Tarot pro osobní rozvoj — XX: Aeon
Výrazu Aeon se obvykle přikládá význam ve smyslu éra, věk, věčnost, nesmrtelnost… Pro Tarot je ale pochopitelnější spíš jeho význam původní, a to „životní síla“ — vitalita, životaschopnost. Dnešní článek by měl vysvětlit, jakou roli hraje Aeon mezi archetypy Velkých Arkán, proč je téměř na konci jejich řady a co to má společného s našimi životy.
ozvojem své osobnosti (děláte-li to správně) čistíte své podvědomí. O tom jediném to celé je. Pokud není, nic nerozvíjíte. Své nereálné názory (dojmy a iluze) postupně nahrazujete správnými, což automaticky vede k čím dál větší pohodě a klidu, které zažíváte během svých každodenních situací.
A nejen to — každý váš nesprávný názor funguje doslova jako vaše životní brzda. Nedovolí, abyste žili lépe, jinak, aby to, co řešíte, začalo správně fungovat. Není to technicky možné.
Kdybych chtěl fungování podvědomého bloku (nesprávného názoru) vyjádřit schematicky jako posloupnost, vyjádřil bych to asi takto:
- vytvořím si předsudek (dojem, nesprávný názor)
- ten se ve mně usadí jako „předloha mého vnímání“ (podvědomý blok)
- podle této předlohy už následně ve všech obdobných situacích úplně automaticky uvažuji
- v souladu s tím se i cítím (bojím, stydím, nervuji, bojuji, jsem smutný, vystresovaný…)
- tím, co se ve mně děje, vysílám do Vesmíru informace, které fungují jako příkazy, co chci prožívat
- Vesmír na to zareaguje tím, že přesně takový vývoj i výsledek zorganizuje — přesně to, co řeším a jak se na to dívám, mi dá prožít
- a to celé se děje pořád dokola (proto mi daná životní oblast nefunguje)
Uvedené schéma už dobře známe, uvedl jsem je spíš pro připomenutí základního principu, podle něhož funguje člověk a Vesmír. S Aeonem to má společného to, že on je archetypem člověka, který už svůj podvědomý blok (předsudek) dokázal vyčistit — prošel procesem, který vyjadřují předchozí karty Tarotu, především samotným čištěním podvědomí v podobě karet:
- Ďábel = uvědomění si své závislosti
- Věž = nalezení zdroje svých potíží (podvědomého bloku)
- Hvězda = pochopení, kudy vede cesta (čím ten blok nahradit)
- Měsíc = proces vyčištění (nahrazení podvědomého bloku správným názorem
- Slunce = vyjasnění situace, prožívání těch správných pocitů, radost z úspěšného zbavení se bloku
Aeon na to potom přirozeně navazuje tím, že vyjadřuje nadhled, s nímž už danou záležitost už dokážeme vnímat. Tedy klid, pohodu, radost, čistou hlavu, a správné fungování. To, co nás dříve vyvádělo z klidu, už nově vnímáme klidně, vůbec to vnás neprobouzí pochybnosti, tendence to řešit, negativní vyhlídky do budoucna…
Aeon = klid a nadhled
Předchozím odstavcem jsme si v podstatě odpověděli i na otázku v úvodu článku — proč je Aeon téměř na konci řady Velkých Arkán. Je to proto, že je vyústěním všech předchozích vývojových kroků. Velká Arkána je dobré umět vnímat nejen odděleně jako jednotlivé archetypy principů správného vnímání života, ale zároveň jako posloupnost — cestu poznání. Začínáte jako Blázen neboli ten, kdo má sice otevřené a čisté srdce, ale nulové znalosti a zkušenosti. A končíte jako ten, kdo si prošel nástrahami života, aby na ně narazil a poté hloubal, proč k onomu nárazu došlo. Čímž objeví právě ony principy, což mu umožní nahradit své nasbírané dojmy a iluze skutečností.
Aeon je už opět stejně vnitřně čistý, jako byl Blázen. Rozdíl mezi nimi je v tom, že už má i zkušenosti, díky nimž jasně chápe život a situace, které nám nabízí k prožití. Už se nenechá klamat prvotním dojmem, vnějším zdáním, jakým prožívané situace působí. Jeho cesta za poznáním jej změnila. Naučila jej vidět, co vidět na první pohled není, a odnaučila jej na dojmy dávat. Pochopil, že to jsou všechno klamy, svádějící nás k nesprávným reakcím, což nám v konečném důsledku přináší výsledky, jaké si nepřejeme.
Aeon kouká na svět s odstupem
Vše, nač se díváme s odstupem, se nám jeví malé, malicherné, jednoduché a neškodné. Asi jako když pozorujeme malé děti, které si hrají a debatují na pískovišti. Jejich „problémy“ vám přijdou úsměvné, probouzejí lásku a pochopení. Uvědomujeme si, jak jsme nad věcí, namísto abychom pociťovali strach, hněv nebo pocity ohrožení.
I všichni dospělí jsou jako ty děti. Jejich „problémy“, které denně řešívají, jsou stejně úsměvné a malicherné, ovšem jen pro toho, kdo jim rozumí. Kdo ví, co se ve skutečnosti děje, proč se to děje, a že to je úplně jinak, než si ti lidé myslí. Že všichni bubáci, tahanice a hrozby, které těm lidem přijdou reálné, vůbec neexistují. Že si vše vymýšlejí svou fantazií, a pak s těmi vlastními výmysly bojují.
