nejsem žádný Panáček

Přestávám uvažovat jako Panáček

Kvalita tvého žití je obrazem způsobu, jakým jsi se naučil vnímat svět. Tvůj názor na každý detail je předlohou, jak tvůj život vypadá. Nikdo nedokážeme prožívat něco jiného, než to, jak uvažujeme, to ani není možné. Představy každého člověka přesně kolíkují jeho možnosti a prožívané stavy — zdraví, kondici, city, příjmy, mezilidské vztahy, soběstačnost, míru schopnosti žít, jak chce versus jak si myslí, že žít musí. Nejdůležitějším prvkem (výchozím bodem), od něhož se všechny úvahy odvíjejí, je představa, čím jsem já sám. Z ní pak jen triviální logikou každý odvozujeme a spějeme k závěrům, které pak zákonitě musíme i prožívat.


ico-black-vV článku o tarotové kartě II. Velekněžka jsem psal, že vše skutečné leží ve světě, který není vidět — ve světě myšlenek neboli informací a energií, který dokážeme vnímat svým jediným smyslem — intuicí. Zmínil jsem skutečnou sílu, skutečné štěstí i skutečné sebevědomí. A právě na to poslední — na skutečné sebevědomí se dnes zaměřím podrobně. Uděláme si jasnou představu, co to je i jak se v praxi projevuje.

Skutečné sebevědomí je představa

Doopravdy sebevědomý není ten, kdo má svaly. Ani ten, kdo má peníze nebo vlivné kontakty. Jednoduše proto, že všechna tato „sebevědomí“ jsou na něčem závislá a tudíž pomíjivá, nestálá. O svaly, peníze i kontakty mohu snadno přijít. Mé sebevědomí pak vyšumí společně se ztrátou toho, na čem stavělo. Ukáže se, že ve skutečnosti šlo o závislostní neboli podmíněný stav.

Skutečné sebevědomí je matkou všech představ. Je to reálná představa sama o sobě. O tom, čím jsem a jak funguji. První věta definice potvrzuje původ skutečného sebevědomí — je duchovní. Čímž splňuje nutnou podmínku, že se jedná o něco opravdového. Ve světě fyzickém nic skutečného nenajdeme, proto to tam ani nikdy nehledejme.

Druhá věta definice ukazuje, čeho se skutečné sebevědomí týká — mě samého. Což je opět potvrzení podmínky, že nic skutečného (stálého) nemůže být vázáno na něco jiného než na mě samotného. Jen já toho musím být zdrojem. Jinak by to byla závislost, spoléhání se na něco, oč mohu kdykoli přijít.

Třetí věta definice říká, že to není pouze představa o tom, čím jsem, ale také jak funguji. To je nesmírně důležité, nezbytné. Vědět o něčem, že je to vařič, ale nevědět, jak se na něm vaří, je k ničemu. Stejně tak vědomí, čím jsem bez návaznosti na to, jak funguji, je bezcenné.

Panáček versus vysílač

Představa o sobě a svém fungování má dva protipóly. Jak si za chvíli ukážeme, přestože oba uvažují zcela logicky, přemýšlejí opačně. Ukažme si to:

  • Panáček: vnímá sám sebe jako postavu z masa a kostí. Okolo vidí další podobné postavy a jiné předměty. Vše vnímá navzájem odděleně, jako samostatné objekty. Svět pak vidí jako scénu, v níž se samostatné objekty vyskytují, pohybují, přičemž na sebe sem tam navzájem v přímém kontaktu působí.
    Představa Panáčka o jeho vlastním fungování je ta, že když něco chce, musí začít něco dělat. Je to logické, nic se nevymyslí ani neudělá samo. Je potřeba začít aktivně vyvíjet činnosti, které povedou k cíli. Chce to i vymyslet přesný plán, nic nenechávat náhodě.
  • Vysílač informací: vnímá sám sebe jako zdroj informací, které vyzařuje do Vesmíru. Vesmír vnímá jako prostor, který na jeho vysílání reaguje tím, že veškeré vysílání automaticky převádí do fyzické podoby a posílá zpět výsledky. Já dokážu cokoli vysílat a Vesmír to umí uskutečnít. Takto spolupracujeme a svobodně tvoříme, cokoli vymyslím. Jsme spolu trvale propojeni, není možné nás rozdělit. Nejde, abych já něco vysílal a Vesmír to netvořil. Jsme nerozlučná dvojka.
    Představa vysílače informací o jeho fungování je ta, že když něco chce, přeje si to. Tím splnil svou část práce (vyslal požadavek = provedl akci) a zbytek je už záležitostí Vesmíru (vrátí odpovídající reakci). Stačí mu nechat volnou ruku, nijak už do jeho tvoření nezasahovat, jen v klidu počkat, než přijde dokonalý výsledek.

