Spolehlivostí zhodnocujeme své kvality

Každý člověk se narodí ideálně vybaven (jedinečnými talenty, ale nejen těmi). Právě tato naše vrozená výbava je zdrojem našeho budoucího bohatství, ale aby to nebylo jen tak, máme každý zásadní vliv na to, jak svůj potenciál zhodnotíme.

Talenty je potřeba rozvíjet, jinak nám k ničemu nebudou. A když je rozvineme, pořád ještě není vyhráno, protože pak se je ještě musíme naučit sdílet.

Teprve sdílením dochází ke zhodnocování, rozjíždí se kolotoč dávání a přijímání, neboli hojnosti. A právě v procesu sdílení se projevuje spolehlivost, která buď slouží, anebo komplikuje život. Věci pak baví a přinášejí spokojenost, anebo naopak vyčerpávají.

Je jedno, jak jste šikovní, když se na vás nedokážou druzí spoléhat (nedržíte slovo, měníte domluvy, nedodržujete termíny, chodíte pozdě, neplníte dohody…), jsou vaše služby na obtíž.

Čím víc lidí se podílí na nějakém společném projektu, tím se jejich nespolehlivost násobí. Dva nespolehliví generují větší zmatek než jeden, a s každým dalším takovým vzniká ještě větší chaos. Věci pak nebaví, protože nikoho netěší pořád něco měnit a řešit = narážet.

Nepsolehlivost je jistý způsob, jakým sám sebe znehodnocovat. Život nás pak nejen že nebude bavit, ale druhým s námi nebude dobře, a tudíž si vždy rádi najdou někoho jiného. Nespolehlivostí se propadáme žebříčkem kvality níž a níž, jme nepřitažliví, a tak na nás zbudou jen ti, kteří jsou stejní anebo zoufalí. Budeme si s nimi navzájem kazit život, zatímco ti kvalitní se nám rádi obloukem vyhnou.

Nespolehlivý nikomu nic dobrého nepřinese. Proto je jediná správná reakce při setkání s takovým říct — „Díky, nechci“.

Se spolehlivostí musí každý začít sám u sebe — spolehlivě fungovat a vážt si, že takový jsem. Tím to ale nekončí, k tomu potřebuji všechny nespolehlivé ze svého života odstranit a nepouštět je tam. Jen tak budu žít spokojeně a šťastně. Chceme-li kvalitu, potřebujeme si v životě udržovast pořádek.

Spolehlivý člověk nejen že funguje mnohem jednodušeji než chaotik, jeho žití nesmírně baví. Vše jde totiž hladce, klidu a pohodě, tudíž i roste chuť sdílet víc a víc. Jelikož chaos vyčeprává, bere i onu radost a chuť, život se stává povinností, kulhá a naráží, je to kolotoč musím, nemůžu, nestíhám…

Spolehlivost je tedy rozcestníkem mezi pohodou a pachtěním, užitečností a generováním problémů i blbých nálad. Mezi přitažlivostí a nezájmem o nás.

Hodnota člověka tedy zdaleka nespočívá v tom, co umí, ale zda to tak zvaně dokáže prodávat. Zda jej lidé vyhledávají, anebo se mu vyhýbají, zda jdou věci samy, anebo je potřeba se snažit a honit.