Čtvrtou kartou Velkých arkán je opět žena, jejíž mužský doplněk se objeví na kartě následující. Císařovna představuje rovněž vlastnosti typicky ženské, ale na rozdíl od Velekněžčiny intuice je jejím typickým rysem něco jiného — přirozená schopnost bezpodmínečně milovat. Jak vypadá bezpodmínečná láska, kde se bere a jak ji v sobě pěstovat včetně pochopení, co je jejím opakem a jak takové vnímání vzniklo, je přesně tím, čemu karta učí.

Láska je jedinou komponentou Vesmíru. Láska je v každém jeho bodě, v každé molekule všeho, co Vesmír obsahuje. Láska je jediná realita, je všude a ve všem. když ji někde nevidím, žiju v sebeklamu, podléhám vlastní iluzi.

Láska je i pravou, čistou tvořivou silou. Vše, tvoříš s láskou, jde samo a přináší skvělé výsledky. S láskou tvoří ale jen ten, kdo ji prožívá, kdo lásku cítí. Tomu jde nejen vše samo od ruky, tvoří, aniž by vydával energii. Ten je i ve svém počínání podporován všemi vesmírnými silami, protože nikde neexistují žádné zábrany v podobě překážek, komplikací, předsudků, usilování, lpění, nečistých záměrů, spekulací, snažení, srovnávání ani ničeho jiného.

Aby byla láska skutečná, musí splňovat jednu nezbytnou podmínku: musí být bezpodmínečná. Ničím nepodmíněná, trvalá, čistá, na ničem nezávislá.

Není všechno láska, co za ni považujeme

Právě tuto nutnou podmínku mnozí nechápeme a nebo i když chápeme, nedodržujeme. Svou lásku často něčím (vědomě i nevědomky) podmiňujeme. Svého partnera mám rád do okamžiku, než mi oznámí, že se mnou už nechce žít. Tím se mé city obrací, z mé „lásky“ se stává všivák, zrádce, soupeř, nepřítel číslo jedna.

Ač to tak navenek nevypadá, chyba je ve mně, ne v člověku, který se rozhodl podle svého cítění. Jsme zvyklí házet špínu na toho, kdo „nás opustil“ a vůbec neřešit, proč vlastně cítíme, co cítíme. Proč mu nefandíme na jeho nové cestě, proč mu nepřejeme to nejlepší? Proč se cítíme ublížení, když se někdo blízký rozhodne žít jinak, protože mu (a je jedno proč) žití se mnou nevyhovuje? Copak není svobodný? Copak je ten člověk můj majetek?

Opakem bezpodmínečnosti je majetnictví

Narazili jsme na správné slovo — majetek. Mnozí svou lásku k druhým (a vůbec nemusí jít jen o partnery, bývají to i děti, přátelé, zaměstnanci, ale i úplně cizí nebo veřejně známí lidé, sportovci…) zaměňují za vlastnictví. Svou lásku k druhému člověku projevují v závislosti na tom, zda se ten člověk chová, jak chci, nebo nechová. Zda dělá to, co po něm (podvědomě) chci anebo se chová jinak. Zda jsou jeho názory ve shodě s mými, nebo jsou jiné. Takové rádobylásce se říká láska majetnická právě proto, že se k druhým bytostem (nemusí jít jen o lidi, kocour pes…) chováme jako ke svému majetku. Něco od nich totiž chceme. Něco, co nám samotným chybí, a proto nedokážeme milovat, pouze vlastnit.

Kde se nedostatek (sebe)lásky vzal? Obvykle v dětství. Prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, jej ovlivní. V podstatě platí, že co mu ono prostředí nedá, to mu bude v dospělosti chybět a bude s tím bojovat. Kdo vyroste tam, kde to přirozenými city zrovna nehýří, rodiče s ním manipulují nebo jej nedokáží mít rádi takového, jaký je, obvykle a zákonitě si to ten člověk s sebou ponese. A pak je na něm, jestli s tím něco udělá, zda se toho zbaví, anebo si to ponese celý život. Vše jde změnit, úplně otočit, na to nezapomínejte.

Majetnictví je škatulkování a s láskou nemá nic společného. Majetník nemá rád ani ty, o kterých si myslí, že je rád má. Kdepak, pro majetníka jsou všichni jednou nohou ve škatulce „nemám tě rád“, protože záleží na tom, zda se budou chovat jak majetník chce nebo jinak.

Opakem lásky je strach

[checklist style=“3″]

Láska je vším skutečným, stojí na pozadí všeho dobrého.
Strach je vším iluzorním, stojí na pozadí všeho zlého.

