Nezapomínejme na „čas zrání“
še v životě podléhá procesu, který má své jasné fáze. Trpíme tendencí na to zapomínat, neuvědomujeme si, že aby něco nového mohlo vzniknout, musí nejdřív uzrát vše potřebné.
Člověk obvykle uvažuje přímočaře a když něco chce, vydává se rovnou za tím. Neuvažuje způsobem — „nejdřív změním své postoje, naučím se na věci dívat správně, a až se ve mně vše nastaví, pustím se do toho“. Člověk se „pouští do toho“ hned.
Život tak ale nefunguje. Nemá smysl se do něčeho pouštět, dokud se na to správně nedívám, protože na nezralost svého přístupu budu neustále narážet. Což se i děje, člověk pak řeší stále dokola to samé, protože opakuje stále tytéž chyby. A namísto aby se zastavil a měnil svůj přístup, jede jako buldozer dopředu, protože chce to své.
Mluvím o té části Královny Disků, která říká „možná máš za sebou dlouhé, neúrodné období“. Což je to, kdy se v naší záležitosti nic neděje. Královna chce vysvětlit, že to období vypadá neúrodně jen navenek. Ve skutečnosti to je nutná doba, kdy věci zrají uvnitř. Sice nic hmatatelného nepřichází, ale to neznamená, že to není nutná fáze.
Ve škole tomu žíkáme „fáze vnitřních změn“. Je to čas, kdy se mění člověk tak, aby dozrál do stavu, kdy je pro svůj záměr správně nastavený. Prožívá situace, které jej mění v souladu s tm, co chce žít, uskutečnit, dokázat.
Navenek to vypadá jako jalové období, protože se v jeho záležitosti neděje prakticky nic. Jakoby stál na místě. Vtip je ale v tom, že nestojí. Ve skutečnosti se děje přesně to, co je potřeba, aby pak věci opravdu fungovaly.
Jelikož býváme horliví a toužíme po výsledcích, děláváme tu chybu, že zrát odmítáme — nechceme. Chceme rychlá řešení a myslíme si, že je vymyslíme. Řešíme záležitosti, aniž bychom si uvědomovali, že není čs je řešit, protože to v tomto stavu nedokážeme.
Opět použiji definici z naší školy — řešit po nás chce jen to, co nás nechává úplně v klidu. To ostatní řešit nejsme schopni, proto to dělat nemáme. Nechce se to po nás, ty situace vyžadují úplně jiný přístup, který ale není v souladu s naším stávajícím uvažováním.
Každá Královna představuje v Tarotu zralost. Zralost v ženské formě, což je vždy forma pasivní — umění nic nedělat. Zaujmout k situacím klidný postoj, zbavený potřeby je řešit, rozebírat, hodnotit, rozhodovat…
Je tedy dobré si uvědomit, že právě to se od nás často chce — nic. Řada situací přichází, jen abychom je nechali proběhnout v sobě. Takovýhle „pouze vnitřní“ postoj mnohé naše prožitky vyžadují, nic víc. Nedáme-li jim jej, zachováme se špatně.
„Obdobím neúrody“ se tedy na kartě myslí čas, kdy nekonáme nic navenek, protože se chováme tak, abychom vnitřně zráli. Vypadá to, že neděláme nic, ale to je jen zdání. Naše záležitosti se navenek nevyvíjejí, nepřináší žádné výsledky, ale i to je úplně v pořádku. Připravují se teď podmínky, aby mohly přijít ty správné výsledky.
Kdo to nechápe, nedokáže v klidu zrát a namísto toho věci horlivé řeší. Snaží se o výsledky, které sice chodí, ale nepřinášejí požadovaný efekt. Věci se komplikují, není to ono. Člověk svým přístupem roztáčí nekonečný kolotoč starostí, stresu a rozčarování.
Je tedy dobré pochopit, že tohle cesta není, byť to vypadá, že jdu rovnou na věc. Mnohem efektivnější je nejdřív projít fází zrání, aby pak věci fungovaly jako po másle. Pak budou i bavit.
Královna Disků je mistrem uskutečňování. Spolu s Králem tvoří dvojici, která ví, že oba mají v našich záležitostech své místo. Nejdřív Královna, kdy věci zrají uvnitř, a teprve až dozrají, přijde na řadu Král se svojí aktivitou. Správných výsledků tedy nikdy nedosáhneme aktivitou, vždy potřebujeme dokázat být i pasivní — pracovat sami se sebou (zrát). Což může klidně trvat i dlouho, ale i tak je to ta správná i nejkratší a nejefektivnější cesta.