Aeon má celý svět rád
Miluje jej, baví jej. Miluje všechny lidi, stejně jako dospělý cítí lásku ke všem malým dětem na pískovišti. A to proto, že se vůbec necítí do jejich hry emocionálně zatažen, a už vůbec ne ohrožen. V lidech vidí bytosti, které myslí a jednají, jak nejlépe dokážou, přesně v souladu se stupněm vývoje, k němuž aktuálně dospěli. Nemá potřebu nikoho měnit, na nikoho ukazovat, nikoho kritizovat, odsuzovat, s nikým se handrkovat… Nevidí důvod, chápe, že to nemá dělat. Uvědomuje si, že každý musí ke všemu sám dozrát, nasbírat zkušenosti, které jej mění zcela automaticky a jinak to ani nejde.
Nemá smysl nikdy nikoho chtít měnit, přesvědčovat, vysvětlovat mu své názory. Přesně tohle ale děti dělají, a to samé dělají i dospělí. A dělat to vždycky budou, dokud nedozrají do stavu, kdy pochopí, že to je marnost a zasmějí se tomu, jak byli sami pošetilí. Vždy, když Aeon vidí, jak se druzí pošetile chovají, namísto chuti se po nich povozit a zkritizovat je, případně potřeby je začít poučovat, usměje se a vzpomene si sám na sebe, na doby, kdy se sám úplně stejně choval.
Aeon nic nevyčítá
Člověk s nadhledem nejen že nepotřebuje nikoho kritizovat, on necítí potřebu nikomu nic vyčítat. Což také mnozí děláme, čímž jen sami sebe bičujeme. vyčítáme sobě, že jsme se mohli (a měli) zachovat jinak a líp, že kdybychom namísto A udělali tenkrát B, nestalo by se C, atd.
O tomto uvažování Aeon dávno ví, že je naivní. Snažíme se posuzovat sebe nebo někoho jiného z perspektivy, z níž danou situaci nebylo možné vnímat, protože v okamžiku, kdy se stala, chyběly všem osobám v ní zainteresovaným zkušenosti. Proto ji vnímaly, jak ji vnímaly, proto se chovaly, jak se chovaly. Dělaly přesně to nejlepší, co dokázaly.
Nikdy není co vyčítat, protože jakékoli výčitky jsou jen naivní snaha chtít po někom, aby uvažoval jako já, ne jako on. Neuvědomuji si, že ani po mně nemůže nikdo chtít, abych uvažoval jinak, než jak jsem momentálně nastaven. To totiž není ani možné, proto je to celé nesmysl.
Aeon se s nikým nesrovnává
Další ze složek Aeonových zkušeností a schopnosti žít úplně v klidu, je zbavení se potřeby se srovnávat. Není důvod, nemáme být srovnatelní. Každý máme žít život, k němuž jsme přednastavení. Jen tak budeme šťastní, jen tak se nebudeme za ničím honit, o nic usilovat, ničím se stresovat. Namísto toho budeme dělat jen to, co je nám přirozeně dáno, užívat si svých vlastních schopností a tím naplňovat sebe a svou pohodu šířit okolo.
Popelář má být popelářem, pekař pekařem, zpěvák zpěvákem a ředitel ředitelem. Takto to bylo vymyšleno, takto nás život přivedl na svět a stačí se tím řídit, a budeme žít své šťastné a spokojené životy. Přestaneme vidět hodnoty okolo, což všichni děláme z jediného důvodu — z nespokojenosti se sebou. Díky představě, že něco z toho, co nemám, mě udělá šťastnějším.
Aeon ví, že právě tento pohled na život je zdrojem nespokojenosti a zároveň — nepřitažlivosti. A teprve až jej obrátím, až začnu nacházet hodnotu v sobě, svých vrozených talentech a schopnosti je uplatňovat, vše se otočí. Stanu se přitažlivým, protože přestanu usilovat, chtít a stěžovat si. Začne mi být dobře jen tak, se sebou a ze sebe. Konečně.
Konečně jsem dospěl na konec cesty svého rozvoje, kde se cítím jako na jejím začátku — čistý, šťastný, bezstarostný a spokojený. Jsem Bláznem, který prošel cestou nasbírání iluzí a poté procesem, kterým se jich zase zbavil. Aeon už chápe, že jedině takto to má smysl, že takto to je potřeba. Zůstat Bláznem by k ničemu nebylo a narodit se rovnou Aeonem by bylo úplně zbytečné. Nebylo by co a proč žít.
Aeonem život nekončí
Pochopením života to celé nekončí. Tím se jen otevírá nová fáze, která mě bude odměňovat za cestu, kterou jsem prošel. protože jak víme — Vesmír nám dá úplně vše, co si pomyslíme. Ale vždy a pouze — za odměnu. Za svou ochotu se stát přesně takovým člověkem, jaký život chceme žít.
Procesem své vnitřní přeměny dokáže projít úplně každý. Ale skutečně jím projde jen ten, kdo se k tomu odhodlá a vydrží. Kdo ten proces postaví na své chuti se změnit.
Vesmír vždy jen nabízí, nic nenutí. Vše nechává na vaší vlastní vůli a rozhodnutí. Netlačí nás, protože to ani neumí. On umí jen a pouze nabízet. Což dělá pořád, v jednom kuse. Správný okamžik je tedy každý okamžik, protože jeho nabídka, že mi splní, cokoli si budu přát, je neustále aktuální. Stačí po ní sáhnout s pochopením, že se zapisuji do výcvikového kurzu „stát se přesně takovým člověkem, jaký život chci žít“.
