Kdo šetří, nemá za tři
áká vás Slevomat a akční ceny? Potěší vás, když něco koupíte se slevou, když ušetříte? Hledáte, kde pořídit co nejlevněji? Zajímá vás vždycky hned, kolik co stojí? Pak jste chudí, bez ohledu na to, kolik vyděláváte a máte. Jste chudáci svou mentalitou, protože bohatému nic laciného radost nedělá, on vůbec nechce šetřit, on chce opak.
Co je opakem škudlení? Chuť na vše mít, což se dá možná výstižněji vyjádřit — bohatý chce všemu dávat, co to vyžaduje. Jeho baví právě to dávání všeho potřebného, dělá mu radost, že to už umí nebo se to učí.
Není tedy hloupý, ani nemachruje, jeho jen baví žít opravdově, něco pěstovat, budovat, růst, stávat se silným, dávat ze sebe, vážit si sebe, života i všeho, co tu je. Nechce si věci zjednodušovat ani něco dostávat, a lacino už vůbec ne. Chce aktivně žít, žít užitečným žitím.
Bohatý je ten, kterého vůbec nenapadá, že snadná cesta je ta nejlepší. Na takové nevidí nic zajímavého, snadno, rychle ani lacině pro něj není. Když mu dáte kolo, nebudou ho lákat rovinky a objíždky, on bude vyhledávat kopce a náročný terén. Bude chtít ze sebe ždímat maximum.
Bohatý vyhledává výzvy, ne odměny. Nepotřebuje snadno vydělat, jeho takové příležitosti nelákají. Jeho zajímá, kde může nejvíc dát. Kde může být nejužitečnější i se toho nejvíc naučit, nejvíc dokázat.
Chudoba tedy není ani trochu o penězích, na penězích se to možná dobře vysvětluje, ale chudoba je úhel pohledu obecně. Bohatství je chuť žít, chudoba snaha přežít a využít. Bohatství jako úhel pohledu začíná cítěním, že vidím hodnoty sám v sobě, a mám chuť je projevovat, rozvíjet a sdílet. Bavit se sebou, uplatňovat, co ve mně je, a svou schopnost sdílet své hodnoty posouvat pořád dál.
Bohatství, jak jsme zvyklí je vnímat, pak přichází až jako odezva na náš přístup. Jsem-li založením škudlil, znamená to jediné — nevážím si sám sebe. Můj vztah k sobě stojí za pendrek, nevidím v sobě, co bych vidět měl. Chudoba je pak už jen projekce mého pohledu na sebe na vše okolo. Jsou to mé brýle. V mém životě je laciné úplně vše, mnou počínaje. Žiji ve slevě od rána do večera, každý den. Lacině se rozhoduji, uvažuji, pracuji, bydlím, nakupuji, komunikuji, trávím čas…
Chudý alias lacině žijící se cítí permanentně ohrožený, proto pořád počítá. Na pozadí mu běží program — hlavně ušetřit, předejít problému, ztrátě, nedostatku… Proto chudého zajímá především co mu z čeho kápne, kolik na čem ušetří, kolik mu zbyde a kde mu bude bezpečně. Pouští nerad, to chudý neumí.
Bohatý se ale necítí ohrožený existenčně, citově, profesně ani jinak. Nežije s pocitem, že o něco může přijít. Nevnímá změny, které k žití patří, jako tragédie, ale pouze jako — změny. Změny k lepšímu.
Být doopravdy bohatým tedy znamená neočekávat problémy. Ani je nikde nevidět. Pak se ani nemohou stát, protože život je zařízen tak, že se všem děje jen to, co podvědomě očekávají, co vnímají jako možnost.
Stačí tedy nic zlého neočekávat, a nemůže se to stát. Někomu jinému ano, ale vám ne. Takto má žití vtip. Člověku může ublížit jedině on sám. Člověka může omezovat jen on sám. Člověkem může manipulovat jen on sám. Člověk se o vše dokáže připravit jedině sám. Proto je bohatství i chudoba jen otázkou toho, jak se kdo naučí koukat, jaké možnosti ve všem vidí.
Bohatství tudíž není ani trochu o penězích, ale o brýlích. Proto všichni, kdo řeší peníze a učí druhé řešit peníze, vůbec nepochopili, o co tu jde. Jdou na to člověčí logikou, ale ta je vždycky mimo mísu, z podstaty věci. Do mísy se dostanete až logikou úplně jinou.
