Tarot vypadá stejně tajemně jako život. Jedni na něj koukáme s nepochopením a kriticky, jiní s údivem a očekáváními.

Tarot ale není ani jedno, ani druhé. Není to ani nesmysl, aby měly svíčkové báby čím zabíjet večery, ani věštec, který nám řekne, jestli potkáme svou vysněnou lásku.

Tarot nic nevěští proto, že život není fatální. Není předem vymyšlený, proto jsou otázky typu „Potkám lásku?“, „Budu bohatý?“, „Najdu své štěstí?“ a podobné naivní.

Ptát se Tarotu tímto způsobem je to samé, jako se ptát motyky, jestli mi na poli vyroste úroda. „To záleží jenom na tobě!“, odpovídá motyka. A je to chytrá motyka, má úplnou pravdu.

Kdyby byl život fatalistický, byl by zbytečný. Naštěstí tedy takový není. Vše v něm se odvíjí od toho, jak k tomu člověk přistupuje. Vše je možné, ale záleží na přístupu. A tahání karet po večerech s otázkami, jestli se mi něco splní, není ta správná cesta. Čili tímto způsobem se zaručeně nesplní nic.

Pracovat s Tarotem znamená…

Tarot je nesmírně užitečný nástroj, podobně jako již zmíněná motyka. Je to soubor životních principů (zákonů), které nám díky intuici přinášejí odpovědi na naše otázky. Jde ovšem o to, jak se ptáme, tím dáváme anebo naopak bereme naší práci s Tarotem smysl.

Smysluplně se ptát znamená zkoumat, jaké principy se v dotazované záležitosti projevují. On totiž každý ten princip vyžaduje konkrétní reakci (přístup). A právě to má smysl zjišťovat. Chováme-li se totiž v souladu s životními principy, spějeme ke zdárnému cíli. Děláme-li to jakkoli jinak, je právě náš nesprávný postoj příčinou, proč se tak neděje (a nikdy dít nebude).

Tarot je tedy spolehlivým průvodcem životem, na všech našich cestách. Ať si přejeme dosáhnout čehokoli (třeba té vysněné lásky), máme k tomu vše potřebné a Tarot nám bude jasně ukazovat, kudy jít = na čem zapracovat a jak, aby se nám náš záměr splnil.

Svou lásku nikdy nepotkáš, dokud budeš vysedávat u stolu s kartami. Na to se dá stoprocentně spolehnout. Proč? To je velice dobrá otázka.

Stejně jako úroda nikdy nevyroste, budu-li si se svou motykou povídat, nic se mi nesplní (nespadne mi do klína) vyptáváním. Ono to totiž funguje tak, že když něco chci, život mě vede, abych se přesně takovým stal. Takhle to funguje.

Přeji-li si potkat životní lásku, znamená to, že jsem ji ještě nepotkal. Což je jedině proto, že sám žádná vysněná láska nejsem. Jsem ten, komu něco chybí. A dokud takový budu, nejsem pro žádnou velkou lásku připravený, nedokážu ji žít. Toužím tedy po něčem, nač nemám. A proto se mi to nemá šanci splnit — nemám na to. Což ovšem…

…není špatná zpráva. To je špatná zpráva jen pro toho, kdo by rád jen toužil. Ale pro toho, kdo se chce bavit výzvami, jimiž se v životě plní naše sny (a jinak to ani nejde), pro toho je dobrá zpráva, že si cokoli splnit jde. Že mi v tom nic nebrání, jen se ode mě očekává — adekvátní přístup.

Tarot tedy není věštič zázraků, ale průvodce na cestě za svými cíli. Jelikož život funguje podle jiné logiky než člověčí hlava, je nesmírně cenný, protože všechny výzvy vypadají v principu úplně stejně — je v nich skrytý fígl v podobě právě té jiné logiky. Člověk sám na to tudíž nepřijde, ale Tarot, ten mu dokáže ukazovat, jak správně výzvy vnímat, a tudíž se správně chovat a — sám sebe měnit. Z toho, kdo na to nemá, v toho, kdo už je zralý.

Krok za krokem, výzva za výzvou, změna za změnou. Takto vypadá cesta k životní lásce, zdraví, bohatství, štěstí, spokojenosti, radosti, životní pohodě, ale i k ideálnímu bydlení, ideální dovolené, ideální seberealizaci, ideální…

Slovo „ideální“ je zcela na místě. Dokonce by správně mělo zaznít „dokonalý“, ale nechci odrazovat silnými výrazy, byť vhodnými, protože pro běžného člověka je dokonalost sci-fi. Zůstaňme tedy u „ideálu“ a řekněme si k němu, proč je na místě.

Jedině ideál člověka uspokojí. Právě to je důvod, proč je člověk neustále s něčím nespokojený — on nedokáže (díky své logice) ideálních stavů dosahovat. Člověčí rozum vždy dospěje do stavu kompromisu. Což je něco zčásti fajn a zčásti nefajn. A právě ta nefajn část člověka provokuje a on s ní bojuje.

Jedině s logikou jinou (říkáme jí v naší skole Vesmírná) se to může změnit a namísto kompromisů dokážeme žít své ideály. Vyžaduje to ale již zmíněný adekvátní přístup — procházet sérií výzev, které nás změní a tím se staneme se svým ideálem kompatibilní.

A pak? Pak už se stane to, že náš vysněný ideální výsledek sám přijde do našeho života. Jednou z vlastností našich ideálů je totiž fakt, že musejí přijít samy. To je i důvod, proč každý, kdo hledá, nenachází, protože najdu, teprve až hledat a vyhlížet přestanu a namísto toho se sám svým ideálem stanu. Život mě odmění tím, že mi pak pošle to, co se mnou totálně souzní, ať už to je partner, práce, domov, rodina, finance, zdraví či cokoli jiného.

Já kvalitní, to je ona tajemná formule

Z výše uvedeného mezi řádky vyplývá důležité pochopení — ať si v životě přeješ cokoli, přej si sám takovým být. Jedině takto totiž uvažješ správně. Takto funguje život, který tě k takovému cíli povede a dovede, budeš-li ochoten projít všemi výzvami, které tě na cestě čekají.

A Tarot? Ten tě neopustí, bude tvým kompasem, který ti ukáže správnou cestu, kdykoli se jej zeptáš.

Tarot je i nedílnou složkou naší Školy rozvoje přitažlivosti. Je totiž nástrojem, který nám neuvěřitelně pomáhá na cestě za zralostí, což je jinými slovy stav totální přitažlivosti.

V tomto článku se i vysvětluje, proč se naše škola jmenuje tak, jak se jmenuje — protože jedině vlastní přitažlivostí jde dosahovat toho, co skutečně toužíme žít. Sami se takovými staneme, a naše vyzařování přitáhne ideální výsledky, které s námi budou už natrvalo.

Neomezenost života spočívá v tom, že člověk má potenciál dosáhnout libovolného výsledku, a život (Vesmír) nás k němu dokáže dovést. Takže až budeme večer u svíčky zpovídat Tarot, ptejme se „Jak se stanu něčí životní láskou?“. To je ta cesta.