Trilogie o lásce (1): Láska je projevem sebehodnoty

ico-black-nNa nedávné přednášce padla dobrá otázka — Jaký je v Tarotu rozdíl mezi Dvojkou, Trojkou a Čtyřkou Pohárů? Všechny jsou o lásce, ale uniká mi, v čem se ty karty vlastně liší.

Vysvětlím ty tři karty postupně, dnes začnu Dvojkou Pohárů. A jako první připomenu, že celá modrá barva Tarotu neboli Poháry jsou o citové stránce života, což znamená o lásce.

Poháry jako Takové vysvětlují, jak kde se láska bere a jak s ní správně zacházet, aby nám nechyběla, ale sloužila. Jakmile si toto uvědomíme, máme už částečně i odpovězeno na to, v čem je rozdíl mezi Dvojkou až Čtyřkou Pohárů — popisují různé stavy v souvislosti s láskou.

Stavem, který popisuje Dvojka Pohárů, je pochopení vztahu mezi láskou a sebehodnotou. Tím je poselství Dvojky Pohárů jedinečné. Učíme se, že příčinou toho, zda lásku cítíme nebo necítíme, je náš vztah k sobě — náš vlastní pohled na sebe. Jsme to tedy my sami, kdo potrubí, jímž k nám láska proudí otevíráme, anebo zavíráme.

Necítím-li lásku, sám jsem se od ní odstřihl tím, že jsem na sobě nebo na tom, jak žiji, viděl chyby. A tím se prožívání lásky a dobrých pocitů s tím spojených pošramotilo. Už to není ono, už začínám prožívat situace, kde se necítím dobře, protože vidím chyby a problémy.

Ke snížení sebehodnoty dochází pokaždé, když cítíme nějakou újmu. Máme pocit, že kdyby něco bylo jinak na nás samotných anebo na našem životě, bylo by to lepší — začínáme být nespokojení. Pěstujeme si tím ego — falešné představy o sobě, životě a hodnotách, a tím do života vstupuje boj. Přestáváme se mít rádi, přestáváme si věřit, začínáme se bát, bojovat a za něčím honit. A tím se zároveň stáváme nepřitažlivými a život přestává přinášet, co by měl.

Vidění chyb a problémů se každému okamžitě vrací tím, že se přestává cítit dobře — jednoduchý zákon akce a reakce. Začínáme bojovat, protože chceme věci jinak, přitom si neuvědomujeme, že chyba není tam, kde vidíme chybu, ale v našem pohledu na to.

Tím, že nám uniká, kde je skutečně zdroj naší nespokojenosti a tudíž i našich kritických postojů, zamotáváme se do svého uvažování a chování víc a víc, čímž jen komplikujeme život sobě i okolí. Přestáváme být spokojení a tím i přitažliví.

A nejen to. Do našeho života přichází strach, protože strach je — protipólem lásky. Strach a kritika, to jsou zákonité projevy nedostatku lásky. Čím méně se mám rád (čím víc na sobě vidím chyb), tím víc chyb vidím i okolo a tím větší chuť s nimi bojovat se ve mně samovolně probouzí. Stal jsem se životním pesimistou = na všem si všímám toho nedokonalého a od všeho očekávám problémy.

Abychom to dokázali změnit a opět viděli svět hezky a cítili se hezky, potřebujeme přestat řešit svět, a začít řešit sebe — přijmout své zdánlivé nedokonalosti a zdánlivé újmy s tím, že je vše jinak. Začít na sobě vidět jen to dobré a prospěšné. Zjistíme pak, že nám nic nechybí, jen zbytečně nepřebývá. Že je to vlastně takto lepší, protože aspoň jasně víme, co chceme, co je skutečně to naše, co nás bude naplňovat a bavit.

Každý jsme ideálně nastaven, nikomu z nás nic nechybí, pouze jsme každý nastaven pro něco jiného. Jsme tedy jen různí, ne jeden lepší a druhý horší. Stačí se přestat naivně srovnávat a vnímat nás jako jedinečné bytosti, které si navzájem dokážou být užitečné tím, co v nás je. Pak se začneme cítit bezpečně, zbavíme se existenčních starostí, pocitů ohroženosti, zbytečnosti, neužitečnosti… Uvědomíme si, kolik toho máme a umíme, což jsme dříve přehlíželi a to byl ten jediný důvod proč jsme lásku ani sebehodnotu necítili.

Bojovníkem je každý, kdo se naučil vnímat to nedokonalé. Na všem vidí především chyby a očekává apriori problémy. Naučil se tak uvažovat, proto prožívá dramata, aniž by k tomu byl reálný důvod — vymýšlí si je a do všeho je tím vnáší. Jde na úřad a už si doma vykresluje, jaké tam prožije konflikty. Jede na služební cestu a už předem v něm běhá, co všechno se cestou bude komplikovat. Jde na schůzku a automaticky předpokládá, že to bude boj, že bude muset druhou stranu přesvědčovat, a tak vymýšlí scénáře, co všechno se může stát a k nim strategie, jak z toho vyjít jako vítěz.

Bojovník vidí všechny jako soupeře a ve všem očekává problémy. Důvodem je jeho nespokojenost, díky které trpí pocitem, že nic nejde jen tak, že vše vyžaduje úsilí a starosti a snažení a kontrolu nad vývojem. Buď musí útočit, nebo bránit. Jiný stav nezná. Spekuluje, protože nedokáže jinak. Jeho strachy jej stresují a frustrují, nedovolují mu vidět lidi jako přátele a svět jako klidné místo, kde všechno jde hladce, kde si vycházíme vstříc a je tu pro všechny všeho dost.

Zbavení se mentality nepřitažlivého bojovníka = vydání se cestou sebepřijetí. Potřebuji přijmout sám sebe takového, jaký jsem, s vědomím, že není důvod nic měnit ani vylepšovat, že by mi to naopak jen uškodilo. Stejně tak potřebuji přijmout všechny své dosavadní prožitky s pochopením, že to vše, ať to vypadalo jakkoli, byly jen a pouze mé jedinečné zkušenosti, které mě obohacovaly. já to pouze viděl jinak, proto jsme ve spoustě toho viděl něco jiného, než co to bylo a o čem to bylo, a tím jsme z toho ani nenačerpal to, čím mě to přišlo obohatit.

Nepřijímající (bojovník) je jiným slovem zabedněnec. Je brzdou nejen sobě, ale i druhým. Všude vnáší dramata, a je jedno, zda realitu kritizuje, zesměšňuje, natírá na růžovo nebo na černo. Ať to dělá tak či onak, jen vše komplikuje a sám v sobě živí neschopnost situace řešit. A tedy i neschopnost žít, protože celý život je jen a pouze o schopnosti řešit každodenní situace. A k tomu nikdy není potřeba nic jiného, než laskavý přístup, tedy láska a její vidění v sobě i okolo.

Kde láska je, tam vše jde i funguje. A kde láska není, tam je boj, který nikam nevede a nikomu neslouží. Dvojka Pohárů právě toto učí pochopit a radí:

  • Přijmi sebe, jaký jsi, se vším všudy. Tím se sebou přestaneš bojovat — najdeš ve vztahu k sobě bezpodmínečnou lásku (zbavíš se škodlivých emocí).
  • Obnoví se tvá sebehodnota a odnaučíš se vidět černě. Tím skončí tvůj boj se světem = s lidmi a situacemi (uvědomíš si, že ti nic nehrozí, přestaneš se bát, honit a usilovat).
  • Začne být dobře tobě i druhým, a vše bude fungovat. Dokážeš žít tak, jak ti vyhovuje, aniž by ses o něco musel snažit.
.

Poselství Dvojky Pohárů tedy zní — pochop to a začni na sebepřijetí pracovat!

Následující >

INTUITIVNÍ NAVIGACE

Ideální článek pro mě

Ideální výklad pro mě

 Ideální karta pro teď

PŘIJDE TI TO ZDE UŽITEČNÉ?

Kup si předplatné

Předplatné je dobrovolné, aby rozvíjelo naši štědrost.


Chceš dát věci do pohybu a vyladit si život?

Přihlas se do „Školy seberozvoje“

 Kup si „Tarot pro osobní rozvoj“ 

Najdi i ty zábavu a naplnění v rozvoji kvality svého života.

 

Tags

top