Na žití je potřeba umět koukat
ivot šálí náš zrak. Dokonce úplně všude, kam se podíváme. To ovšem není chyba, to se děje proto, že oči nejsou na posuzování života stavěné.
Používáme nesprávný orgán, podobně jako když používáme hlavu a její dedukce. Oči a hlava jsou určeny k úplně jiným účelům, ale člověk to neví. Zvykl si koukat a z toho, co vidí, dedukovat.
Ke své vlastní smůle, protože se tím ocitá mimo totálně krásnou, zdravou, bohatou, bezpečnou a klidnou realitu — mimo hojnost.
Hojnost je realita, která tu od nepaměti nepřetržitě je i bude. Jenže je vtip v tom, že každý člověk žije a žít může jen to, co vidí. Je tedy dobré si uvědomit, že bez vnímání hojnosti se žití stává bojem. Permanentním, protože na každém kroku, každý den, je člověk vystavován okolnostem, které jsou jeho očima problematické.
Problematický pohled člověku automaticky přináší problematický život. Emotivní a komplikovaný. A s tím se nedá dělat nic, než jednou pochopit, že takto šťastný nikdy nebudu, a rozhodnout se své vnímání změnit.
Ta změna koukání v reálné se nazývá Vědění, neboli Pochopení. Člověk se naučí, jaké vše je, a tím pádem překoná závoj iluzí neboli dojmů, jak co působí. V praxi je to velice jednoduché, protože stačí pochopit čtyři oblasti, na které se pak člověk začne dívat z pohledu toho pochopení.
Ty oblasti jsou — já sám, všechny situace, okolní svět, a moje hlava (neboli ego). To je celé. Obtížnost bych přirovnal k hodině počtů v první bé.
Kromě téhle „hodiny počtů“ patří k Vědění typové situace, které se neustále opakují. Těch je tak pět. Vlastně ne, čtyři. Neklid, Hodnocení, Nevhodné a Kvalita.
Tarot to symbolizuje Bláznem, pohádky Honzou. Oba se vydávají do světa s malým uzlíkem. Blázen ani neví, co v něm nese, Honza jakože buchty. Ale oba ve skutečnosti vyrážejí úplně se vším, co kdy budou potřebovat.
Člověk tápe i díky tomu, že hledá složitá řešení. Jeho rozum to tak chce, rozumu dělá dobře, když je něco složité, probouzí to v něm důvěru v tu vědu. Kdyby si měl vybrat mezi bichlí a sešitkem, sáhne po té bichli. Čeká od toho, že se dozví víc.
Život je totiž úplně triviální — když mu rozumíte. Proto je Vědění jednoduché. Složité je nevědění, stejně jako je život nevědoucího nesmírně komplikovaný a také bolí. A svírá. nepustí člověka tam, kde by mu bylo dobře, protože ten člověk sám sobě hází klacky pod nohy každý den, tudíž se tam, kam chce, nikdy nedostane.
Vědění dělá z žití hru, nevědění drama. Hra baví, drama stresuje a bolí. Hraním tvoříte, dramaty boříte. Hraním otevíráte cesty, dramaty si je děláte nepřístupnými.
Vědění je zdrojem Hojnosti ve všech jejích podobách. Konkrétně štěstí, spokojenosti, sebevědomí, sebenalezení, klidu, bezstarostnosti i všech dalších kvalit, které dělají člověku dobře a přitahují další a další dobro.
Život pak funguje sám, protože jej pohání jen a pouze přitažlivost dobra. Ale bez Vědění, bez absolvování toho triviálního vysvětlení, jak na věci koukat, nemá člověk šanci.
