Přijmi sám sebe, jaký jsi. Až pak vede cesta dál.
še vyřešíš tím, že to nejdřív přijmeš. Až poté vede cesta dál. Dokud s tím bojuješ, bušíš do zavřených dveří. To platí bez výjimky a tedy i o našich zdánlivých slabostech — nedostatcích, slabinách.
Nejsme dokonalí, protože dokonalí být nemáme. Život by ztratl smysl, nebylo se v čem vyvíjet, překonávat, byli bychom všichni stejní a existuje kupa dalších dobrých důvodů, proč nedokonalí jsme, všechny dávají smysl a jsou pro dobro věci.
Přestože nejsme nikdo dokonalý, každý jsme úplný. To znamená, že nám nic nechybí. Jsme optimálně nastaveni na svou životní dráhu, která nás má:
- bavit
- učit a rozvíjet
- sdílet naši jedinečnost (talenty) s ostatními (obohacovat je)
Své zdánlivé slabiny nemáme proto, abychom se jimi trápili, ale abychom je vnímali jako zdroje svého obohacování. Právě skrz ně dokážeme rozvíjet svou lásku.
Jako každá mince, má i tohle dvě strany, a je potřeba obě znát a umět se dívat na tu správnou z nich. Dokud budu bojovat, potlačovat a maskovat nedokonalosti své, budu stejným způsobem bojovat, kritizovat, odsuzovat a vyčítat nedostatky druhých.
Boj je cesta opačným směrem
Čímž půjdu přesně opačnou cestou, než jít mám i chci. V tom spočívá zásadní vtip života — vše, nač se díváte špatně, vás vede přesně opačným směrem, než kam máte jít. Odvádí vás to od toho, po čem toužíte, staví to mezi vás a váš cíl neproniknutelnou bariéru.
Vše, s čím bojujeme, nás brzdí, zraňuje, přivozuje nepříjemné pocity a stavy. Spolehlivě to brání, aby náš život fungoval. Nikdy není co měnit okolo, nic si nemusíme vyusilovat, nikoho porazit, přesvědčit ani přechytračit. Okolo nás je vše — byť nedokonalé — správně. Tam není příčina, že nám věci nefungují ani že se cítíme zle. Špatně je jediné — náš pohled na to. A špatný pohled = cesta do pekel.
Boj se světem = projekce boje se sebou
Kdo bojuje se sebou, kdo si nedokáže přiznat, že je také jen člověk jako každý jiný, kdo se za něco stydí, něco si vyčítá, s něčím není spokojený, ten se trápí a své trápení promítá do vztahu k životu. Tedy do vztahů vůči okolí, nejen k ostatním lidem, ale vůbec do způsobu uvažování — o práci, penězích, majetku, zdraví… Myslí si, že je život zlý, ale to není pravda.
Vše mu přijde komplikované, složité, těžké, všude samý problém a komplikace. Boj je zákonitý pohled na svět člověka, který se sebou není srovnaný. Každodenní život je pro něj boj o přežití. Bojuje o své místo ve společnosti, ve vztahu, v kolektivu, o svou sebeúctu, dostatek financí… Ve všem vidí nějaký problém, nic podle něj nejde jen tak a už vůbec ne úspěšně a s chutí.
Bojující = zablokovaný
Klíčem je vždy odstranění zdroje všeho trápení. A tím zdrojem je vždy podvědomý blok, se kterým pracuje na třech rovinách. Proto je i mé učení rozděleno na tři škatulky, obsahujíc tři sady principů a tři techniky, v každé škatulce jedna.
Podvědomý blok = chyba uvažování. Vidíte něco jinak, než jaké to je, jak to funguje, oč v tom jde, proč se to děje. Chybné uvažování je krátkozraké — věří nepodstatnému (je jím klamáno) a úplně mu uniká skutečnost.
S dnešním povídáním souvisí škatulka Sebepřijetí. Právě ono je tím klíčem, který otevře všechny dveře. Který otočí vaše uvažování, nastaví všemu nový rozměr a vnese světlo všude, kam nesvítí. Co nefunguje, fungovat začne.
Říká to i Devítka Holí: „Skutečnou sílu najdeš v Sebepřijetí„. Staneš se celistvým. Což není nic jiného, než že ti přestane cokoli vadit i chybět. A právě to je ten stav správné přitažlivosti, kterou učím naplno rozvinut, což je vždy naším cílem.
Všechny problémy světa mají svůj původ v nesebepřijetí. A to je dobré vědět, protože pak jste blízko tomu najít řešení. Přestat se trápit, bloudit a zkoušet kde co. Řešení vždy spočívá ve vyčištění podvědomí a jde jen o to přesně vědět jak na to.
