Trilogie o lásce (1): Láska je projevem sebehodnoty

Na nedávné přednášce padla dobrá otázka — „Jaký je v Tarotu rozdíl mezi Dvojkou, Trojkou a Čtyřkou Pohárů? Všechny jsou o lásce, ale uniká mi, v čem se ty karty vlastně liší.“

Vysvětlím ty tři karty postupně, dnes začnu Dvojkou Pohárů. A jako první připomenu, že celá modrá barva Tarotu neboli Poháry jsou o citové stránce života, což znamená o lásce.

Poháry jako Takové vysvětlují, jak kde se láska bere a jak s ní správně zacházet, aby nám nechyběla, ale sloužila. Jakmile si toto uvědomíme, máme už částečně i odpovězeno na to, v čem je rozdíl mezi Dvojkou až Čtyřkou Pohárů — popisují různé stavy v souvislosti s láskou.

Stavem, který popisuje Dvojka Pohárů, je pochopení vztahu mezi láskou a sebehodnotou. Tím je poselství Dvojky Pohárů jedinečné. Učíme se, že příčinou toho, zda lásku cítíme nebo necítíme, je náš vztah k sobě — náš vlastní pohled na sebe. Jsme to tedy my sami, kdo potrubí, jímž k nám láska proudí otevíráme, anebo zavíráme.

Necítím-li lásku, sám jsem se od ní odstřihl tím, že jsem na sobě nebo na tom, jak žiji, viděl chyby. A tím se prožívání lásky a dobrých pocitů s tím spojených pošramotilo. Už to není ono, už začínám prožívat situace, kde se necítím dobře, protože vidím chyby a problémy.

Ke snížení sebehodnoty dochází pokaždé, když cítíme nějakou újmu. Máme pocit, že kdyby něco bylo jinak na nás samotných anebo na našem životě, bylo by to lepší — začínáme být nespokojení. Pěstujeme si tím ego — falešné představy o sobě, životě a hodnotách, a tím do života vstupuje boj. Přestáváme se mít rádi, přestáváme si věřit, začínáme se bát, bojovat a za něčím honit. A tím se zároveň stáváme nepřitažlivými a život přestává přinášet, co by měl.

Vidění chyb a problémů se každému okamžitě vrací tím, že se přestává cítit dobře — jednoduchý zákon akce a reakce. Začínáme bojovat, protože chceme věci jinak, přitom si neuvědomujeme, že chyba není tam, kde vidíme chybu, ale v našem pohledu na to.

Tím, že nám uniká, kde je skutečně zdroj naší nespokojenosti a tudíž i našich kritických postojů, zamotáváme se do svého uvažování a chování víc a víc, čímž jen komplikujeme život sobě i okolí. Přestáváme být spokojení a tím i přitažliví.

A nejen to. Do našeho života přichází strach, protože strach je — protipólem lásky. Strach a kritika, to jsou zákonité projevy nedostatku lásky. Čím méně se mám rád (čím víc na sobě vidím chyb), tím víc chyb vidím i okolo a tím větší chuť s nimi bojovat se ve mně samovolně probouzí. Stal jsem se životním pesimistou = na všem si všímám toho nedokonalého a od všeho očekávám problémy.

Abychom to dokázali změnit a opět viděli svět hezky a cítili se hezky, potřebujeme přestat řešit svět, a začít řešit sebe — přijmout své zdánlivé nedokonalosti a zdánlivé újmy s tím, že je vše jinak. Začít na sobě vidět jen to dobré a prospěšné. Zjistíme pak, že nám nic nechybí, jen zbytečně nepřebývá. Že je to vlastně takto lepší, protože aspoň jasně víme, co chceme, co je skutečně to naše, co nás bude naplňovat a bavit.