Podíváte-li se na představy obou v libovolném detailu, zjistíte, že jsou přesně opačné. Panáček si myslí, že je na vše sám, vysílač informací se vidí neustále propojen s celým Vesmírem. Panáček považuje za důležité něco dělat, zatímco vysílač informací si jen něco přeje a vzápětí to pouští z hlavy — přenechává veškerou aktivitu na Vesmíru. Panáček vymýšlí přesný plán, jak ke svému cíli dospět a podle něj jede (vše nečekané vnímá jako komplikaci). Vysílač informací nevymýšlí nic kromě výsledku a pak už jen čeká, co k němu nečekaně přijde (ve všem nečekaném vidí výsledek, úplný nebo dílčí). Panáček tvoří vše svépomocí, vynakládá energii a úsilí, vysílač informací nechává všemu volný průběh, vůbec se o průběh nezajímá.

Panáček má naopak úplně vše. Co jej straší, to si vysílač informací nejvíc užívá. Co Panáčka brzdí, to vysílač informací posiluje. Co Panáček vnímá jako překážku, vidí vysílač informací jako cestu dál. Panáček miluje jistotu (přestože nic z toho, co za jistotu považuje jistotou není), vysílač informací miluje nejistotu, protože právě v ní Vesmír maká na jeho cíli naplno. Panáček si s vysílačem informací vůbec nerozumí, protože oba uvažují naopak. Proto Panáčkovi vše, co vysílač informací říká a dělá, přijde postavené na hlavu, nelogické. Ale to jen proto, že Panáček neví, že není Panáček.

Mohli bychom jít dál a dál, rozebírat Panáčkovu představu o vzájemné oddělenosti versus vysílačou o vzájemné jednotě a propojenosti. Ale to teď není podstatné. Podstatné je si uvědomit, jak jde Panáček (představa o člověku z fyzického světa) na vše složitě, protože si myslí, že je na vše sám. A jak jde oproti tomu vysílač informací na vše až drze jednoduše, protože ví, že do ničeho zasahovat nemá. Zná totiž svou roli v procesu společného tvoření s Vesmírem.

Nejtěžší je nicnedělání

Až se budeš také chtít stát vysílačem informací, zjistíš, že všeho nejtěžší bude se naučit pro svůj záměr nic nedělat. Dokázat plnit jen svou roli, kterou je vymyslet výsledek, předat jej jako zadání Vesmíru a pustit vše z hlavy, nechat Vesmír vše samostatně dokončit.

Proč je nicnedělání tak těžké? Protože i když se dozvíme, čím jsme, žijí zbytky Panáčka dál v našem podvědomí a je nutné je odtamtud vyhnat. Vše, nad čím přemýšlíme, musíme vyčistit, aby naše hlava vůbec nespouštěla úvahy a kalkulace. Potřebu něco vymýšlet musí nahradit plná důvěra ve svůj záměr. Člověk pak s klidem přijímá vše nečekané s vědomím, že je to součástí cesty k cíli, po níž je bezpečně veden. Ani jej nenapadne v něčem vidět problém.

Odnaučit se fungovat jako Panáček znamená umět si jen přát a těšit se, jako by už byl výsledek hotový. Právě to je projevem naprosté důvěry v sebe (své vyzařování) a Vesmír (odpověď, která se zákonitě musí vrátit v podobě výsledku). Důvěra v neviditelné a ještě neuskutečněné nahradí veškeré naše snažení a vymýšlení.

Snadno, rychle, dokonale

Fungovat jako vysílač informací (svých přání) je nejjednodušší a nejefektivnější způsob tvoření. Toto umění je za odměnu, protože je potřeba se mu naučit. Nikomu to nepůjde hned, každý bude narážet na své podvědomé bloky = na zbytky Panáčkovství, které nutí nepřirozeně uvažovat a jednat, probouzejí obavy a vnášejí do reality klidu iluzorní dramata.

Panáčkovství je nepřirozené uvažování = žití v iluzích. Panáčkovi v jednom kuse funguje hlava, nevydrží v klidu, Jeho myšlenky běhají sem a tam. O všem přemýšlí, vymýšlí, plánuje, chce mít věci pod kontrolou, protože iluze, na nichž jeho vnímání stojí, v něm probouzejí pocity nejistoty. Vyvádějí jej z klidu. Ničemu nedůvěřuje, cítí se oddělený, spoléhá jen sám na sebe. To jej nesmírně vyčerpává, vydává spoustu energie, jako by vykonával těžkou práci. Panáček se snaží o nemožné — hrát roli Vesmíru, realizovat svá přání na vlastní pěst.

Proč se snaží o nemožné? Protože Panáček není pro realizaci svých přání uzpůsoben, chybí mu schopnosti, které Vesmír má. Panáček nedokáže vyhodnotit, která z cest je pro něj ta pravá, která vede k cíli. A už vůbec nedokáže žít tak, aby k němu výsledky přicházely — on to vidí opačně, honí se za nimi. Myslí si, že to jinak nejde. I proto se cítí omezený, nechápe, jak dosahovat ještě víc, protože má vše spojeno s vlastní aktivitou.

Panáček na své cestě naráží na komplikace a většinou ani výsledek nakonec není ten, jaký si přál. To ale zjistí teprve poté, až k výsledku dospěje — nedostane, co čekal. Má partnera, po kterém toužil, ale ten mu nevyhovuje. Má práci, ve které viděl výhru, ale ona jej nebaví. Má klienty, ale ti mu nepřinášejí, co si přál. Má kupu kontaktů, ale jsou mu k ničemu, téměř nic mu nepřinášejí. Bydlí tam, kde toužil, ale necítí se tam dobře. Vše, čeho dosáhne, je kompromis. Nic stoprocentního.

