O pointě Čtyřky mečů
ivot funguje podle přesných zákonů. Žádná náhoda, žádná výjimka, nic se neodehraje jen tak. Tohle ale dobře víme, to jen připomínám na úvod.
Stejně tak připomenu další fakt — životní zákony jako mozaika. Teprve až je poskládáš všechny, vytvoří obraz (celek) a začnou fungovat. Žádný nesmí chybět, je to jako s řetězem, kterému stačí k prasknutí jeden slabý článek.
Dva z důležitých střípků jsou skryty v Pointě Čtyřky Mečů, která říká: svobodně tvořím pouze když dokážu dodržovat tyto podmínky:
- přijímat vše takové, jaké to je (jak to ke mně chodí)
- myslet jen na svůj cíl (a nenechat se zmást okolnostmi)
Obojí je v praxi vyšší dívčí. Člověk se do toho stavu musí vycepovat. Vesmír nic nedává zadarmo, ale z lásky — aby nás život naplňoval a rozvíjel naši sebehodnotu.
Takové rozvíjení sebehodnoty, to je velké dobrodružství. Už třeba to první dnes zmiňované — „přijímání všeho, jak to chodí“ znamená se naučit všechno házet za hlavu, s ničím se nepárat. A tím „všechno“ se myslí skutečně úplně všechno, v tom je ten vtip i výzva.
Vesmír myslí všechno absolutně, ten na nic jiného nehraje. Čili ani házení za hlavu není výjimkou. Znamená to — jinak řečeno — na ničem a nikom nelpět. Netrvat na ničem konkrétním. A to je velká výzva.
Myslet jen na svůj cíl není o nic menší výzva, protože v tom absolutním vesmírném pojetí to znamená — za všech okolností. Ať to vypadá, jak to vypadá, pochybnosti nesmí přijít. A když přijdou, musíte je umět zahnat. A i to zahnání se musí umět. Není totiž zahnání jako zahnání.
Zaženete-li pochybnost silou, nezmizí, ale schová se. Očůrá vás. Musíte se naučit zahánět s láskou, jemně, a zároveň striktně a nekompromisně.
Takto vypadá rozvoj přitažlivosti. Pronikání do vesmírných tajů, dobrodružství ze všech nejdobrodružnější. Láska ze všech nejryzejší. Tak co, přidáte se?