Každý jsme ideálně nastaven, nikomu z nás nic nechybí, pouze jsme každý nastaven pro něco jiného. Jsme tedy jen různí, ne jeden lepší a druhý horší. Stačí se přestat naivně srovnávat a vnímat nás jako jedinečné bytosti, které si navzájem dokážou být užitečné tím, co v nás je. Pak se začneme cítit bezpečně, zbavíme se existenčních starostí, pocitů ohroženosti, zbytečnosti, neužitečnosti… Uvědomíme si, kolik toho máme a umíme, což jsme dříve přehlíželi a to byl ten jediný důvod proč jsme lásku ani sebehodnotu necítili.

Bojovníkem je každý, kdo se naučil vnímat to nedokonalé. Na všem vidí především chyby a očekává apriori problémy. Naučil se tak uvažovat, proto prožívá dramata, aniž by k tomu byl reálný důvod — vymýšlí si je a do všeho je tím vnáší. Jde na úřad a už si doma vykresluje, jaké tam prožije konflikty. Jede na služební cestu a už předem v něm běhá, co všechno se cestou bude komplikovat. Jde na schůzku a automaticky předpokládá, že to bude boj, že bude muset druhou stranu přesvědčovat, a tak vymýšlí scénáře, co všechno se může stát a k nim strategie, jak z toho vyjít jako vítěz.

Bojovník vidí všechny jako soupeře a ve všem očekává problémy. Důvodem je jeho nespokojenost, díky které trpí pocitem, že nic nejde jen tak, že vše vyžaduje úsilí a starosti a snažení a kontrolu nad vývojem. Buď musí útočit, nebo bránit. Jiný stav nezná. Spekuluje, protože nedokáže jinak. Jeho strachy jej stresují a frustrují, nedovolují mu vidět lidi jako přátele a svět jako klidné místo, kde všechno jde hladce, kde si vycházíme vstříc a je tu pro všechny všeho dost.

Zbavení se mentality nepřitažlivého bojovníka = vydání se cestou sebepřijetí. Potřebuji přijmout sám sebe takového, jaký jsem, s vědomím, že není důvod nic měnit ani vylepšovat, že by mi to naopak jen uškodilo. Stejně tak potřebuji přijmout všechny své dosavadní prožitky s pochopením, že to vše, ať to vypadalo jakkoli, byly jen a pouze mé jedinečné zkušenosti, které mě obohacovaly. já to pouze viděl jinak, proto jsme ve spoustě toho viděl něco jiného, než co to bylo a o čem to bylo, a tím jsme z toho ani nenačerpal to, čím mě to přišlo obohatit.

Nepřijímající (bojovník) je jiným slovem zabedněnec. Je brzdou nejen sobě, ale i druhým. Všude vnáší dramata, a je jedno, zda realitu kritizuje, zesměšňuje, natírá na růžovo nebo na černo. Ať to dělá tak či onak, jen vše komplikuje a sám v sobě živí neschopnost situace řešit. A tedy i neschopnost žít, protože celý život je jen a pouze o schopnosti řešit každodenní situace. A k tomu nikdy není potřeba nic jiného, než laskavý přístup, tedy láska a její vidění v sobě i okolo.

Kde láska je, tam vše jde i funguje. A kde láska není, tam je boj, který nikam nevede a nikomu neslouží. Dvojka Pohárů právě toto učí pochopit a radí:

• Přijmi sebe, jaký jsi, se vším všudy. Tím se sebou přestaneš bojovat — najdeš ve vztahu k sobě bezpodmínečnou lásku (zbavíš se škodlivých emocí).
• Obnoví se tvá sebehodnota a odnaučíš se vidět černě. Tím skončí tvůj boj se světem = s lidmi a situacemi (uvědomíš si, že ti nic nehrozí, přestaneš se bát, honit a usilovat).
• Začne být dobře tobě i druhým, a vše bude fungovat. Dokážeš žít tak, jak ti vyhovuje, aniž by ses o něco musel snažit.

.

Poselství Dvojky Pohárů tedy zní — pochop to a začni na sebepřijetí pracovat!

Následující >