Funguje jen to, v čem se cítíme bohatí

Eso Disků vysvětluje, jak má život vypadat. Je to karta, která v Tarotu představuje fungující žití. Ukazuje, na čem musí být postaveno.

Hned na začátku je k tomu dobré říct, že správné fungování = bohatství. Jsou to v podstatě synonyma. Znamená to tedy, že správně vám funguje pouze to, v čem se cítíte bohatí. Neboli dávající, sdílející své kvality.

Tedy jako ten, komu nic nechybí. Jen tak jste schopni nepřipouštět kompromisy a nemanipulovat sebou ani druhými. Jen tak jste schopni vše nevyhovující striktně odmítat, netolerovat. Nebojíte se žít bez nevhodného, protože se necítíte závislí. A právě to je bohatství — pocit nezávislosti, schopnost žít, jak mi vyhovuje.

Eso Disků o bohatství píše, že vnější bohatství je odrazem vnitřního. Zdrojem bohatství je tudíž naše cítění. Buď se bohatí cítíme, a pak nám ani o nic nejde, anebo ne, a pak nám naopak o něco jde vždycky, protože cítíme závislost a obavy nevyhovující změnit/odmítnout.

Nebohatý člověk sebou manipuluje a nechává manipulovat. Pak si stěžuje (protože to ani jinak nejde), ale to pláče na nesprávném hrobě. Svádí na druhé svou vlastní neschopnost. Anebo se přetvařuje — hraje si na něco, čím není, nač nemá.

Zákon akce a reakce zajišťuje, aby si každý přitahoval odpovídající kvalitu. Proto se nám každému v životě objevují přesně takové situace, které nám ukazují, jací skutečně jsme. Není tedy nikdy na místě si na něco stěžovat, protože tím viním zrcadlo za to, že mi ukazuje můj vlastní obraz.

Obraz ve vašem zrcadle je celý složen z vašich názorů. Z vaší logiky. Nic jiného jej netvoří, nic jiného nikdy neprožíváte. Jen své vlastní názory, zhmotňované do situací, které vám chodí do života.

I všichni lidé se k vám chovají v souladu s tím, jaké názory v sobě nosíte. Je omyl si myslet, že to je jinak a vinit druhé za to, jak se k vám chovají. Oni bez výjimky jen reagují tak, jak musejí — co v nich vy sami svým vyzařováním probouzíte.

Život je prožívání vlastních názorů. Proto nezávisí na nikom jiném a ničem jiném. Proto se nikomu z nás neděje nic, co si sami nezpůsobujeme. Život tedy není dobrý ani zlý, on je jen přesně takový, jak jsme se o něm naučili uvažovat. Je to naše vlastní dílo, naše dnešní úvahy určují, jak budeme žít zítra. Doslova a do písmene.

K tomu je dobré si uvědomit, že nikdy nejsme ani na chvíli od ničeho a od nikoho odděleni. Tudíž vůbec nejde o to, co říkáme a jak se tváříme, když někoho potkáme. Ale o to, jak smýšlíme, i když jsme úplně sami.

Mnohé to možná až vyděsí, ale přesně tak to je. My navzájem vnímáme, jak o nás ten či onen uvažují, a přesně to vůči nim i jasně cítíme. Každý cítíme, kdo nás má rád a kdo se tak jen tváří, co si o nás myslí, jaké má úmysly, jestli mu o něco jde nebo je opravdový…

Je to prostě zařízeno dobře, přetvářka nefunguje. Resp. funguje na úrovni, kdy se přetvařují obě strany. Obě hrají divadélko, jen každý z jiných důvodů. Takto vzniká i „funguje“ řada vztahů pracovních, partnerských i všech ostatních.

Nejsou opravdové, proto jen přežívají. Jsou kompromisní, ale my jsme ochotni v nich přežívat, protože nemáme na víc.

Teprve opravdovost začne naplňovat a přinášet skutečnou radost a chuť a spokojenost. Teprve opravdovost začne přinášet — bohatství. Opravdovost je totiž nutnou komponentou vyzařování, která bohatství přitahuje. Jinak to nejde ani nepůjde. Neopravdový já budu přežívat ve svém neopravdovém životě.

Dokud si na něco hrajeme, ať už z obav, nedostatku sebedůvěry či jakéhokoli jiného důvodu, dokud neuvažujeme přirozeně a nerozhodujeme se přirozeně, nemáme šanci. Nemáme šanci se cítit naplnění, spokojení, bezstarostní, milovaní, ani sami nemilujeme. Kdepak. My jen hrajeme divadélka. V soukromém i veřejném životě, i ve vztahu k sobě samotným.

Bohatství je žití bez divadélek. Opravdové, a tedy i bezkompromisní. Svobodné, s láskou, chutí a vášní. Nejen v pátek, ale i v sobotu, neděli i všechny ostatní dny. Bez ohledu na okolnosti, protože jsme dávno překročili mez, kdy jsou pro nás jakkoli důležité.