Kdo po tobě kamenem, ty po něm vůbec nic

Císařovna představuje v Tarotu osobnost naplněnou tzv. bezpodmínečnou láskou. Ta bezpodmínečná láska není sluníčkaření, to jsou koule.

Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem v životě neplatí. Císařovna vám to řekne jinak — „kdo po tobě kamenem, ty po něm vůbec nic“. Takhle to je správně. Lidé s kameny jsou ti láskyplně ukradení, upřímně fuk.

Je dobré si to vysvětlit. Logiku najdeme v samotném základním životním zákonu — akce a reakce. Když po vás někdo hodí kámen (akce) a vy mu vrátíte chléb (reakce), chováte se v rozporu s životními principy. A tak — dostanete za uši.

Jak? Jednoduše — život vám pošle dalšího s kamenem, a dalšího, a dalšího, a tak budete kamenováni tak dlouho, než vám dojde, že se chováte špatně. Že si necháte lidově řečeno *rát na hlavu.

Když ale někdo hodí kámen a vy nezareagujete vůbec nijak, musí se o reakci postarat život sám. A tak to i má být, od toho tu je život, aby generoval reakce. Umí se o vše postarat dokonale, takže ten, kdo hodil kámen, dostane ránu úplně odjinud než od vás.

Bezpodmínečná láska je tedy umění nereagovat, nehodnotit, neřešit, jen si vybírat, co mi vyhovuje a žít nad vše ostatní povznesen. Nevěnovat pozornost ničemu než svým ideálům. Nebát se okamžitě opouštět vše nevhodné, bez obav, co bude a nebude.

Pak žijete to své, protože jedině v tomto povzneseném stavu nad veškeré dění to jde, jelikož váš život funguje za těchto podmínek sám a perfektně.

Samovolné perfektní fungování a hojnost je zákonitá reakce života na schopnost žít povzneseně nad veškeré dění. Což je ona zmíněná bezpodmínečná láska. A proto je tahle láska i cílem seberozvoje, nic lepšího neexistuje.

Ani nic těžšího, nutno podotknout. Ale že je něco těžké neznamená, že to je špatně, to je naopak velice dobře, protože naučit se to vám nabízí cestu, na kterou se nezapomíná. Není lepší cesty než té opravdové, k bezpodmínečné lásce.

Je to cesta Vědění, protože jen díky pochopení dokážete tu skutečnou lásku cítit. Dokud nevíte, jak se na věci dívat z pohledu zákonů života, bude vás každý s kamenem provokovat a rušit. A je-li přitažlivost rušená, přestává přitahovat.

Mít vše nevhodné upřímně na háku, to je stav bezpodmínečné lásky. To není ignorace, to jen přejete všem, ať si žijí to své. Máte je rádi, jen necítíte potřebu se vystavovat čemukoli, co s vámi nesouzní. A taky to neděláte.

Kdykoli se něco nevhodného objeví, povznesete se nad to, aniž byste tomu měli potřebu věnovat víc pozornosti než uvědomění, že tohle pro vás není.

Dokážete pak „plynout jako řeka“, což je nutná podmínka již zmíněné hojnosti. Život o vás dokonale pečuje, ale pouze za předpokladu, že „tečete“. Dokud ještě někde narážíte, sami sebe tím od hojnosti odpojujete a pak — se musíte starat.

Život je nádherný, jak vše teoreticky nejjednodušší je v praxi nejtěžší. Mávnout nad něčím rukou nebo ještě líp neudělat ani to, zní jako to nejjednodušší, co můžete udělat. Tak si to dnes zkuste — nad vše, co vám zkříží cestu, se povzneste, aniž byste to měli potřebu v duchu komentovat.

A až si večer spokojeně řeknete, že jste v té úplně jednoduché hře ani jednou nezaváhali, můžete si gratulovat, že žijete v lásce a hojnosti, tedy jako Císařovna.