Ochotně procházím změnami
esítka Mečů je typickou kartou, která vypadá negativně, a přitom je pravým opakem svého zdání. Meče představují myšlenky, způsob uvažování. Celá série „žlutých karet“ v Tarotu tedy učí správně myslet.
Žlutá Desítka učí ochotě se vnitřně vyvíjet. Vysvětluje, že je naprosto přirozené, že se vaše názory a uvažování během života mění. Anebo možná je lepší to napsat naopak — že je hloupost trvat na svých naučených dogmatech, kterými jste byli krmeni i těch, kterými jste se nakrmili sami vlastním dedukováním.
Bez vývoje ztrácí život smysl
Život je o vývoji, a vývoj beze změn není možný. Ten je naopak na změnách postavený. Jedině když budu ochoten procházet změnami, bude mě život naplňovat. Zábava beze změn není možná, nikoho nebude naplňovat dělat osmdesát let na pískovišti tunely. Je to skvělá věc, ale přirozeně vás bavit přestane a začne omezovat.
Úplně stejně jako pískoviště, začne každého brzdit jeho vlastní způsob myšlení. Přijde čas na přirozenou změnu. A zase, a zase. To je život. Co mi dřív přišlo skvělé, už mi dnes tak super nepřijde. Vyčerpal jsem potenciál a je nutné jít dál.
Změnit znamená i opustit
Každá změna v sobě nese nutnost opustit vše staré, přežité, neperspektivní. Práci, partnera, přátele, životní styl… A to vše je podmíněno schopností se toho všeho vzdát. S chutí. Nelpět na starém, neudržovat nostalgicky ve svém životě vzpomínky, ale naopak žít přítomností a chutí jít dál, objevovat a prožívat nové, neznámé.
Polámaný meč na kartě symbolizuje zhroucení starých představ, zatuhlého uvažování, které je brzdou vašeho žití. Přináší vám už jen nudu, prázdnotu, přežívání, ale také obavy i všechny další nepříjemné myšlenky a pocity.
Hned další kartou v posloupnosti „žlutých“ mečů je Princezna. A ta mečová princezna bouchne do stolu a řekne — „A dost!“. Tohle už skutečně ne. S tímhle nadobro končím a jdu tam, kde to sice neznám, ale kde cítím, že je pro mě něco nového.
Už si nechci říkat musím, nesmím, ale pouze chi nebo nechci. Už nehodlám dělat nic, co dělat netoužím, poslouchat nikoho, koho nemám chuť poslouchat, dělat věci ze slušnosti nebo prostě proto, že jsem měla strach je nedělat. Už ani nehodlám žít naivními vzpomínkami, ale toužím žít tím, co je a cíleně vytvářet, co bude.
