Miluji své slabiny i prohry

Nikdo není dokonalý. Ani být nemá, jsme úplně ideální takoví, jací jsme. Ano, odporuje to rozumu, který bude tvrdit, že by šlo leccos vylepšit. To je ovšem velice naivní a krátkozraká logika.

Existují jen samé dobré důvody, proč dokonalí nebýt. Nejen, že právě v nedokonalostech se otevírá prostor pro lásku, ale všechny naše zdánlivé „nedostatky“ jsou zdroje nezbytných zkušeností.

Jako dokonalí bychom zůstali úplně nepoužitelní, protože bychom byli naivní. Nepoznali bychom „odvrácenou stranu“ věcí, a na tom bychom stále havarovali — pořád s něčím bojující, nechápajíc, že vše je jinak, než se na to koukáme.

Jeden z životních zákonů říká — co neprožiješ, nepochopíš. A jelikož úplně vše na světě má svou „bílou“ i „černou“ stránku, je k pochopení věcí třeba poznat obě. Prožít obě. Pak pochopíme, a naše pochopení se stane součástí naší přirozenosti — reálného pohledu a přístupu k žití.

Zůstanu-li u terminologie černá a bílá, potřebujeme pochopit, že obojí je stejně cenné, stejně dobré I důlěžité. A proto neexistuje jediný důvod mít jedno radši než druhé. Všechny naše „bílé“ vlastnosti jsou stejně skvělé jako ty „černé“. Obojí nám stejnou měrou slouží, podílí se na naší kráse, jedinečnosti, zralosti.

Kdo nezbytnost existence „nedostatků“ nepochopí, bude žít jako egoista — bojovník s kde čím, hlavně ale se životem jako takovým. Člověk s jalovými názory, který se pořád o něco snaží, na něco si hraje, s někým srovnává a soupeří, a všude vidí problémy. Není schopen věcem dávat, co potřebují, protože se ke všemu staví neužitečným pohledem svého ega, namísto reálným. Stejně se chová i ve vztazích, kde svým egem obtěžuje druhé.

Devítka Holí právě o tomto fenoménu mluví, abychom se dokázali mít opravdu rádi. Opravdu, tedy kompletně. Své „černé“ stránky musíme mít stejně rádi jako ty „bílé“. Vnímat je s láskou, hrdě, spokojeně.

S tím, co umíme, se svěříme se stejným nadšením, jako se vším, co neumíme, nač vůbec nejsme stavění. Když něco nevíme, řekneme to úplně klidně a otevřeně. Stejně to je s tím, jak vypadáme, jak se chováme… Nevidíme v ničem chybu. Pak se máme rádi.

Ne, není to někdy jednoduché, ale tím spíš se máme chtít naučit správně vnímat, cítit a projevovat. Naše „nedostatky“ jsou jednou z výzev, které každého na životní cestě čekají. Řešením je pochopení, díky němuž může skončit boj a nahradit jej láska a přijetí. Dveře, které jsme před sebou zavírali, se otevřou a náš život se projasní, obohatí a otevře novému, co jsme k sobě dřív nedokázali pustit — klid, láska, radost, spokojenost, štěstí…

Každý problém je jen špatný úhel pohledu. Problémy neexistují, existují jen věci, na které se nesprávně koukáme. A chceme-li dopředu, za štěstím, láskou a hojností, potřebujeme se na vše naučit správně dívat — změnit pohled všude, kde ještě nějaké chyby nebo problémy vidíme. To je jediná možnost.