Seberozvoj je ryzí srdcařina

Devítka Disků Učí chápat, jak je důležitá láska a touha. Jsou hnacími silami života, člověk bez lásky je jako auto bez motoru — jede jen z kopce, ale jak musí zabrat, zastaví se a nejde to. A je už jedno, jestli z lenosti, strachu, nebo k tomu má jiný „důvod“.

O lidech bez motoru občas mluvím jako o Chtělbychových. Chtěli by něco, pro co ale nejsou ochotni dělat, co to vyžaduje. Oni by to rádi jinak, zadarmo nebo aspoň lacino. Rádi by svůj život předali do něčích rukou. Jenže takto život nefunguje.

Seberozvoj je cesta, kde naopak nic lacino nechcete. Lacinost pro vás vůbec není atraktivní. Bavíte se naopak tím, že ze sebe vydáváte, co ve vás je a zároveň se tím měníte.

Děláte to z lásky k sobě, která chápe, že právě takto to je správně, takto to má být, jedině v tomto najdete naplnění. Svět okolo je nepodstatný, podstatní jste pro svůj život vy. Vše, co v sobě pěstujete, se vám vrací a bude vracet.

Spokojený člověk žije sám v sobě. Tam je jeho svět, představuje jej jeho vnitřní komunikace se sebou, která je produktem jeho podvědomého nastavení. Všichni se sebou vnitřně v duchu mluvíme, bez toho bychom nežili. Způsob, jakým spolu mluvíme, dává podobu našim pocitům i prožitkům — takto vzniká náš život — tichou vnitřní komunikací.

Ta komunikace není ničím jiným než projevováním vaší duše, vašeho podvědomí. Jak spolu mluvíte, tak se cítite i žijete. Seberozvoj je cílená práce na té komunikaci. Sledujete, co ve vás probíhá, v jakých situacích se to ve vás hádá a mele, kdy ztrácíte jistotu, radost a sílu. A všechny tyto stavy slabosti zdoláváte způsobem, který oslabuje jejich zdroje — podvědomé bloky.

Takto kontinuálně sílíte — čistíte své podvědomí. Tím se rozvíjíte, zkvalitňují se vaše každodenní pocity, roste vaše sebedůvěra, čím dál víc situací dokážete prožít s klidem a radostí, co vás dřív strašilo, vnímáte už úplně jinak — naopak. Asi jako když herec překoná trému — dřív jej nástup na jeviště děsil, dnes se na něj těší a je na place jako doma.

Devítka Disků nabádá, abychom touhu a lásku učinili středem neboli motorem svého každodenního života. Jinak totiž nemá smysl žít — budeme mechanicky přežívat od snídaně do večeře, od pondělí do pátku plus nějaký ten víkend.

Srdcař je ten, kdo se přežívání děsí. Jeho život potřebuje napětí, dobrodružství, což znamená výzvy a jejich zdolávání. V seberozvoji existují dvojí výzvy, zrovna včera jsem o tom s jednou klientkou mluvil. Říkala mi — „Ono to asi bude donekonečna, že?“

Ano, bude. Ale má to dvě fáze.

• První fází je vlastní pročištění. Své podvědomí, které máme každý nějak pokřivené, zbavíme podvědomých bloků.
• Druhou fází je sdílení toho, co jsme v sobě rozvinuli. A tím jsme my sami. Vyčištěním podvědomí se každý „najdeme“. Ztotožníme se s tím, čím jsme, s našimi jedinečnými schopnostmi. Staneme se přesně tím, jak nás Vesmír nastavil, ještě než nás sem poslal. A tím se začnou dít věci.

Obě fáze jsou ryzí dobrodružství neboli — žití do hloubky. Kvalita žití je dána právě jeho hloubkou, kterou tvoří prožívání kontrastů. Strach i radost mají v životě své místo, ani jedno tu není omylem.

• Strach i všechny ostatní emoce, které jsme zvyklí nazývat negativní tu jsou od toho, aby představovaly výzvy. Aby bylo co překonávat. Jsou to iluze, bez nichž bychom se unudili.
• Radost a všechny ostatní pozitivní emoce tu jsou proto, abychom si mohli užít, že jsme nějakou výzvu zdolali. Je to tedy protipól toho, co jsme cítili během výzvy a právě ten rozdíl tvoří onu hloubku neboli kvalitu žití.

Seberozvoj učí, jak si výzvy užívat. Je to škola, jak se stát mistrem ve zdolávání výzev, a tedy jak svůj život maximálně zkvalitnit a naplnit. Vše, co jsme zvyklí nazývat „problém“, se učíme vidět úplně jinak. A pak to dokážeme i úplně jinak prožít, úplně jinak se cítit.

Stejná situace nevědomého semele a vědomého nabije, posílí a potěší. To proto, že se nevědomý a vědomý dívají na svět a prožitky přesně naopak. Seberozvoj je tedy možné definovat i jako „schopnost se na vše dívat správně“. A tudíž si dokážete všechno užít.

Vše, co zde píšu, souvisí s Devítkou Disků. Ona je v Tarotu nositelem pochopení, že celý svět je skutečně jen a pouze láska a dobro, a jde jen o to, jestli to tak vnímáme nebo ne. K čemuž se dá jen doplnit, že abychom to tak vnímali, musíme se to naučit. Není nám přirozeně dáno to takto vidět. Každý bez rozdílu vnímáme něco správně a něco ne. Je to tak dáno právě proto, abychom se měli v čem překonávat, co v sobě rozvíjet. Aby nás měl život čím bavit a naplňovat.

Devítka Disků jasně říká ve své Pointě: „Všem situacím se stavím čelem, slouží mému růstu, rozvíjejí mou lásku a sílu.“ A seberozvoj je nástroj, který vás to naučí, protože výzvu zvládne jen připravený. Ten, kdo přesně ví, co se děje, proč se to děje a jak na to má správně zareagovat. Jen ten si to dokáže zároveň užít, protože nevnímá sílu situace, ale svou vlastní — užívá si svou schopnost necouvnout. Což není nic jiného, než láska nejláskovatější.