Svobodně jde žít, mám-li v sobě pořádek

Čtyřka Disků mluví o správných hranicích ve vztazích. O potřebě mít všechny své vztahy nastaveny na té správné hranici, jelikož jen tak budou fungovat.

Je možná ideální začít tím, že úplně vše v životě je vztah. Vztah k sobě, své duši, svému tělu, péče o tu duši a o tělo, životospráva je vztah, aktivní pohyb je vztah, práce je vztah, hygiena je vztah, stravování je vztah, uklízení, nakupování, vaření, přátelství, partnerství, výchova dětí, finance, zdraví atakdále.

Nic jiného než vztahy neexistuje. A podle toho, jaký vztah jsme si k tomu či onomu vypěstovali, tak se k tomu chováme a přesně tak nám to (ne)funguje. Čtyřka Disků tedy mluví o zásadním životním principu, který se projevuje úplně ve všem, co se našeho žití týká i netýká.

Aspekt, ke kterému bych se teď rád vyjádřil, je odpověď na otázku — „Jaká je tedy ta správná hranice vztahu?“ Za jaké podmínky vztahy fungují?

Tou správnou hranicí je láska a svoboda. Neboli Pochopení a Odpoutanost. Pochopení neboli lásku je potřeba cítit, abychom věci měli skutečně rádi — abychom je viděli reálně. Pak k nim dokážeme cítit, co je potřeba, a máme přirozenou chuť o ně pečovat — žít tou péčí o vše, co se našeho žití týká.

Jakmile ale začneme něco zkreslovat, už to jde do háje. A je jedno, zda to přikrášlujeme anebo to naopak podceňujeme/odsuzujeme. Výchylka z té správné polohy jakýmkoli směrem přinese jen rozčarování, nechuť, komplikace, nedorozumění, boje, fantazie…

Odpoutanost je schopnost na ničem nelpět. Nestavět na tom své štěstí. I toto je nutné, jinak věci začnou drhnout a už se nikdy kloudně nerozjednou, budou naopak uvadat.

Láska je tedy pochopení, svoboda je podmínka spokojeného plynutí, aby mohly věci přinášet, co by přinášet měly a být čím dál krásnější.

Lásce se potřebuje člověk naučit (pochopením životních zákonů), a svoboda je pak výsledkem procesu, kdy následně tu lásku (neboli pochopení) dostaneme do krve.

Suma sumárum nám tedy čtyřka Disků říká — pochop život, a získáš lásku. Pracuj pak s tím pochopením tak, abys tu lásku začal ke všemu cítit, čímž dosáhneš stavu svobody. A tím se tvůj život rozjede jako po másle, dostaví se Hojnost a už tě nikdy neopustí.

Stav svobody se dá vyjádřit i jako stav, kdy už máme ve svém vnitřním světě pořádek. Už žádné vnitřní dohady a neshody. Už žádné boje, díky kterým naše pozornost odbíhá sem nebo tam.

Bez pořádku v sobě bude člověk zmatený a nespojený. Bude totiž bojovat se svými názory, a to jej spolehlivě odvádí od všeho, kde mu může být dobře. Vymýšlí si své vlastní představy o „dobře“, které ale nefungují, protože to jsou vesměs jen útěky.

Jakmile totiž pozornost někam utíká, avizuje mi — mně není doma dobře. Což se běžnému člověku bez seberozvoje děje neustále. Každou chvíli o něčem přemýšlí, něco rozebírá, něco jej přitahuje a něco jiného rozčiluje, cítí potřebu něco mít, o něco se snažit, něco odmítat, hodnotit, pochybovat…

Stav „odbíhání“ je trvalý stav člověka lid snažících se žít bez pochopení. Člověk necítí skutečnou lásku a tak si přijde neúplný, závislý a ohrožený. Žije v permanentním neklidu, se kterým si neví rady. A tak jediné, co s tím dokáže dělat, je ten svůj neklid a s ním spokojenou nespokojenost v něčem utápět.

To ale není cesta, to je kolotoč. Cesta vede přes zmíněné Pochopení a následné Osvobození, neboli skrz udělání si pořádku sám v sobě. A právě toto je na Čtyřce Disků asi to nejzásadnější, co by si měl člověk do života odnést a — zachovat se podle toho. To je totiž jeho jediná šance.