Péče o sebe je na prvním místě
Dnes uvedu na pravou míru jednu podstatnou věc — žebříček priorit. Mnozí nevíme, že na jeho vrcholu, na pozici „priorita číslo 1“, mám být vždy a za všech okolností já. To není sobectví, to tak jen vypadá. Ve skutečnosti to je správně nastavená sebehodnota. Jedině tehdy, kdy se stavím nad vše ostatní, uvažuji přirozeně. Také mám automaticky o sebe chuť pečovat. A to se skutečně vyplatí každému, s kým přijdu do styku — jedině jsem-li v pohodě, odpočatý, sebevědomý, vyrovnaný a nic mi nechybí, dokážu s každým řešit, co je potřeba a poskytnout vše, co situace vyžadují.
sem-li na pozici 1 ve svém žebříčku hodnot, nikam a za ničím se neženu. Nic mi totiž nechybí, cítím se spokojený. Jedině tak dokážu zodpovědně rozhodovat, co do svého života přijmu a co ne. Zodpovědný zaměstnanec/podnikatel je ten, který myslí na dobro pro druhé, nikoli na svoje vlastní (protože jemu samotnému dobře už je).
Zodpovědný partner je takový, který do svého života přijme druhého proto, že touží o něj i jejich vzájemný vztah pečovat. Nikoli proto, že mu partner zaplní díru v jeho sebevědomí. Stejně tak zodpovědná matka je ta, která přijme rodičovství jako proces, ve kterém touží pečovat o své dítě. Ne proto, že „všechny kámošky už děti mají“ ani z jiných důvodů, které zákonitě přinesou problémy.
Jedině když se mám nade vše rád, věnuji se pravidelně péči o sebe, o svou mysl i o své tělo. Je to pro mě samozřejmost, priorita, zcela automaticky tuto péči stavím nad ostatní činnosti a je to součást mého každodenního života. Péčí o sebe začínám den. Nikam se neženu, netrpím pocitem, že „něco nestíhám, musím někde dělat něco důležitého…“. To důležité už dělám — medituji, cvičím, zdravě snídám a jsem v klidu… Až pak, až cítím, že jsem správně nakopnutý, dokážu i všemu ostatnímu — práci, klientům, kolegům… dát to nejlepší, co ve mně je.
Mít se správně rád
Stavět správně sám sebe na pozici číslo 1 neznamená se nad ostatní povyšovat. Znamená to chtít druhým nabízet ze sebe to nejlepší. Chtít nejlepší pro sebe je nutnou podmínkou, abych vše, co ve mně je, pak mohl a chtěl naplno sdílet s ostatními. Svou dobrou náladu, své schopnosti, talenty, city… To nejlepší chci nejen sám pro sebe, ale chci to nejlepší i dávat, je to pro mě samozřejmostí, jinak vůbec neuvažuji. Jen to nejlepší je můj podvědomý standard pro všechny.
Můj vztah k sobě je předlohou pro můj vztah k ostatním. To je zákon. Chci-li zlepšit svůj vztah k druhým, musím zlepšit svůj vztah k sobě. Jinak to nejde, jinak se pokouším o nemožné.
Co v sobě nosím, automaticky šířím
Každý kolem sebe šíří to, co nosí v sobě. Kdo vstává ve stresu, žije ve stresu a stres generuje i ostatním. Nedokáže nikomu, ale ani ničemu dát vše, co to vyžaduje. Jedině ten, kdo vstává a funguje v klidu, beze spěchu, strachu, výčitek a myšlenek na to, co mu chybí, dokáže dávat to nejlepší. A ten automaticky i to nejlepší přitahuje.
Slabý nedokáže pomáhat, ani když chce. Uspěchaný a vystresovaný nedokáže dávat, co by měl, ani když chce sebevíc. To není možné, slabost, nejistota, spěch, stres jsou stavy vnitřní nevyrovnanosti, které nedovolují žít naplno, upřímně a spolehlivě. Do všeho, co takto dělám, se to automaticky promítá, snižuje to kvalitu všeho, co dělám a prožívám. Nejsem schopen dávat to, co je skutečně potřeba.
Honička je sebeklam
Člověk ve stresu/honičce si naivně myslí, že úsilím něco nažene, že spěchem nastolí klid. Ale to se nikdy nestane. Za uspěchaný den vygeneruje tolik zmatků a nedodělků, že další den bude zase mít proč spěchat a pak zase a zase. A teď to nejdůležitější — zdrojem stresu nikdy není nadbytek povinností, ale vnitřní neklid. Roztěkanost, nejistota, obavy, prázdnota, chybějící sebevědomí… — myšlenky běhající sem a tam. Všechny důvody ke stresu si vymýšlí každý sám. Není myšlenkami zde, ale někde jinde.
Stres je můj vlastní výmysl. Mé myšlenky, nemám-li je pod kontrolou, běhají sem tam, v čase zpět i dopředu. A právě to — běhání mých myšlenek, mě znervózňuje, stresuje. Nikdy není zdrojem mého stresu něco reálného, ale pouze mé vlastní uvažování o tom. Můj dojem, že něco nestihnu, nezvládnu, že bude průšvih, že něco hrozí…
Prožíváš-li něco podobného, je potřeba to změnit. Svůj neklid a spěch vyměnit za klid. Začít tím, co vidíš jako svůj cíl. Otočit uvažování a svůj cíl postavit na začátek.
