Láska je schopnost neomezeně tvořit
kolní svět nás nesmí vůbec vyrušovat. Chceme-li žít to své, potřebujeme se stát imunními vůči vnějším i vnitřním podnětům.
Dokud v nás něco probouzí myšlenky, jsme ohrozitelní, zastavitelní, omezení a slabí. O čem to tu píšu?
O lásce. O té píšu. O té opravdové. protože právě skutečná láska je — umění nic nehodnotit. Pochopení, že není důvod, protože vše je správné přesně takové, jaké to je. Že nic nesprávného neexistuje ani se nikdy nestalo a nestane.
Láska je žití bez názorů. To je opravdová láska. Dokud si je dělám, nežiji lásku, ale vlastní fantazie a sám sobě tím komplikuji život.
Láska je vnímání s pochopením. Není to žádný cit, žádná emoce, ale — pochopení. To je láska. A výsledkem té lásky je trvale dobrý pocit bezpečí, pohody, podpory, spokojenosti, neohrozitelnosti, neomezenosti…
Láska je i cílem seberozvoje, protože je to stav, kdy dokážu tvořít, co chci. Dokážu cokoli změnit. Cokoli uzdravit. Cokoli si splnit. Ale až poté, co začnu cítit lásku k celému světu.
Podmínkou lásky je tedy Vědění. Musím nejprve pochopit, jak život funguje. To je první fáze. Druhá fáze spočívá v tom, že své Vědění musím přeměnit v cítění — co vím, musím začít i cítit, nepřemýšlet o tom, mít to tak v sobě nastaveno. A nakonec v třetí fázi už tvořím, uzdravuji, měním, plním si své záměry, žiji své ideály.
Láska je nutnou podmínkou žití bez kompromisů. Láska otevírá přístup k plnému využívání schopností, jimiž je člověk obdařen. Láska je — opravdovost. Už nikde nic falešného, žádné dojmy, ale realita.
Láska je vidění věcí takových, jaké skutečně jsou. Je to opak povrchního vnímání. Vidíte nejen to, co se ukazuje, ale vidíte za tím celou hloubku, historii, příčiny i důvody, proč je to právě takové. Je v tom celé pochopení, celé Vědění promítnuté do každého vašeho pohledu, každé vaší úvahy.
Teď to možná vypadá, že to je těžké. I to je ale klam, je to naopak. Vnímání s láskou je to nejjednodušší možné vnímání. Realita je mnohem mnohem triviálnější než jakákoli fantazie, představa, filosofie nebo teorie.
Žití s láskou je tudíž i to nejjednodušší možné žití. Proto je cílem života. Život nemá být složitý, ale jednoduchý. Jinak by nemohl bavit. Komplikovaný život nejen nebaví, ale zatěžuje. Stojí kupu energie, času, starostí, úsilí… Proto to je jen vývojový mezičlánek k žití úplně jednoduchému.
Úspěšně žít znamená žít nejen šťastně, ale i mnohem jednodušeji než se žije neúspěšně. Čím jednodušší, tím lepší. To je základní princip života. Jednodušší je vždy lepší než složitější. To zase člověk uvažuje naopak a vymýšlí čím dál složitější systémy a řešení s tím, že to bude lepší. Je vedle jako jedle, jen si to nedokáže správně poskládat.
Láska je vnímání prozíravé — vidí od příčin až po důsledky. Přesně to lidskému vnímání chybí. Jeho úsudky nevidí ani jedno, ani druhé. Ono si o všem jen něco myslí. Něco, co vydedukovalo jinou logikou, než jak věci fungují.
Seberozvoj je cesta ke skutečné lásce, potažmo k úplně jednoduchému žití. Jak takové žití vypadá a proč je tak jednoduché? To je dobrá otázka.
Je to tak proto, protože ve skutečnosti život funguje ideálně sám. Člověk si má jen přát a nechat život, ať jeho záměry sám uskuteční. Tak vypadá žití v souladu s životními zákony. Takto je život nastavený a láska je nutná podmínka, aby člověk dokázal v tomto režimu fungovat.
Člověk to jen neví, proto o všem uvažuje tak, že to musí celé vymyslet a zařídit on. A právě to dělá jednoduché věci složitými a mnohé záměry se stávají neřešitelnými, protože člověk nemá kapacitu ani schopnosti je uskutečnit.
Život ale potřebnou kapacitu i schopnosti má, to je ten vtip. Já mu ale musím umožnit je použít. Tím, že se do toho nebudu vůbec míchat, ani jednou svou myšlenkou, protože platí — buď se o to staráš ty, anebo já, život. Ale nikdy oba dva.
Tak zní pravidla. Tak zní pravidla neomezeného tvoření. Tak zní — láska.
