Jsme součástí přírody a s tím souvisí i naše životy ve smyslu našeho neustálého rozvoje. Život je rozvoj, život je škola. Události, které prožíváme, nejsou nikdy nahodilé, vedou nás po cestě neustálého poznávání nového, obohacování se a získávání nových schopností a zkušeností. Čím dál víc nám toho v životě funguje samo. Proces našeho rozvoje je úzce spojený s cyklickými fázemi Měsíce, podle nichž jde snadno a spolehlivě pozorovat, v jakém stadiu se náš vlastní rozvoj momentálně nachází.

Nejde ani tak o pouhé pozorování, mnohem užitečnější je možnost lépe chápat procesy a pocity, které v nás probíhají. Každé učení, růst nebo chceme-li sebeobohacení je vždy spojeno se sebepřekonáváním. Růst duševní neboli rozvoj přitažlivosti je pak spojen s vnitřními tlaky a myšlenkovými zmatky.

Právě stavy vnitřního tlaku a myšlenkového neklidu nás provokují, cítíme se nepříjemně. A právě během nich je dobré si uvědomovat, že vnitřní procesy mají jasnou spojitost s aktuální fází Měsíce na obloze. Pomůže nám to se nejen zklidnit pochopením, že je vždy vše v pořádku, že se není čeho obávat ani co řešit. Pomáhá to i pochopit, jak je život zákonitý, jak je o vás po všech stránkách staráno, jsme jasně vedeni tak, aby vás život bavil a naplňoval.

Život funguje sám, máme se jím nechat vést

Řečeno stručně — život nás baví sám. Můžeme (a máme) se nechat bavit a jen si užívat vše, co nám přichází samo do cesty. Je o nás dokonale staráno, nemáme nic sami vymýšlet ani řešit, máme jediné — nechat se vést. Neodporovat, nebojovat, nechtět nic měnit, protože život nás každého je dokonalý. Jediné, čeho můžeme svou vlastní snahou dosáhnout, je jeho kvalitu snížit. A to i často děláme. Autorem každého problému, překážky, komplikace, nemoci nebo nedostatku jsme každý sám. Tím, že se snažíme svůj život vylepšit.

Není co zlepšovat

Život vylepšit nejde, protože je dokonalým dílem Vesmíru. Vesmír ani neumí fungovat jinak než dokonale, proto ani na vás a vašem životě není co vylepšit. Když ovšem toto důležité tajemství nevíte, trpíte často pocitem, že něco není jak by být mělo — že by bylo lepší, kdyby to bylo jinak. Což je ale vždy iluze — i ta je ovšem dokonalá.

Nikdy nic neztrácíš, vždy získáváš

Dokonalá je ta iluze v tom, že z momentálního pohledu to skutečně může vypadat, že je něco špatně. Tudíž jste dokonale oklamáni a tudíž smutní, nespokojení, naštvaní, vyčítaví, cítíte se ublížení, něco není podle vašich představ… Chyba je právě v tom, že se na danou situaci nedokážete dívat jinak než aktuálním pohledem. Co vypadá z momentálního hlediska jako ztráta, ukáže se později vždy jako zisk.

Abyste dokázali iluzím čelit, musíte vědět, jak život funguje. Svými silami nejste schopni iluzi odhalit, nemáte jak. Proto je jedinou vaší „zbraní“ vědění — že vás život vždy obdarovává, a to i ve všech situacích, které vnímáte jako ztrátu, újmu, nespravedlnost, nepříjemnost, hrozící nebezpečí, problém…

Iluze je naším učitelem

Každá iluze je naším učitelem, přichází tedy právě proto, aby nás něco (od)naučila. Iluze v nás vždy vyvolá neklid, a naším úkolem je VŽDY se svému neklidu pouze postavit a ustát jej. Nenechat se jím vyprovokovat k jakékoli aktivní reakci.