Každá změna musí začít správným nastavením hlavy:
- Prvním nezbytným krokem je pevné rozhodnutí změnu uskutečnit.
- Poté musí rozhodnutí v hlavě uzrát — pořád jde tedy o práci duševní.
- Teprve až rozhodnutí uzraje, má smysl začít konat.
Když v sobě dnes zaseješ rozhodnutí se postavit na vrchol svého žebříčku hodnot, nechej svou vizi pár dní běhat hlavou, nezačni hned jednat. Vracej se ke svému rozhodnutí, dej mu čas. A až cítíš, že jsi skutečně rozhodnutý (což poznáš tak, že tvé rozhodnutí není živeno žádnými emocemi, ale je klidné) začni praktikovat: udělej si systém. Jednoduchý, ale jasný, který budeš dodržovat. nikdy nejde o to chtít měnit kupu věcí naráz, to vede k brzkému konci, protože toho bude naráz moc nového.
Nezáleží tak moc na tom, co dělám, ale nač při tom myslím. To platí nejen o práci, to platí úplně o všem. Naše myšlenky jsou hybnou silou našeho života, udávají trend a kvalitu úplně všemu, co děláme i nač myslíme. Platí to i pro péči o sebe, proto je potřeba se naučit úplně vše dělat se správnými myšlenkami, nefungovat jako robot. je obrovský rozdíl mezi ranním čůráním a ranním čůráním s pocitem, jak to dělá mému tělu dobře. Je to úplně něco jiného, co prospívá nejen mému tělu, ale rozvíjí to i mou sebelásku.
Svůj denní plán začni odpočinkem
Pro začátek je nejlepší si udělat jasno, kdy budeš vstávat. Od toho si odvoď, kdy budeš chodit spát (mínus osm hodin) a tyto dva časy dodržuj, přes ně nejede vlak. Osm hodin není nutné vyloženě spát, ale už vyloženě odpočívat — ležet, číst si, meditovat, vizualizovat apod.
A pak — od času vstávání — „naplánuj“ svou činnost, pár činností, které ti zajistí správný rozjezd. Naplánuj si první každodenní činnosti = svůj správný rozjezd, duševní i tělesný. Cílem je pohoda v hlavě i tělesná. Doporučuji následující:
- Nikdy nevstávám hned.
- Vždy si udělám aspoň 5 minut na „ležení se zavřenýma očima„, jen tak, bez myšlenek. Jen v klidu pomalu dýchám, zhluboka, ale nijak násilně.
- Poté se věnuji své vizi, svému cíli, který si chci splnit. V našem případě klidu a pohodě. představuji si výsledek, to, jak v klidu funguji, cítím se dobře a svou pohodu předávám ostatním i všemu, co přes den dělám. Stačí zase pět minut.
- Pak vstanu a protáhnu si tělo. Důležité je myslet pořád pozitivně, představovat si, jak to dělá tělu dobře a jak mi pak skvěle slouží. Kdo je zvyklý cvičit, má nějaký svůj systém, kdo ne, stačí, když se trochu protáhne, udělá pár pomalých protahovacích cviků. Opět stačí pár minut cvičení.
- Poté si dám ranní hygienu, a při všem, co dělám, myslím na to, jak mi to dělá dobře. Při čištění zubů, ale i při čůrání si uvědomuji, jak se mé tělo čistí a jak mi parádně funguje.
- Pak následuje snídaně, opět v klidu, jednoduše, ale hezky načančaná. užívám si ji, pomalu vše sním, pořádně koušu, opět s vědomím, jak to dělá tělu dobře.
- Až po tomto všem, ve vnitřní pohodě vyrazím tam, kam potřebuji.
- Dodržím-li všechny kroky, budu se cítit skvěle. A co je důležité — celý můj den bude přesně podle toho vypadat. Tím si potvrdím, že vše se odvíjí od startu, od mého stavu, s nímž do dne vstupuji.
Každý den mého života přesně odpovídá péči, kterou jsem na jeho začátku věnoval sobě. A co víc — po spokojeném dni se večer necítím utahaný, zmlácený, vyčerpaný. Jak to? Protože mnohonásobně víc než činnost mě vyčerpávají mé negativní vnitřní stavy — můj stres, spěch, hněv, nervozita, nechuť, usilování, honička, hádky… Díky nim jsem večer nepříjemně unavený, zbitý jako pes, nikoli z toho, co jsem přes den dělal.
Začněte to skutečně dělat
Klidně začněte se svým novým systémem o víkendu, pokud vám stále připadá tento životní styl jako sci-fi, které si v týdnu „nemůžete dovolit“. Máte-li ten dojem, přijměte jej jako svou iluzi, nikoli realitu. protože tak to skutečně je, žijete v sebeklamu. Ale dokud to nezkusíte, nic se nezmění, čekáte-li na vysvobození, zvenčí žádné nepřijde, žádný zázrak se nestane, dokud jej sami neodstartujete.
<span style="color: #ee5545;">Jak vypadá tvůj typický den?</span>
Své vnitřní nastavení si můžeš prohlédnout pomocí následujícího karetního výkladu. Toto v sobě nosíš, takovýto vztah k sobě cítíš a tomu odpovídá tvůj každodenní život, tvé prožitky v jeho klíčových oblastech. Takto uvažuješ a tak i žiješ:
