Polopravdy = peklo na Zemi

Dnes jsem narazil na tento slogan (schválně nepíšu moudrost), a rád bych zase napsal něco o takzvanémseberozvoji.

Lidé čtou a sdílí informace, jimiž myslí, že se rozvíjejí. Ono to tak vypadá, ale není to tak. Jednak proto, že řada toho, co se nabízí a sdílí, je jinak (jen to hezky a někdy i logicky zní). Ovšem i v případech, kdy jde o něco, co skutečně má schopnost fungovat, chybí tomu kontext.

Není to celé, řečeno lidověji. Něco tomu chybí, je to tedy taková polopravda. Použiji-li jako příklad to, co je napsáno na obrázku, tedy „Správné věci přicházejí těm, kdo si počkají“, je to asi totéž, jako když napíšu „Auto jezdí, když má v nádrži benzín“.

Ono to tak skutečně je, ale rozhodně neplatí, že mám-li v nádrži benzín, musí mé auto jet. Benzín v nádrži je jen jednou z mnoha nutných podmínek, aby jelo. Taková informace je tudíž sama o sobě bezcenná a hlavně silně zavádějící. Neříká mi v podstatě vůbec nic zásadního a svým způsobem i klame.

Se životem a rádobymoudry o něm je to stejné. Laik si nic neuvědomuje, ale vidíte-li do věcí, cítíte tu naivitu a vlastně i škodlivost na první dobrou.

Proč škodlivost? To je dobrá otázka. Škodíte tím, že tvrdíte věci, které jsou jinak (sice přímo nelžete, jen k A neříkáte i nutné B). Tím lidi udržujete ve stavu nevědomosti a naivity, neboli na cestě, která nikam nevede. Je to vlastně nevědomá manipulace, která ovšem škodí úplně stejně jako manipulace vědomá. Lidé si pak díky vašim informacím myslí, že se někam vyvíjejí, že se chovají správně, ale ono to tak není.

Pácháním dobra udržujete lidi v nevyhovujícím. Podporujete je v nesprávném chování, udržujete je v bludišti. Laik nepozná, že bloudí. Laik neví, co jeho počínání chybí. A tak dělá dál to, co je zvyklý dělat — konzumuje zdroje, které jej učí bloudit i dnes a zítra.

Aby se člověk změnil, potřebuje narazit. Až pak je schopen si uvědomit to, k čemu dřív nebyly vhodné podmínky — že tudy to fakt nikam nevede. Jedině pak se dokáže zastavit, otřepat, zamyslet a změnit. Dokud se ale zdá, že někam jde, bude v cestě nikam pokračovat.

Se vší úctou k citátům — jsem vděčný, že se na ně dokážu dívat z druhé strany jako ten, kdo do věcí vidí a uvědomuje si skryté souvislosti. A tudíž vím, co slouží, i co tak jen vypadá. Mí studenti to vědí také, protože bez toho by byli ztraceni. Právě to je totiž seberozvoj — vědění. Pak vás nikdo a nic neoblafne, vědomě ani „v dobré víře“.