Neměnit svá očekávání

Plně důvěřovat znamená očekávat pořád to stejné — úspěch. Okolnosti se mění jako aprílové počasí, ale vaše očekávání zůstávají stejná.

Nepanikaříte, když se okolnosti tváří úplně jinak než ve váš prospěch. Nečekané zvraty nepovažujete za problémy, ale jen že se ukazuje jiná cesta k vašemu cíli.

Ke schopnosti očekávat jen to nejlepší patří i pochopení, že věci vždy půjdou jinak, než čekáte — že to je vlastnost života, ne chyba.

No a aby toho nebylo málo, potřebujete ještě chápat, že cesta k vašim cílům je cesta vnitřní — nikudy nevede, je to cesta, během níž se vy sami měníte v souladu se svým záměrem.

To poslední je možná na celém to umění nejzajímavější — znamená to, že člověk jen mění sebe tak, aby byl nakonec kompatibilní se svým přáním. Mnohdy to vůbec neznamená, že dělá něco konkrétního. Jeho cesta vůbec nevypadá jako cesta, přesto to ale cesta je. Dokonce cesta dokonale zorganizovaná, krok za krokem se skládá obraz, až se vše nakonec spojí v celek.

Přesně tak vypadá život, když jej člověk žije podle jeho pravidel. Pozorovatel by v tom vůbec neviděl linii neboli souvislosti. A jsme opět u lidské logiky, resp. u její omezenosti pro posuzování života. Nemá na to. Nedokáže vidět souvislosti, přestože se na ně kouká.

Proto lidská mysl ani nedokáže plánovat, resp. plánovat dokáže, ale věci nakonec stejně fungují jinak, protože se naše záměry organizují podle jiného plánu než toho našeho.

Našima očima vše vypadá jako chaos. Asi jako kdybyste se koukali ze střechy domu na ulice plné lidí — každý někam jde, jede, spěchá, lidé běhají sem a tam. Nic z toho ale není ani trochu náhoda, vše jede podle dokonalého řádu. Ale my ten řád nevidíme.

Když se budeme hodně snažit, dokázali bychom zjistit, kam kdo právě jde, co tam jde dělat, ale ani tak nebudeme o nic chytřejší, protože skutečné důvody toho všeho jsou úplně jiné. Našimi úvahami nedohledatelné.

Přesto ale existuje řešení, jak se v tom vyznat a přitom vůbec nepotřebovat vědět, proč se co děje. Tím řešením je vědění. Vymyšleno to je geniálně, protože je to pak úplně jednoduché — stačí vám vědět, jak věci fungují v globálu a už nepotřebujete znát detaily vůbec ničeho.

Zkusím to aspoň stručně nastínit — víte-li, že vše, co prožíváte, je v souladu s vaším záměrem, můžete si přestat dělat starosti s tím, co se kdy stane konkrétního. Je to naráz jedno, protože podstatné je, že jste v bezpečí a vede vás to tam, kam chcete jít.

Právě takový je život. On skutečně funguje neustále v náš prospěch, jenže vtip je v tom, že my si často myslíme něco jiného. A potom…

…potom se do jeho chodu aktivně zapojíme — vidíme problém a tudíž začneme něco vymýšlet a řešit. Funguje to, jako když vlaku přehodíte výhybku — už nejde tam, kam by jet měl, ale jede tam, kam jste mu sami ukázali.

Vlak s vámi nebojuje, jemu je jedno, kam jede. Stejně tak život se s vámi nebude přetahovat. Klidně si jej řiďte sami, jak chcete, akorát pak nečekejte, že pojede správně.

Život se odvíjí v souladu s našimi očekáváními. Automaticky směřuje své „koleje“ tam, kam udáváme. Jen k tomu, aby tam i dojel, potřebuje nechat jet, ne mu každou chvíli přehazovat výhybky.

Výhybku člověk přehodí pokaždé, když někde vidí chybu. Což je obvykle každou chvíli. Přestože uvažujeme špatně, život nás poslouchá. Říká se tomu svobodná vůle — každý máme právo si žít, jak chceme, což se i děje. My si jen neuvědomujeme, že žijeme přesně tak, jak očekáváme.

Přejeme si A, ale očekáváme B. A když se do toho přimotá nečekaná situace, běhá nám hlavou C a D a tím se vše akorát zkomplikuje. Chaos tím ale nekončí, nýbrž začíná — my se v duchu našeho C a D začneme i chovat, a až pak to je dokonalý zmatek.

Náš život, náš produkt. Jak spravedlivé. Nikdo na něj nemá žádný vliv, jen my sami a naše očekávání. Aby ta hra k něčemu byla, vstupují na scénu okolnosti a ty nás provokují tak, že naše očekávání mění — naráz se cítíme ohrožení, zklamaní, něco si myslíme, že mělo být jinak než se stalo — a už to jede…

Pořád očekávat, že se věci vyvíjejí správně vyžaduje schopnost se povznést nad veškeré okolnosti. A to jde jedině, víme-li, jak ten život funguje. Je potřeba se k tomu vytrénovat, podobně jako jsme se naučli vše, co nám dnes slouží. Za odměnu budeme žít život jedna báseň. Opravdový, naplňujcí a bez kompromisů.