03: Přesvědčení je myšlenka, která se usadila
předchozím článku jsme se zabývali myšlenkou — čím doopravdy je, co reálně způsobuje, k čemu vlastně naše myšlenky slouží, jaký je jejich skutečný význam a záměr i jak je důležité s myšlenkami nakládat vědomě namísto jejich nekontrolovaného vypouštění. Nyní na to plynule navážeme pochopením co jsou přesvědčení a jakou plní v našem životě úlohu.
Přesvědčení se rodí z myšlenek. Vznikají jednoduše tak, že se v nás nějaká myšlenka dlouhodobě usadí. Začne v nás bydlet, žít, rozvíjet se — stane se naší součástí, zahrneme ji do způsobu svého uvažování.
Přesvědčení se rodí v podstatě dvěma způsoby:
- krátkodobým silným zážitkem (staneš se svědkem emočně extrémně silné události — šok, extáze…)
- dlouhodobějším vlivem autorit a prostředí (názory rodičů, učitelů, médií, kamarádů…; sem patří ale i vlastní názory vzniklé na základě prostředí kde vyrůstáš, jak z něj vnímáš svět i jako důsledek toho, jak vidíš sám sebe — cítíš se soběstačný/závislý, silný/slabý, křehký/odolný, sebevědomý/vystrašený, rovnocenný/méněcenný/nadřazený, šikovný/nešikovný, pohledný/škaredý, chytrý/hloupý, bohatý/chudý, zdravý/nemocný…)
Už sám název přesvědčení avizuje, že každému přesvědčení předcházelo něco, co tě muselo přesvědčit — po dobrém, po zlém, vnějším zdáním, silou nebo i úplně nenápadně, aniž by sis to vůbec uvědomil. Hlavně první roky života mají na vznikající přesvědčení markantní vliv, člověk jimi doslova nasákne jako houba, neboť všude okolo něj se to jen hemží autoritami, od nichž automaticky přebírá mnohé jejich názory i způsoby uvažování a chování, anebo jim naopak vzdoruje (i vzdor je vybudované přesvědčení).
Jednotlivá přesvědčení o tom či onom dohromady tvoří systém. Systém přesvědčení je soubor názorů konkrétního člověka na celý svět a vše v něm — úplně do detailu. Každý jsme si jej sám vybudoval, pod vlivem okolí i vlastních zdání a dedukcí. Tato přesvědčení v nás žijí a na jejich základě se rozhodujeme i reagujeme v každodenních situacích. Většinou v nich reagujeme automaticky, reflexivně. Podobně, jako si při dýchání neříkáš „nádech-výdech“, tak i většinu každodenních situací řešíš bez přemýšlení — podvědomě reaguješ. A všechny tyto reakce odpovídají tvým uloženým přesvědčením. Jsou automatické, rychlé, nic nevyhodnocují, jen sáhnou do tvého systému přesvědčení a vytáhnou odtud to, které danou situaci odráží a podle něj v tobě v mžiku vyvolá reakci.
Stejnou hlavní roli hrají tvá přesvědčení i v těch situacích, které tě donutí přemýšlet. I zde se tvé úvahy ubírají cestou odpovídající tvým přesvědčením — na jejich základě se rozhoduješ, jejich úhlem pohledu situaci vidíš, zkoumáš, vyhodnocuješ, generuješ závěry i jednáš.
Tvá přesvědčení dokonale řídí tvůj život. Ovládají tě, žiješ neustále pod jejich vlivem. Celý život je o způsobu prožívání každodenních situací, o tom, jak se v nich cítíš a co ti přinášejí. Můžeš se cítit skvěle i mizerně, radostně i jako oběť, příjemně i ohroženě, bohatě i chudě, svobodně i spoutaně, přitažlivě i nepříjemně, vidět v situacích příležitosti i problémy. Za vším stojí jen tvá vlastní přesvědčení, která tyto pocity generují.
Přesvědčení ovládají tvůj život nejen na pocitové úrovni, tedy na úrovni vztahů, které máš sám vůči sobě nebo jak vnímáš druhé lidi a jejich chování. Ovládají tě úplně ve všech aspektech, tedy i z pohledu financí a všeho materiálního. Stejně tak je ovlivněna otázka tvého zdraví, vzhledu, tvých možností, co si můžeš dovolit a co ne — o tom všem rozhoduješ jen ty sám, jen tvá vlastní přesvědčení udávají, co je pro tebe možné a co už ne, jestli budeš žít v garsonce či ve vile, mít auto nebo ne, poznávat svět nebo vysedávat doma, žít v bídě nebo luxusu, zdravě nebo na prášcích. O tom všem rozhoduješ jen ty, lépe řečeno to, co v sobě nosíš, o čem jsi ty sám přesvědčený. Nic jiného na to nemá žádný vliv.
Je omyl (masově rozšířený) se domnívat, že tě omezuje něco z tvého okolí. Lidé, okolnosti… Nikdy to tak není, omezuješ se jen ty sám. Tvá vlastní přesvědčení nepřetržitě manifestují do Vesmíru tvé hranice a přivolávají ti do života to, co je pod ní a brání přísunu všeho, co je nad ní. Jinak řečeno — Vesmír ti vrací přesně všechno to, o čem jsi vnitřně přesvědčen. Máš všechno, co si myslíš, že mít můžeš, nemáš nic, co si myslíš, že mít nemůžeš nebo si myslíš, že to můžeš mít jen za jakýchsi podmínek, okolností, vlivem něčeho jiného. Jsi takto naprogramovaný a vše se ti děje jen jako důsledek tvého vlastního sebenaprogramování. „Vždyť ty to tak chceš.“ vnímá Vesmír tvé vyzařování. „Vždyť mi to přesně takhle sám říkáš, jsou to TVOJE povely. Já přece neřeším, jestli to je pro tebe dobré nebo ne, jestli to opravdu takhle chceš, nebo ne. Já ti dám rád cokoli, ale je na tobě, o co si říkáš.“
Neber svá omezení vůbec nijak negativně, nestyď se za ně, přiznej si je. Každý se nějak omezujeme — každý jsme někde vyrostl, každý jsme žil mezi konkrétními lidmi, a to vše nás poznamenalo, není se čím chlubit ani se zač stydět ani co vyčítat. Byla to naše startovní pozice, u každého jiná. Díky ní máme každý nějakou oblast, kterou nevnímáme přirozeně, ve které sami sebe omezujeme. Někdo vnímá nepřirozeně peníze, někdo lidi, další třeba zdraví, své tělo… Dobrá zpráva je, že když pochopíš, jak svět funguje, můžeš cokoli změnit a se sebeomezováním skončit. Pak se dokážeš z libovolného stavu dostat za krátkou dobu do jakéhokoli jiného. Budeš vědět, jak na to a pak už stačí jen chtít změnu uskutečnit.
