Není všechno zlato, co se třpytí
lověk vše staví na dojmech. Jak se co tváří, tam to zařadí. Netuší, že tím má zaděláno na pořádný zmatek v životě i mnohá rozčarování, která mu budou jeho dojmy a rozhodování pod jejich vlivem přinášet.
Nebyl by to ale život, kdyby nebyl ve všem skrytý klam. Je tedy i v tom, co vypadá hezky, i co naopak vůbec hezky nevypadá.
Mnohé je naopak, ale člověk to pozná až posléze. Dává na dojem a sám se také snaží budit dojmem. Je to taková naše hra, kterou vystihuje pořekadlo Šaty dělají člověka, které se snaží tvářit jako moudrost, ale je to hloupost.
Člověka dělá něco jiného — přirozenost jeho vnímání. Právě to je na člověku cenné, protože to jediné přesně určuje, co s ním budete prožívat. Každý člověk úplně do všeho promítá své názory. proto právě to, jak je vnitřně nastavený, bude prožívat nejen on, ale každý, kdo s ním přijde do kontaktu.
Na první pohled to nemusí být znát, ale po čase člověk vždy zjistí, s kým má tu čest. Není ani možné to nezjistit, protože se nikdo nedokáže chovat jinak, než jak je vnitřně nastaven. Tudíž dojem, který budil, je automaticky nahrazen prožitky s ním, které odpovídají skryté realitě.
Mnohé na pohled hezké škodí, ani toto si neuvědomujeme. Snažíme se chovat pěkně, vstřícně, slušně, ale ve skutečnosti tím pácháme dobro. Škodíme sobě i druhým, jen si to vůbec neuvědomujeme.
Někdy si uvědomujeme aspoň dopad svého chování, ale nedochází nám, kde je příčina toho dopadu. A tou příčinou je — hra na dojmy.
Chceme-li začít skutečně žít, potřebujeme změnit své vnímání života. Naučit se na něj dívat tak, že dojmy nás vůbec nebudou zajímat. Namísto toho budeme jasně vědět, co je skutečně správné, bez ohledu na to, jak se to tváří. Co je přiozené a proč.
Člověk, který překročil hranici dojmů, je takzvaně prozíravý. Vidí dopředu, je mu jasné, co se jak vyvine, co tohle a tamto přinese. Ono to není nic těžkého, víte-li, jak zákony života fungují. A co víc — jste si svým ůsudkem naprosto jistí.
A to je k nezaplacení. Ono tak i musí být, ona neomylnost, protože i prozíravost je přirozená vlastnost člověka. Jedině tak totiž dokážete udržovat v životě pořádek. Dokud se sami rozhodujete špatně, životní pohodu udržovat nedokážete, protože každou chvíli s něčím bojujete. Stejně tak pouštíte-li si do života lidi, kteří nesprávně uvažují, budou vám jej komplikovat. To je zákonité, tedy jisté.
Je možná dobré vysvětlit, proč to tak je. odpovědět na otázku — Proč je ve všem skrytý klam? Odpověď zní — Protože smyslem života je mu porozumět. Právě porozumění posouvá kvalitu žití dopředu, čímž se stává pointou celé té hry.
Celý seberozvoj, je-li již chápaný správně, stojí na jasném a kompletním vysvětlení životních zákonů, pravidel hry. A tím, jak je člověk vstřebává, padají hranice. Přichází klid, nadhled, životní pohoda, pocit naprostého bezpečí, radost, štěstí, naplnění, zdraví, bohatství, klid…
A kromě jiného už ani nejste hodní, ale — přirození. Dokážete jasně říkat, co chcete i nechcete, poznáte, co do vašeho života patří a co ne, a tak i dokážete s klidem odmítat vše nevhodné, přičemž je vám úplně jedno, co si o tom kdo myslí. Nemanipulujete se sebou ani s druhými, na ničem a nikom nelpíte, jste láskyplně striktní a nekompromisní — s ničím a nikým se nemažete, akorát to děláte klidně a s vědomím, že to tak je ideální pro vás i pro druhé.
Už dobro nepácháte, ale šíříte. Už totiž máte ve věcech jasno, tudíž vám nedělá žádný problém říkat a dělat věci, které se druhým vůbec nelíbí. Jejich dojmy jsou pro vás zcela nedůležité, nenecháváte se jimi oklamat ani odradit.
Jen tak dokážete jít svou cestou, bez kompromisů. Za štěstím, tam, kde vám je skutečně dobře a kde vám opravdu rozumějí.
