Neutíkej před tím, co se bojíš řešit
rojka Pohárů je v Malých Arkánách láska nejláskovatější. Kde kdo při této kartě radostně nadskočí na židli a těší se, co všechno parádního jej čeká.
Toto je typické chování začátečníka. Tedy člověka, jehož pocity závisejí na tom, kde zrovna je a co se děje okolo, jaké zprávy či situace k němu chodí. Slovníkem osobního rozvoje jde o typického „závisláka“.
Závislák je charakteristický tím, že rozlišuje. Rozlišuje lidi, rozlišuje situace, rozlišuje hodnoty, a podle toho, kam co zařadí, se mění jeho nálady i úsudky „na tohle mám“ a „na tohle nemám“, „tohle je dobré“ a „tohle je špatné“… A až jednou potká závislák Tarot, rozlišuje i tarotové karty.
Každý poznal závislost
To samo o sobě ovšem není žádná vada, v jisté fázi vývoje osobnosti to jinak ani nemůže být. Je to tedy jen charakteristika (jasná kontrolka) ukazující vývojový stupeň, na kterém se člověk momentálně nachází. Nikdo nepotkal Tarot jako nezávislák, to by to setkání přišlo pozdě a postrádalo smysl.
Setkání s Tarotem doporučuji každému vnímat jako okamžik, kdy se můžete rozhodnout svého závisláctví zbavit. Právě o to totiž při používání Tarotu jde, život to po vás chce, proto vás k sobě přivedl a seznámil. Tarot je nástrojem, který ze závisláků dělá nezávisláky. Zbavuje člověka všeho, co jej závislým a nejistým činilo.
Čím dřív, tím líp
Čím dřív to člověk pochopí, tím méně se nejen natrápí, ale tím dřív se přestane nudit, rozčilovat, tesknit, vzpomínat, zabíjet čas zbytečnostmi, které mu nic z toho, po čem touží, nepřinesou. Naplnění, radost, životní pohoda ani nic podobného nedorazí, protože není důvod. K tomu všemu je nutné dospět.
Proč o tom píšu v souvislosti s dnešní láskyplnou kartou? Protože i toto je součástí jejího poselství. Každá karta „Tarotu pro osobní rozvoj“ přináší dva úhly pohledu na její princip. Zjevný i skrytý. Zjevný dokážeme mnozí vnímat i bez Tarotu (jen jej neumíme přesně zasadit do kontextu svých prožitků). Skrytý princip ale většinou vnímáme přesně naopak, než máme. A právě to náš život činí smutným, unuděným, vystrašeným, nejistým, závislým… A je to Tarot, který nás všeho tohoto umí zbavit tím, že nastaví naše vnímání do správných rovin.
Vše nepříjemné je klam
Skrytou stránkou lásky jsou všechny nepříjemně vnímané situace. Každá z nich ukazuje na nedostatek lásky, na její „nevidění“ v tom, co právě prožíváme. Je to jen a pouze náš zkreslený pohled, který nám způsobuje negativní pocity v celé jejich škále. Své nepříjemné stavy si každý sám vymýšlíme, jsou to naše vlastní produkty.
Trojka Pohárů vysvětluje, jak se nepříjemně vnímaným situacím stavět. Proč nám do života chodí a jak s nimi naložit. Odnaučuje nás se bát, chodit kolem horké kaše, odbíhat od podstatného hledáním rádobyzábavy nebo řešením rádobyproblémů, což jsou jen maskované útěky před řešením toho jediného pro nás podstatného.
Kdo neví nebo nechce, utíká
Útěk je dost častý jev. Každý závislák touží být nezávislým, ale zároveň se bojí do toho jít. Obelhává pak sám sebe tím, že je vlastně šťastný, že je mu vlastně dobře, že mu vlastně nic nechybí… A srovnává se při tom s těmi, co jsou na tom hůř než on, aby vyšel jako (zdánlivý) vítěz.
Pro chování člověka, který se ocitne ve svém vývoji na zlomové hranici, je typické, že se začne bát. Na jednu stranu by už rád byl na druhé straně, za hranicí, u které stojí a skrz kterou se dívá do své spokojené budoucnosti, na stranu druhou se bojí udělat jakýkoli pohyb vpřed. Přešlapuje na místě, Utápí se ve svých závisláckých představách, vzpomínkách, je jimi paralyzován a to v něm probouzí nutkání, „něco dělat“, ale zároveň je svými strachy stahován zpět do nicnedělání.
Je pak poměrně časté, že strach z „posunu vpřed tam, kam touží jít“ jej přiměje směrovat svou energii k úplně nepodstatným záležitostem. „Přihlásím se do keramiky“, „budu chodit cvičit“, „opráším si angličtinu“, „konečně si udělám maturitu“, „pořídím si pejska“, „začnu víc chodit mezi lidi“… To jsou typické zbytečnosti, kterými si v zoufalství z toho, co máme skutečně řešit, zaplácáváme každodenní život. Snažíme si tím nalhat, že žijeme aktivně, že „něco děláme“, že tím „svůj život obohatíme“. Skutečnost je ale ta, že chybějící odvaha zaměřit se na to, co nám skutečně život obohatí, nás přiměla přehlušovat prázdnotu odváděním svých myšlenek od toho, do čeho se bojíme jít.
Strach je plodem nelásky
Připomeňme si, že strach je protipólem lásky. Právě té, o které Trojka Pohárů je. Proto se právě strachům musí rovněž věnovat, musí odkrýt jejich přítomnost jako protipól láskyplného bytí, žití v klidu, s pocitem naprostého bezpečí a vědomím, že je o mě dokonale postaráno a nic mi nehrozí, pokud sám nezačnu zmatkovat.
Přemýšlíte-li i vy, čím budete trávit volný čas a večery, pouvažujte o tom, co je pro vás skutečně hodnotné. Vymýšlíte-li si kupu aktivit, „protože pořád se přece musí něco dít“, vězte, že o tom plný a aktivní život vůbec není. Život je jednoduchý, proto má člověk vždy řešit jen jednu podstatnou věc. Máte-li pocit, že toho děláte hodně, je to důkaz, že jen utíkáte od toho, co se bojíte řešit. Životní hloubku nahrazujete povrchní rozmanitostí nebo přemírou aktivity.