Otočení rolí

Důvodem všeho neuspokojivého je, že Panáček prohodil role. Sám si hraje na Vesmír a po Vesmíru podvědomě chce, aby plnil roli Panáčka. V praxi to znamená, že Panáček sebe považuje za hybnou sílu svého tvoření (toho, kdo vše vymyslí, zařídí i vykoná). A roli Vesmíru znásilnil tím, že jej nutí aby jej vedl k nesprávným cílům. Vesmír neumí Panáčka zadržet, když se žene za něčím, co pro něj není to pravé. Panáček ani Vesmír tak nevyužívají svůj potenciál, jelikož to jejich prohozené role neumožňují.

Manažer a dělník

Člověk tvoří s Vesmírem dokonalou dvojici. Ovšem pouze za předpokladu, že znají a plní své role. Správný tandem člověk — Vesmír funguje tak, že člověk = manažer, Vesmír = dělník. Manažer se o svou firmu nezajímá o nic víc než tím, že jí zadává úkoly. Své firmě plně důvěřuje a očekává dokonalé výsledky. Jinak řečeno — žije zcela bezstarostně.

Starosti = projev nedůvěry. Ať si začnete dělat starosti o cokoli, vždy vás k tomu vede nedůvěra, že se něco správně vyvíjí a že to i dobře dopadne. Starosti znamenají, že v něčem vidíte problém. Něco, co k vám přišlo, vnímáte jako komplikaci, nepřijemnost, hrozbu. Ale to nikdy není pravda, nic takového se neděje, podléháte jen vlastní iluzi a tím začínáte „Panáčkovat“.

Právě v jednoduchosti tvoření je skryta jeho náročnost — důvěru ve Vesmír v sobě musíte vypěstovat. Musíte naprosto důvěřovat, že se vše zorganizuje a splní samo.

Toto když řeknete Panáčkovi, bude vás považovat za blázna. Jeho hlava to nepobere, protože to je v rozporu se vším, co si o světě myslí. Když to ale řeknete komukoli, kdo už pochopil, že je vysílačem informací, řekne vám, že se tomu touží naučit. Taková reakce je zákonitá, protože umění si plnit své touhy je přirozeným motorem života. Po tom touží úplně každý, a Panáček nejvíc.

SHRNUTÍ

Shrnutí

  • Existují dva limitní způsoby vnímání: Panáček a vysílač informací.
  • Panáček vše řeší hlavou = nad vším přemýšlí, vše řeší, cítí se být na vše sám, nejistý, závislý a ohrožený, od všeho oddělený. Zdroje všeho vidí někde okolo.
  • Vysílač informací má vše naopak. Žije srdcem, nad ničím nepřemýšlí, řídí se svými pocity. Ví, čím je a jak funguje, zdrojem všeho je on sám a na všem spolupracuje s Vesmírem, který uskutečňuje jeho vysílání. Cítí se bezpečně a svobodně, žije, jak chce. Ví, že svět tu je pro něj a všemi silami jej podporuje.
  • Panáček žije v samých iluzích, zcela mu tak chybí sebevědomí.
  • Vysílač informací žije v realitě, jeho sebevědomí je dokonalé.
  • Možnosti každého člověka odpovídají tomu, kde se stav jeho podvědomí na stupnici Panáček — vysílač informací nachází.
  • Dokonalé sebevědomí si může každý vypěstovat. Znamená to projít procesem záměny iluzí za realitu ve svém podvědomí = změnit své cítění (svoji přitažlivost). Tím zboří bariéry a rozšíří své možnosti, do svého života bude přitahovat vše tak, jak si to přeje.
  • Neuskutečníte to ale čtením, je potřeba kombinovat — své poznávání musíte uplatňovat i v praxi. Právě tím se začnete měnit. K přeměně jsou nutné prožitky, právě během nich k ní dochází.
TAROTOVÝ BONUS

Zjisti, jak jsi momentálně na tom

Otoč si čtyři karty, které ti ukážou úroveň tvé momentální schopnosti žít podle svých představ. Tvé silné i slabé stránky. Významy karet vnímej nejen jako odpovědi na jednotlivé otázky, ale poté i jako celek, jako obraz svého vyzařování a tudíž i své přitažlivosti. Nebojte se udělat výklad i pro někoho blízkého, pošlete mu emailem, jaký je frajer nebo ať vidí, že Vesmír, ví, jak se trápí a chce mu pomoct:

1. Jak vypadá mé sebevědomí?

(jak se obvykle cítím)

2. V čem je má duchovní síla?

(co mi slouží, co vnímám správně)

3. Kde je má duchovní slabina?

(co mě brzdí, co bych měl změnit)

4. Jak žiji?

(má schopnost si plnit své záměry, žít, jak chci)


INTUITIVNÍ NAVIGACE
Článek pro mě na teď
Výklad pro mě na teď

Tags

top