Štěstí je umění žít pro radost
těstí je schopnost žít pro radost. Bavit se žitím jako takovým, bez ohledu na to, v jaké situaci zrovna jsem.
Řečeno jinak — skutečné štěstí je stav, kdy si dokážu užít libovolnou situaci. Je mi úplně jedno, jakým dojmem ta situace působí, protože už nic nepovažuji za problém, újmu, hrozbu, chybu…
Pak se skutečně žitím bavím v jednom kuse, což je přesně ten rozdíl mezi „běžným vnímáním“, při němž se naopak nálady a pocity mění jako na houpačce vlivem okolností a našeho dojmu z nich.
Člověk se svou logikou štěstí vždy od něčeho odvozuje. „Jsem šťastný, protože…“ říkává. A právě proto, že jeho štěstí nevychází z něj (z jeho bezproblémového pohledu na život), ale z nějaké konkrétní příčiny, není trvalé, a tudíž ani není skutečné.
Vše skutečné je trvalé. Právě tím se to liší od dojmů a reakcí na ně. Zdrojem všeho trvalého je člověk sám, jeho přirozený způsob vnímání.
Člověčí (panáčkovská) logika není schopna vidět svět bez problémů a chyb. Člověk si pak nedokáže spoustu situací užít, protože v nich vidí něco úplně jiného, než co se skutečně děje. Cítí se závislý, ohrožený, na pozadí jeho uvažování je trvalý pocit, že se něco může pokazit, nepodařit, o něco může přijít, mohou nastat „horší časy“. A tak se svým myšlením, chováním a konáním snaží potenciálním problémům, nedostatkům a ztrátám předejít.
Je to logické, leč nesprávné. Ve skutečnosti nic negativního neexistuje a vše má automaticky tendenci se dařit a dobře dopadnout. V naší škole se učíme vnímat život úplně jednoduše, takže si o celém žití říkáme — Existuje jen Klid a Neklid. V klidu není co řešit, tam každý uvažuje i se chová správně. Zakopaný pes je jen v Neklidu, protože tam člověčí logika signalizuje „Pozor, problém!“. A následně na to říká — „Řeš to!“. A až tím problém vznikne, i se všemi důsledky.
Štěstí tedy potřebuje být postaveno na Vědění. Konkrétně na pochpení, že Neklid je něco úplně jiného, než jsme si zvyklí myslet, tudíž se i děje něco úplně jiného, než si myslíme, a každá zneklidňující situace přichází i z úplně jiného důvodu, než abychom ji řešili.
Všechny problémy tedy vznikly a dále vznikají nikoli okolnostmi, ale nesprávným vnímáním těch okolností (situací). Člověk si všechny problémy, hrozby, nedostatky, krize a neúspěchy sám vymýšlí a poté je i prožívá. Život se našim očekáváním přizpůsobuje, což je jeho vlastnost — přesně takto funguje.
Šťastný člověk si užívá sám sebe. To je ten jediný způsob, jak spokojeně žít — nebýt na nikom a ničem závislý, ale bavit se sám sebou, dělat si radost tím, jaký jsem.
Šťastný člověk je tedy ten, který chápe, co se kdy děje, a proto ti dokáže užít úplně libovolnou situaci, tedy každý Klid i Neklid. Jeho štěstí je pak trvalé a vychází právě z cítění, že jej nikdy nic zlého nečeká, protože to ani není technicky možné. Stačí si život nedramatizovat nereálnými kalkulacemi ze svých dojmů a chápat, co se děje, proč a jak na to správně zareagovat.
A právě ona schopnost na vše správně reagovat člověka naplňuje štěstím a radostí z žití, které mu jen přináší příležitosti si užívat sám sebe formou každodenních nečekaných událostí. Protože takový život skutečně je — kontinuální proud situací, které přicházejí, abychom si užívali svou schopnost se v nich správně chovat.
