Spoléhat na svou intuici? Co to je?
elekněžka představuje osobnost, která si věří. Je sebevědomá, vyrovnaná, upřímná, moudrá, soběstačná. A to vše proto, že je — moudrá.
Být moudrý znamená vědět. Jak to v životě chodí. Ale nejen to. Být moudrý také znamená — nic nevymýšlet. Nepoužívat hlavu. To dělají chytráci, protože nevědí. A jelikož nevědí, dedukují a výsledkem jsou spekulace a vymyšlené scénáře, dramata.
Spoléhat se na svou intuici znamená cítit. Což jde jen když jsme čistí, nezablokovaní uvnitř v podvědomí. Pak se řídíme svými pocity, kterým důvěřujeme a na které se spoléháme. přesně tak, jak to dělá i Velekněžka.
Naše pocity jsou vždy správné, jelikož právě pomocí nich s námi komunikuje Vesmír. Vede nás tak, sděluje nám, jak co je, co máme a co ne, co je pro nás dobré a co není. Vesmír nemluví žádnou řečí, on komunikuje pocitově. A k té komunikaci jsme vybaveni intuicí, abychom mohli cítit to, co nám Vesmír sděluje.
Intuice nám i říká, kdy co dělat. Kdy si máme odpočinout, kdy najíst, kdy dělat tohle a kdy tamto. Cítíme chuť to dělat. A když ji necítíme, dělat to nemáme. Tak to je, jednoduché, jasné, my jen…
…jsme svou intuici dávno přebili poučkami a příkazy a rozvrhy a svými plány, takže své pocity, namísto abychom se jimi řídili, potlačujeme v duchu svých představ o tom, co musíme a nesmíme.
Namísto žití pro radost vzniklo žití z povinnosti. Musím vstávat, musím tohle, musím tamto, musím stihnout, nesmím zapomenout, teď si přece nemohu lehnout, když mám pracovat…
Tím vším se od Velekněžky lišíme, protože takto ona rozhodně nefunguje. A dělá dobře. A dělá to dobře jí. Všechno jí funguje, protože na to jde vždy správně. Dělá přesně to, co cítí, že udělat má a tím žije v souladu sama se sebou, se svými biorytmy, ale i se vším, co dělat má a potřebuje.
Vesmír se o nás skutečně dokonale stará. Žít se má formou spolupráce s ním, přesně, jak se učíme. my si máme jen přát být šťastní a spokojení a nechat se vést, aby to tak skutečně bylo. Jenže to bychom museli…
…důvěřovat. Důvěřovat Vesmíru, který jsme nikdy neviděli a nikdy neuvidíme, že se o nás skutečně takto dokonale stará. Že se skutečně nic nepodělá, když se na něj spolehneme, když si lehneme, až se nám zase bude chtít, když hodíme za hlavu starosti, když necháme událostem volný průběh, když…
A právě tahle důvěra nám chybí. Připravili jsme se o ni sami tím, jak jsme začali vymýšlet, co všechno musíme a nesmíme dělat, abychom mohli přežívat.
Díky tomu nejsme ani sebevědomí, ani vyrovnaní, ani upřímní, ani moudří, ani soběstační ani svobodní. Necítíme se tak, protože nám naše názory říkají opak. Náš systém uvažování, který jsme si pečlivě vybudovali fantazírováním, nás buzeruje a straší.
Vesmír nám své vedení nenutí. On je taky klidný a vyrovnaný, jako ta Velekněžka, a tak nás klidně nechává žít po našem. Jemu je jedno, jaká dramata si vymýšlíme a jak si tím škodíme. To není jeho starost, to by měla být starost naše.
Vesmír akorát vymyslel Tarot a poslal nám jej jako učebnici životních zákonů. Kdo chce, může po Tarotu sáhnout, kdo chce, může jít ještě dál a pochopit, co se stalo, co jsme to se sebou udělali a proč se teď pachtíme a snažíme a handrkujeme a trápíme.
A kdo chce, může se vrátit zpátky ke kořenům tím, že se vyčistí a zbaví všeho balastu, který v sobě nosí v podobě svých názorů, a tím v sobě opět probudí cítění, které v nás stále je, akorát je potlačeno šablonami našeho uvažování.
Pak budeme i my jako Velekněžka. Pak se i my budeme cítit „nekonečně bohatí, soběstační, dokážeme se spoléhat na své pocity a fungovat jako neomezený zdroj všeho, co k žití potřebujeme. Pak se i s druhými přestaneme přetahovat a najdeme pro ně pochopení a chuť je podporovat.
Stačí skutečně chtít.
