Mamon aneb touha vlastnit
a první pohled se to nezdá, ale Princezna Pohárů odkrývá princip i zdroj touhy něco vlastnit. Nejen někoho, ale úplně cokoli. Honba za majetkem, mamon, to vše má úplně stejný původ.
Tím původcem není nic jiného než nedostatek lásky. Samozřejmě k sobě, tedy sebelásky. Člověk má potlačenou citovou stránku, a tudíž ji zcela nutně kompenzuje hledáním hodnot jinde — v penězích, majetku a vlastnění vůbec.
Citovou rovinu považuji za nejpodstatnější ze všech energetických složek, protože odtud se vše odvíjí. A to proto, že láska je cit, a láska je i základní komponentou i měřítkem kvality žití. Jakmile láska chybí, stává se v očích daného člověka měřítkem kvality něco jiného — vidí hodnotu v něčem jiném, a skrz to se dívá na svět — přitahuje jej to a poměřuje tím.
Nač pořád myslím, to mi nefunguje
Vtip je v tom, že skrz co se díváte na svět, na to podvědomě i vědomě pořád myslíte. A je-li tím „něčím“ něco jiného než láska, pak právě to vám nefunguje. Funguje totiž jen to, nač vůbec nemyslíme, protože jen tak to nebrzdíme.
Kdo se tedy honí například za penězi, nefungují mu proto, že na ně pořád myslí. Skrz ně vše posuzuje, považuje je za to nejdůležitější v životě. A dokud se toho pohledu nezbaví, bude s nimi na štíru pořád.
Podobně to je ale i se vztahy. Nenechme se mýlit, že toužíme-li po partnerovi, jsme na tom jinak. My po něm toužíme proto, že nám něco chybí. Myslíme si, že partner, ale ono nám chybí něco jiného — sebedůvěra. A my své slabosti chceme utopit ve vztahu, tak to je. Od partnera tedy něco chceme, očekáváme, že náš život zbaví prázdnoty a nejistoty. Zralý člověk po partnerovi nijak netouží, stejně jako po penězích. On jen normálně v klidu sdílí, co v něm je, bez pocitu, že mu něco chybí. Partner a peníze pak přijdou úplně samy.
Láska je sdílení bez očekávání
Kdo se dívá na svět skrz něco jiného než lásku, touží dostávat. Proto se honí, usiluje a stresuje. A to skončí až ve chvíli, kdy učiníte svými „brýlemi“ lásku. Ve všech situacích budete vnímat primárně člověka a svoji lásku, kterou s ním sdílíte. To je ten jediný stav, kdy nic nechcete, ale jen ochotně dáváte. To, co je ve vás, sdílíte to s ostatními, aniž byste za to něco očekávali zpět.
Tímto přístupem se váš život uzdraví. Co nefungovalo, začne. Co trápilo, přestane. Protože už nebudete od života nic chtít, budete toužit jen a pouze sdílet, co ve vás je. Protože už se i na sebe budete dívat s láskou a skrz lásku, čímž se zbavíte pocitů, že vám něco chybí, že něco musíte nebo nesmíte, že se musíte snažit a honit. Přijde vysněný klid a pohoda.
