Své záměry si plním sebeodbržďováním
ivot je nastavený tak, že chcete-li skutečně správný výsledek, musíte ho k sobě nechat přijít. Musí se dostavit sám, bez jakéhokoli vašeho snažení o něj.
Říká se tomu zákon přitažlivosti. Člověk pracuje jen sám na sobě tak, aby se stal se svým záměrem kompatibilním — sebeoddbržďuje se. Jeho přitažlivost se ladí tak, aby byl pro svůj záměr zralý, a v okamžiku, kdy se tak stane, dostaví se sám i výsledek.
Jedině tímto způsobem k nám přicházejí výsledky ideální. Jakkoli jinak přijde vždy kompromis neboli něco, co nám vyhovuje jen zčásti a zčásti nám to přinese spíš starosti.
Děje se to proto, že k zákonu přitažlivosti patří i dovětek — přitahují se vždy adekvátní kvality. V praxi to znamená, že jsi-li ty sám nezralý (k čemuž patří i snažení se o něco), budeš přitahovat adekvátně nezralé protějšky.
Život tedy nabízí možnost žít ideálně po všech stránkách, ale člověk potřebuje pochopit, že to jde jedině, když se vydá na cestu svého vlastního dozrání. Odměnou mu bude kvalita, kterou ostatní nežijí, protože úplně každý člověk je ze své podstaty nezralý.
Zralým se stát každý může pouze vědomým seberozvojem, během něhož nahradí své stávající názory za reálné pohledy na život. Jsou to totiž jen a pouze naše nepřirozené pohledy na to či ono, které nás oddělují od ideálních výsledků. Jedině jejich náhradou tedy dosáhneme ideální změny ve svém životě.
Je to vymyšleno velice dobře, protože pouze tímto způsobem je člověk na své cestě za kvalitou zcela nezávislý. Vše si dokáže splnit svépomocí — sám si něco přeje a sám sebe následně čistí. Nic a nikoho k tomu nepotřebuje, vystačí si sám.
Život je prostě náramný, ať se na něj člověk koukne odkudkoli. Stačí vědět, jak koukat.
