Mé bohatství je odrazem mých názorů. Právě tomu učí Eso Disků, představující v Tarotu ryzí energii zhmotňování neboli absolutní přitažlivost.

Je užitečné si dokázat uvědomit, kde se mé názory berou. A co vlastně mé názory vyjadřují. Pak najdeme i zdroj, se kterým stačí pracovat, aby se vyladilo, co vyladěné není. Takže:

Všechny mé názory odrážejí jediné — můj pohled na sebe samotného. Jak se hodnotím, nač si troufám, a na čem se cítím závislý. Řečeno jinak — co si myslím o sobě a o světě.

Sebevědomí = můj pohled na sebe

Říká se tomu sebevědomí (vědomí sebe). Sebevědomí je souborem názorů člověka na sebe a okolní svět. Sebevědomí tudíž nejsou ramena, ale vědění. Přirozené neboli správné vnímání.

Správně vnímat je jednoduché, znáte-li pravidla správného vnímání. Tvoří-li vaše správné názory celek, pak se cítíte spokojeně, šťastně a bezpečně. Pak vaše hlava neskáče od tématu k tématu, neřeší tuhle a hned zas tamto. Je v klidu, nemá ji co rušit.

Takové hlavě se říká čistá. A přesně taková — čistá — má naše hlava být. Nemá nám do každodenního života co mluvit. Nemá nic vymýšlet, rozebírat, s ničím bojovat. Dělá-li to, pak je nečistá a potřebuje vyčistit.

Nečistá není ve skutečnosti hlava, ale podvědomí. Hlava za nic nemůže, je jen kontrolkou, jak to vypadá v podvědomí. V hlavě se jen odehrává, co generují naše podvědomé bloky. Hlava je velice užitečnou kontrolkou, protože nám umožňuje sledovat, jaká témata řešíme. Což je velice cenné.

Co nevnímáme správně, hlava řeší

Hlavou řešíme všechna témata, která nevnímáme správně. Právě proto nás to vnitřně nutí je pořád hlavou rozebírat. Hádá se to v nás. Chvíli tak, pak zase jinak. A pořád dokola. Hlava hledá řešení, názor, který ji už konečně nechá v klidu.

Hlava ale nic nevyřeší, hlava vnitřní hádku nikdy neukončí, neztiší. Nejde to, není to v její moci, je to jen kontrolka. Hlava nikdy nenajde řešení, protože nedokáže rozhodnout, která z variant, jež v ní běhají, je správná. Nemá podle čeho rozlišit, všechny verze jsou stejně logické, vypadají stejně skutečně, stejně uvěřitelně. Každá z těch verzí tudíž hlavu na chvíli přesvědčí, že „přesně takto to je“.

Co je vlastně správně?

Rozhodnutí, co je správně, musí přijít odjinud. Z podvědomí. Je potřeba odstranit svůj podvědomý blok, který je generátorem těch variant. Který je generátorem obav, kalkulací, hádek, nejistot a vnitřních bojů.

Tento týden jsem se v článcích zaměřil na pochopení, kde řešení hledat a kde ne. Co vůbec nezkoušet, protože to nemůže vést k cíli. Důvod? Abych vás ušetřil zbytečného bloudění. Stojí čas, bolí, bere energii i náladu a — nikam nevede. Což nikomu nepřeji.

Jak svou hlavu ztišit

Dnes se k tématu „co obvykle děláme, ale co nikam nevede“ vyjadřuji naposled, zase trochu z jiného úhlu pohledu. Nicméně ono důležité sdělení je stále stejné — nesnažte se měnit, brzdit ani jinak ovládat své myšlenky. To se snažíte o nemožné. Nejde se přestat bát. Nejde se přestat rozčilovat. Nejde zastavit své negativní uvažování. Nejde přestat život plánovat. Nejde přestat myslet na problémy…

Nic z toho nejde prací s myšlenkami, snahou o jejich změnu, tedy tím, oč se obvykle lidé snaží. Jen se trápí. A vydrží se takto trápit hodně dlouho, protože si celou tu dobu myslí, že na sobě pracují. Nepracují, trápí se. Jdou na to špatně. Výsledky nepřichází nikoli proto, že na sobě pracují málo, ale že dělají, co nikam nevede. Uniká jim pointa, nevědí, že je to celé o něčem úplně jiném.

Komu se nedaří, uteče

Komu nepřichází výsledky, mění se dříve nebo později ze snaživce v útěkáře. Zafunguje model „když se mi nic nedaří, kašlu na to a jdu si užívat“. Člověk podlehne iluzi, že život se odehrává okolo něj. Že je o tom do toho okolí začít chodit. A tím jen nahradí jednu zoufalou formu o nalezení štěstí jinou. Svému zoufalství ale jen nasadí jinou tvář.

Správný start = najít správnou cestu

Správná cesta začíná správnou směrovkou. Vědět, kudy jít, je polovičním vítězstvím. Zbavuje člověka oné zoufalosti neboli bloudění od čerta k ďáblu. Od ničeho k ničemu. Směrovka, kterou vám chci tento týden předat, by mohla znít takto: Cesta ke štěstí, každodenní pohodě, k životní změně, ke správnému nastavení toho, co nám nefunguje i ke splnění našich cílů je cesta provádění změn v podvědomí. Dokud nezačnete fungovat takto, nic se ve vašem životě nezmění, protože není možné, aby se tak stalo.