Na život se potřebuji dívat jako na školu

Žít znamená chodit denně do školy. Píšu to červeně proto, že to je zcela zásadní, jelikož kdo chodí do školy, uvažuje přesně naopak než ten, kdo žije jinak.

„Školák“ čerpá z toho, co mu život přináší — nepřistupuje ke svým prožitkům rigidně jako „pan chytrý“, který všemu rozumí a má na to svůj názor.

Školák chápe, že život jej vede, aby své jalové názory změnil. Proto se svými prožitky nebojuje, ale čerpá z nich — nahrazuje své chybné názory novými.

Takto vypadá symbióza neboli spolupráce člověka s životem. Staví na pochopení, že o nás život pečuje a chce pro nás to nejlepší. A tak pro nás od rána do večera připravuje přesně ty prožitky, které nám prospívají nejvíc. Které nás zbavují našich omezení, aby nám mohlo být dobře. Abychom mohli žít to své a mít vše, co si přejeme.

Život je náš kámoš. Je dokonale inteligentní, proto přesně ví, co kdo potřebujeme a dokáže nám to i připravit a poslat tak, aby došlo k našemu odblokování.

Kdo ovšem nežije jako školák, kouká na vše jako pan chytrý. Tedy naopak. Ve všem, co jej přišlo osvobodit a obohatit, vidí problém. Nestaví lekci nad svůj názor, ale svůj názor nad lekci. A tak začne bojovat, jde jen o to, jakou zbraň zvolí — strach, naštvanost, ublíženost, smutek, kravál…

Pan chytrý se nemění. není jak, protože — on už chytrý je. problémy jsou okolo, ne v něm. A tak naráží a naráží, čas běží a pan chytrý je stále tím chytrákem, který se ve svých přesvědčeních neposunul ani o píď.

Jelikož život každého člověka odpovídá jeho přesvědčením (těmi si jej každý tvoříme), má bojovník šrámy ve svých životních oblastech, které si sám způsobuje. Ony pak kulhají, aniž by se to nějak hojilo.

Škola nebo ohradník. Je to na nás, každý si můýeme vybrat, protože život je proces tvořený našimi vlastními volbami. Každé naše rozhodnutí je milníkem, který nám buď otevře cestu vpřed, anebo dostaneme ránu od svého ohradníku.

Pan chytrý žije ve své malé ohrádce, jejíž hranice nedokáže překročit. Má kolem sebe ohradník, ke kterému kdykoli se přiblíží, dostane ránu a vrátí jej to zpět do jeho vězení.

Pan chytrý je schopen udělat cokoli, jen ne začít chodit do školy. Jelikož to je ale jediná cesta z ohradníku ven, bude dál dostávat šlupky od svého vlastního plotu. Je to škoda, ale má na to právo.