O potřebě mít život pod kontrolou
tyřka Mečů představuje stav, kdy se nějaké téma, se kterým jste vnitřně bojovali, úspěšně uzavírá. A rovnou říká, že ono „úspěšné uzavření“ znamená PŘIJETÍ VĚCÍ TAKOVÝCH, JAKÉ JSOU.
Chce se tím dát jasně najevo, že příčinou všech našich vnitřních bojů a s nimi spojených životních strastí je nepřijímání. Nepřijímání toho, co je, snaha s tím bojovat, chtít to měnit, aby bylo po mém, chtít něco jinak, než to je, nespokojenost s tím, co se stalo, co mi do života přišlo.
Jak často zdůrazňuji — opakem přijímání je boj. Boj je opakem lásky, vzniká ze strachu, z úsilí, z nespokojenosti, ze stresu, z pocitu ohrožení, ze soupeření… A tudíž nikdy nic kloudného nepřináší, protože nemůže.
Bojuji, dokud sám nepadnu
Jediné, co může boj nakonec přinést, je přijetí toho, s čím jsem bojoval. Čili nebude po mém, ale bude to tak, jak to má být a já se s tím konečně smířím. Pochopím, že tak, jak to je, je to ideální i pro mě a vždycky bylo. Jen jsem si dřív myslel, že ne, a nedokázal jsem se svého názoru a boje za něj vzdát.
Čtyřka Mečů k tomu dodává, že kdo bojuje (kdo je s něčím nespokojený, kdo o něco usiluje a snaží se…), nemyslí na to, co chce. On si myslí, že ano, ale ve skutečnosti myslí na všechny problémy a překážky a katastrofické následky. A tím, že to dělá, vysílá přesně tyto vize do Vesmíru a vrací se mu jejich fyzická podoba — odpovídající prožitky a stavy.
Jakmile začneme vzdorovat, bojovat a usilovat, změní se náš život na boj, protože jen prožíváme svůj vnitřní nesoulad. Vždy prožíváme přesně to, co se děje v nás uvnitř. Není možné vnitřně bojovat a prožívat pohodu. Život nemůže fungovat, dokud vnitřně bojujeme.
Příčina mého boje je ve mně
Naší chybou je, že příčiny svých bojů vidíme někde okolo. V situacích nebo lidech. Proto si bláhově myslíme, že právě tam je soupeř nebo minimálně řešení. Jenže to jsme úplně vedle. Právě vidina toho, že je někde problém nebo soupeř, nás žene do ještě větších bojů vnitřních, které v nás probouzejí nutkání usilovat i fyzicky. Honíme se, snažíme, stresujeme, dohadujeme, a tím jen znovu narážíme.
Boj a úsilí = živení své nepřitažlivosti
Živíme svou nepřitažlivost, měníme ji na přitažlivost vůči přesnému opaku, než co si přejeme žít. Netušíme, že ona pohoda a spokojenost, o kterou nám jde, jde žít i v tom, co je. Že není potřeba nic měnit, za ničím/nikým se hnát. Naopak — je potřeba všeho bojování nechat a ono to, co chceme, k nám samo konečně přijde, protože konečně může. Možná v jiné podobě nebo osobě než čekáme, ale bude to přesně ono.
Často bojujeme proto, že se nedokážeme vzdát své jasné představy. Nedokážeme si připustit, že bychom mohli dostat, co chceme, v jiné podobě. Sveřepě trváme na svém, neschopni se toho pustit. A to je ta jediná překážka, díky níž to nemáme.
Teprve až bojovat a usilovat přestaneme, pustíme to pravé k sobě a až poté si uvědomíme, jak bylo naše úsilí a trápení zbytečné. Že máme, co jsme chtěli, sice možná v jiné podobě, ale právě tato „jiná“ podoba nám vlastně vyhovuje mnohem víc než to, o co jsme s utkvělou představou usilovali.
Konečně pochopíme, že nic není nikdy špatně, a že když od nás něco odchází, znamená to, že už nám to nic nepřinese a máme to nechat odejít, aby to Vesmír mohl nahradit novým, vhodným. Že když nám nechce Vesmír něco dát, i to má stejný důvod — štěstí by nám to nepřineslo.
Boj je zarputilá snaha, aby bylo po mém
Zdrojem všech bojů a tlaků je snaha, aby bylo po mém. Potřeba mít život pod kontrolou, neschopnost jej nechat samovolně běžet. Řečí mé školy „snažím se naivně dělat Vesmírovu práci“.
Boj je zdrojem všech starostí. Právě bojem všechny starosti vzniknou — trvám na „své verzi“ a snažím se ji prosadit. Odmítám přijmout, že jinak to bude i pro mě lepší.
Myslím si, že se mám o něco v životě starat, proto si s tím dělám starosti. Nevím, že je o vše automaticky postaráno, ovšem pouze za předpokladu, že tomu sám nezačnu bránit, což úspěšně dělám.
Čtyřka Mečů tedy učí — s ničím nebojuj, přijímej vše, jaké je, protože přesně a jedině takto to odpovídá i tvým touhám. Jedině tak, jak to je, můžeš i ty žít, jakkoli si vymyslíš. Vše, co chceš, k tobě přijde v podobě, která ti maximálně vyhovuje, jen se nesnaž sám vymýšlet, odkud a jak. Vyžeň ty tendence z hlavy a nechej se překvapit.
