Strach, pochybnosti, smutek… jsou kámoši jak hrom
a životě je všechno dobré, nic špatného v něm nenajdete. Mluvím o životě jako takovém, ne o dojmech z něj ani o tom, co pak člověk pod vlivem svých dojmů dokáže páchat.
Platí to i o všech pocitech jako strach, pochybnosti, stud, smutek, hněv, osamělost… I ony jsou úplně dobré, jsou to naši kamarádi, kteří plní obdobnou roli jako třetí sudička v pohádce — dávají životu zápletky neboli výzvy.
Jsou tu od toho, aby život za něco stál, aby nenudil. I proto, aby vše hodnotné mělo skutečně svou hodnotu, aby k tomu nešlo přijít lacino. Je to tudíž vymyšleno dobře a v náš prospěch, jen je potřeba to vnímat správně.
Je velice snadné všechny „negativní“ pocity hodit na černou hromadu. A protože to je snadné, je to naivní. Skutečnost je jiná. Je potřeba si uvědomit, že každý pocit odráží pohled člověka na věc. Co vidíme, to prožíváme.
Jde tedy o to, jak se naučíme na život dívat. Tomu budou odpovídat naše pocity i to, jak žijeme, reagujeme, rozhodujeme se, co si dovolíme, před čím couvneme, s čím budeme bojovat, před čím budeme couvat…
Stačí se kouknout okolo a vídíme, jak žijeme různě. Přestože žijeme ve stejném světě, za stejných podmínek, jednomu vše funguje a žití baví, druhý se trápí a nefunguje mu skoro nic. Trpíme tendencí vše svádět na okolnosti, na lidi, zbavujeme se zodpovědnosti za to, jak se cítíme a jak žijeme. Snažíme se svádět vinu na druhé, ale to by byl život vymyšlený špatně, kdyby druzí mohli z ato, jak žijeme a jak se cítíme.
Princezna Holí v Tarotu učí, jak se správně dívat. Její nejoblíbenější hračkou je tzv. Tygr Strachu, který na ni každou chvíli nečekaně jukne. Princezna se sice lekne, ale rychle se vzpamatuje, zasměje a pohladí svého Tygra za to, že si s ní takto hezky hraje a ona tím — roste a sílí.
Princezna Holí totiž moc dobře ví, že jedině konfrontacemi s tím, co nás zaskočí, se můžeme změnit. Jedině když budu vystavován všemu, co mě straší, rozčiluje, rozesmutňuje, i všelijak jinak vyvádí z pohody, dokážu v sobě vypěstovat pravý opak — trvalé štěstí, spokojenost a pocit neohroženosti.
Naučit se správně vnímat život je cenné, a právě proto se to potřebuje člověk naučit. Nemusí, může žít dál ve svých dramatech, ale může. Život má na vše řešení, ale nikomu nic netlačí. Princezna Holí ale moc dobře ví, co je pro ni dobré, proto na svého Tygra nedá dopustit. Je jejím každodenním průvodcem a hrají si.
Princezna Holí umí žít. Ví, že jedině takto život naplňuje, je krásný, svobodný, zdravý a nekonečně bohatý. A tohle její pochopení se pak projevuje i v pohledu na ostatní — ví, že přesně podle tohoto kritéria se má vybírat i své společníky.
Princeznu Holí nezajímá žádný dramatik, řešič problémů, kritik, bojovník… Ani nikdo, kdo se snaží, honí, uhýbá, vymlouvá… Ona moc dobře ví, co by jí tihle lidé do života přinesli — svá dramata a kompromisy. O což není důvod stát, to by ji jen obtěžovalo a brzdilo.
Princezna Holí je proto princezna, že chce od života víc. A je jí jasné, že od něj bude dostávat jen tolik, zač stojí ona sama. Zná zákon akce a reakce, není tedy navní a po ničem netouží ani o ničem nesní. Ona sama chce být tou, po které touží celý svět. Resp. ta část světa, která za něco stojí a kterou má smysl v životě mít.