• Dokážeme-li to, iluze splnila svůj účel, dokázali jsme zhodnotit její potenciál. A pak — zcela zákonitě — přijde zisk.
• Nedokážeme-li to, bude se muset učební proces zopakovat, prožijeme obdobnou situaci znovu — Vesmír nám dá další příležitost. A to se bude opakovat tak dlouho, dokud situaci nezvládneme správně. Dokud se své iluze nezbavíme.

Měsíční cyklus = ukazatel fází našeho růstu

Konečně se znovu vracím k tématu článku zmíněném v úvodu — k fázím Měsíce. Na sekvenci obrázků pod odstavcem uvidíte, co se děje na obloze a co se v tu dobu odehrává v nás — jakou fází své životní lekce právě procházíme.

Měsíční cyklus a potažmo i náš osobní růst prochází celkem čtyřmi fázemi, těmito:

• Fáze ubývání = období odchodu přežitých názorů, které nás omezovaly. Je to tedy jakési bourání hranic. K tomu snad jen připomenu, že záleží na člověku, jak je přístupný/vzdorovitý vůči změnám. Je na každém, zda je ochoten se měnit a rozvíjet, anebo sveřepě trvá na starém, na svém. Zda změny vítá nebo s nimi bojuje a starého se odmítá zříct. Je přitom jedno, zda jeho neschopnost růstu je dána nepochopením, anebo už chápe, jen ještě neví jak na to.
• Fáze novoluní = předěl, kdy staré odešlo, je čas na výdech před následující fází nabírání.
• Fáze dorůstání = obohacování, nahrazování starého (nedávno odešlého) novým. Tedy v duchovním pojetí novými názory, pohledy na život, na sebe. Otevírá se nám nové teritorium, naše hranice se posouvají, rozšiřují. Náš život se stává bohatším, uvědomujeme si, co v nás zraje, kam se náš život právě vyvíjí.
• Fáze úplňku = dokončení vývojového cyklu. Staré je plně nahrazeno novým, etapa obohacování se úspěšně uzavírá (opět v závislosti na vás, jestli jste své sebeobohacení umožnili správným přístupem k situacím a procesům, které ve vás měly v uplynulých fázích tendenci probíhat).

Aby byl osobní rozvoj efektivní

Na rozvoji přitažlivosti (osobnosti) považuji za jeho nejdůležitější složku vědění. Právě ono udává vaši efektivitu. Budeme-li se učit různé techniky, ale zcela jasně a přesně nebudeme chápat, jak život funguje, budeme se v životě neefektivně plácat. Prožívané situace pro vás budou nejasné, neuchopitelné, zmatek v hlavě povede ke zmatenému jednání a na konci budou stát nechtěné výsledky.

Řečí měsíčních cyklů — půjdete od reparátu k reparátu. Přijde zkouška, a vy ji neuděláte. Takže Vesmír musí vymyslet druhý pokus, a vy opět vyhoříte. A znova, a znova…

Půjdete-li na to ale správně, a své techniky postavíte na jasném chápání, co se kdy děje a jak na to správně zareagovat, procházíte zkouškami napoprvé, protože není co řešit. Říkám tomu stoprocentní efektivita a právě v ní vidím smysl života i našich cest k cílům, které si toužíme plnit. Proč se v něčem plácat, když to vůbec není nutné.

Je to i o zábavě

Život má bavit. A jsme opět u toho samého — bavit se můžeme jedině, když žití rozumíme. Když víme, jak život funguje a jasně chápeme, proč která situace přišla a jak se k ní máme správně postavit. Pak si namísto plácání se v něčem užíváme svou vlastní sílu a schopnost cokoli zhodnotit ve svůj prospěch. Životní obavy a nejistoty jsou tytam, namísto nich je tu zábava. Cíleně rozvíjíte svou sebehodnotu, sebelásku, samostatnost, soběstačnost a další složky vyladěné a přitažlivé osobnosti. Ke svým cílům spějete jistě, samozřejmě a bez jakéhokoli vymýšlení, snažení nebo úsilí. Necháte se k nim vést a pouze spolupracujete. A ono jde i o samotnou kvalitu těch výsledků. Jdete-li k nim správně, tedy spoluprací s Vesmírem, jsou dokonalé.