Nevyvíjet tlak, aneb vše funguje jedině samovolně

Jednou z nezbytných podmínek fngování je samovolnost. Ptáme-li se proč, odpověď zní — protože je známkou zralosti (už na to mám).

Život je koncipovaný tak, aby nic nebylo zadarmo. I aby nic nešlo očůrat. Proto je vše podmíněno zralostí, tedy stavem, kdy danou záležitost nebo životní oblast vůbec neřešíme. Nemyslíme na ni, nevymýšlíme co a jak — tyhle potřeby se v nás vůbec neprobouzejí, to je zralost.

Ještě jinak se to dá vyjádřit tak, že jako zralému se už ve vás neprobouzí žádné pochybnosti ani fantazie. Tématem se vůbec nezabýváme, nechává nás úplně v klidu za všech okolností.

Vyvíjení tlaků souvisí právě s fantaziemi, kdy hlava vymýšlí scénáře a strategie, načež se v člověku probouzejí tendence je aktivně naplňovat. Jedním slovem — stres. Napiš tam, zavolej mu, připomeň se, zatlač na cenu, popožeň termín, zapůsob… Případně se bojíte, co bude a nebude, a drtí vás vaše scénáře plné obav o výsledek.

Tlaky mají kupu podob i příčin, nicméně mají všechny společný původ — nedůvěru. A právě nedůvěra = nezralost.

K tlakům je potřeba dodat, že nezralost je nejen vyvíjení tlaků na druhé, ale i sám na sebe. Nezralý si toho nechá kupu líbit, nechává na sebe tlačit, sám sebe honí, maká, snaží se zavděčit, podbízí se, ustupuje, přistupuje na kompromisy a nevýhodné nabídky, slibuje nemožné… To vše opět ze stejného důvodu — nedůvěra. Nevěří sobě, nevěří životu, nevěří, že to jde i jinak, bez stresu a ústupků.

Cesta z tohoto začarovaného kruhu spočívá v dozrání. V pochopení, že tohle nikam nevede, to jen generuje trvalý stres a pocit boje o přežití. Jako nezralý jsem odsouzen bojovat, můj boj nikdy neskončí. Nemá jak, protože mé vnitřní nastavení klid a pohodu nedovoluje.

Nikdo nedokáže žít nic, co v sobě nejdřív nevypěstuje. Skutečné hodnoty se tedy musejí pěstovat, ty nikdo nenajde jen tak. Klid nikomu nepřinese výhra v loterii ani odstěhování se na venkov. Klid nepřijde ani s důchodem. Klid a pohoda jsou hodnoty, stejně jako láska, bohatství, radost, zdraví, svoboda… Proto nechodí jen tak.

Jen tak chodí jen stres a vidiny problémů. Proč? Protože nám chce život ukázat, jak to vypadá, když hodnoty nepěstujeme, když žijeme lacino. Lacině žít znamená se lacině cítit — v praxi to je stres, boj a neduhy. Denně to budete mít na talíři jako zrcadlo svého přístupu k životu. Jako připomínku, jak nakládáte s potenciálem, který vám život nabídl, který jste dostali hned při narození.

Prožít si nějaké ty životní bitvy je úplně v pořádku. Ale nemá to zůstat naším standardem, není to cílový stav. To nám má jen rozsvítit žárovku — Aha, takhle ne! Boj s životem je cílový stav jen těch, kdo se nepoučili. Kdo navzdory každodenním bitvám pořád nepochopili, co jim to chce říct — že je čas na změnu. Svou vlastní, protože problémy neexistují. Existují jen laciné brýle, jimiž koukáme na svět a jejichž názory se řídíme.