásila na online školu, byla jakoby zaseknutá na mrtvém bodě. A na akci se ta hráz konečně prolomila.
V prolamování hrází neboli kontinuálním růstu naší kvality vidím smysl života i své práce. To je ta cesta, tak vypadá správně prožívaný život. Seberozvoj není nutné zlo k vyřešení problému, ale naplňující životní styl. Akce (nejen v přírodě) nabízejí smysluplné trávení volného času tím, v čem vidíme smysl. Takto bychom se na to měli dívat, pak si budeme rozumět.
Těším se na vás a další společné zážitky.
