Odvahou a důsledností jdu za všechny hranice

Říká se tomu jít za všecny hranice. Znít to může všelijak, ale jde o přirozenou schopnost člověka neomezeně tvořit svoji realitu. Dokázat růst, zdolat každou výzvu a tak si dojít za libovolným cílem.

Člověk je skutečně neomezený v tom, jak si svůj život nastaví, je k tomu dokonce předurčen. Má v sobě veškerý potřebný potenciál, jde jen o to jej objevit, probudit a začít využívat.

K objevení a probuzení našeho skytého potenciálu slouží seberozvoj, a ono využívání je už na člověku samotném.

Znovu zde připomenu, že život je zákonitý proces, tedy přesný, bez náhod. Každý výsledek i cesta k němu podléhají přesným pravidlům, proto když někde dělám chybu, zaseknu se na místě a neposouvám se dál. Nevím-li, jak věci v principu fungují, nevidím svou chybu a tak jen narážím a bloudím, namísto abych šel dopředu.

V konečném důsledku se to projeví tím, že nežiji, co žít chci, že se můj záměr, který jsem si stanovil a za nímž jsem veden, nesplnil.

Chyba není v tom vedení, já k němu veden stále jsem, jen se neposouvám, protože jsem se zarazil a nedokážu se hnout vpřed. Jsem tudíž „vedeníneschopný“, a pokud se nenaučím vidět, co dál, budu zaseknutý klidně navěky.

Jedna z věcí, které je dobré připomínat, je fakt, že život je úplně jednoduchý. Když jej pochopím, vnímám vše tak triviálně, že to už jednodušeji nejde. Platí to tedy i o tom mém postupu vpřed. Ono se totiž děje neustále to samé dokola, jen to na pohled tak nevypadá. potřebuji se tedy naučit dívat dovnitř událostí, ne na ně. Pak mi vše přijde stejné a budu tak přesně vědět, co dál.

Potřebuji dělat pouze tři jednoduché věci, které jen potřebuji dělat důsledně, tedy vždy, když je potřeba. To vše vás seberozvoj naučí.

Jak je ovšem uvedeno na kartě, nejde jen o důslednost, ale hraje roli ještě jeden faktor — odvaha. A je dobré se zeptat: „Proč zrovna Důslednost a Odvaha?“

Odpověď zní — Protože teprve teď to je dokonalé. Teprve teď to má náboj i vtip. Teprve teď to od člověka chce vše, co dokáže dávat, tedy nejvyšší kvalitu, za kterou je pak i odměňován adekvátní kvalitou žití.

Odvaha je silná věc, protože vyžaduje nekompromisnost. Musíte se naučit vyjadřovat a rozhodovat jasně, rázně, v souladu se svým cítěním. Což vyžaduje odpojit kalkulačku a žít srdcem.

S kalkulačkou není možné být nekompromisní. A nejsem-li nekompromisní, nedokážu žít to své. Kalkulačka tedy musí ze hry, což se stane jedině sebezměnou neboli sebevyčištěním.

Sebečištění se úplně obyčejně jmenuje žití. Život je sebečisticí proces, a kdo se nečistí, ten jen přežívá — uhýbá a bojuje, což je přesný opak čištění i žití. Proto se tomu říká přežívání — je to těžké, bolavé, drhne to, nepřináší to nic kloudného ani to nebaví.

Život je boj, dokud přežíváme. Bavit začne, teprve až začneme opravdu žít, tedy řešit jen sami sebe. Na své prožitky se naučíme správně dívat a tím dokážeme zhodnocovat jejich potenciál — ke své radosti i svému růstu a obohacování.

Začneme se měnit, sílit, zklidňovat, milovat, a zároveň méně a méně kalkulovat. Až se dostaví nekompromisnost, která přijde sama v okamžiku, kdy se veškeré naše spojení s kalkulačkou přeruší.

Nekompromisnost je tedy odvaha, která se sama dostaví jako výsledek schopnosti se čistit. A to se stane jedině, jestli bude cesta k naší odvaze důsledná, tedy pořádná.

Je to snadné v principu, těžké ve skutečnosti, ale to je dobře. Jedině dělá-li člověk věci, které jsou mu výzvami, dostavuje se pocit naplnění, spokojenosti, opravdová radost i štěstí.

Dokud vám dělá radost co vidíte, čtete, sníte nebo si koupíte, nevíte o radosti nic. Dokud jste šťastní, že něco máte, nevíte o štěstí nic. Vše pochopíte, až když budete radost i štěstí cítit sami ze sebe. Z toho, jaký jste člověk a co vše dokážete dávat sobě a sdílet s druhými.

Pak jste přiražliví, sami pro sebe (je vám se sebou hezky) i pro ostatní (je jim hezky s vámi). A právě pro tento cíl má smysl žít, tedy žít svojí každodenní sebezměnou neboli seberozvojem.