[/checklist]

Majetnictví probouzí pocit, že o něco přicházím, když mě někdo chce opustit, jít si svou cestou. Vede mě k tomu má vlastní nejistota, nespokojenost se sebou samým, díky níž stavím svůj život a své štěstí na něčem mimo sebe. A to cítím díky tomu, že — nemám rád sám sebe.

Jinak řečeno — nemít rád sám sebe znamená nebýt se sebou spokojený. Myslet si, že mi něco chybí, že nejsem dost dobrý. A tento svůj domnělý „deficit“ mám tendenci doplňovat něčím ze svého okolí. Buď si na něco hraji (dělám se lepším) nebo si něco/někoho pořídím. Nedostatek sebelásky vykompenzuji tím, že něco mám. Auťák, barák, prachy, sexy kočku… Své štěstí nespatřuji v tom, jaký jsem, ale v tom, co mám. Je tedy vázáno na to, co není ve mně. A to je ten problém.

Láska k druhým odpovídá lásce k sobě

Všimněte si, že jdeme stále do svého vlastního nitra. Tam totiž leží řešení každého „problému“, odpověď na každou otázku. U lásky, stejně jako i ve všech ostatních případech, jde vždy o obraz vztahu k sobě samotnému. Ten je přesnou předlohou vztahu k druhým. Nemůže to nikdy být jinak.

Nemám-li sám sebe rád takového, jaký jsem (za něco se stydím, něco skrývám, s něčím jsem nespokojený, něco si vyčítám, s někým se srovnávám…), nemohu mít rád ani druhé lidi. To nejde. Deficit lásky k sobě samotnému mi generuje všechny životní nepříjemnosti. Všechny obavy, závislosti, smutky, hněvy, stresy, úsilí, škatulkování, srovnávání, to vše je produktem nedostatku lásky k sobě = toho, že se nepovažuji za dost dobrého, že mám pocit, že mi něco chybí. Že si všímám na sobě i druhých chyb namísto abych na každém viděl to dobré a zbytek neřešil.

Umění nechat každého takového, jaký je

Císařovna učí pochopit, že přestože jsme každý jiný, každý máme své klady i slabé stránky, jsme každý stejně a dostatečně dobrý. Císařovna nestaví nikoho pod sebe ani nad sebe, ona vidí všechny v jedné rovině. A to může vidět jedině tehdy, když sama sebe miluje, je spokojená s tím, jaká je. Netrpí pocitem, že jí něco chybí. Necítí tudíž potřebu něco vlastnit, něčím si „dělat radost“, vylepšovat náladu. Ona ji má pořád dobrou.

Mít pořád dobrou náladu není žádné přetvařování. Je to zákonitý výsledek přirozeného uvažování. Proměnlivost nálad je jen potvrzením, že je vaše podvědomí zablokované, že spoustu situací vnímáte iluzorně, vidíte dramata tam, kde žádná nejsou. Jste ovládáni svými emocemi.

Jelikož Císařovně nic pocitově nechybí (cítí lásku), nevidí v ničem problém = ničeho se nebojí. Její umístění na stupnici strach — láska je zcela na straně lásky.

Císařovně nikdo nevadí. Chápe, že každý žije svůj život, má právo věci vidět tak, jak je vidí, má svůj vlastní žebříček hodnot a má právo se sám rozhodovat, co chce a co ne. Císařovna nemá pocit, že kdokoli jiný než ona sama má na její život vliv. Cítí stejnou lásku ke každému, ať jsou jeho názory shodné s jejími či jakékoli jiné. Právě proto, že necítí žádné propojení mezi svým životem a životy těch, kdo jsou svým uvažováním jiní.

Mít někoho rád neznamená si jej pouštět do svého života. To, že mám všechny lidi rád neznamená, že bych mohl (a měl) se všemi žít. To jen znamená, že druhé neodsuzuji za to, jací jsou, ale soucítím s nimi = chápu, že se v nich jejich názory někde vzaly a proto žijí tak, jak žijí.

Milovat neznamená souhlasit

Milovat bezpodmínečně znamená mít rád, i když nesouhlasím s tím, jak ten někdo žije. Podívejte se třeba na to, jak je internet plný názorů na kde koho známého. Na prezidenta, premiéra, herce, sportovce, na každého, kdo někde něco veřejně řekne, napíše, nebo rozhodne. Je tohle láska, o které si kde kdo myslí, že ji cítí? Kdepak.

Mnozí se cítí na druhých závislí a z toho pramení jejich neláska. Je obvyklé se cítit závislý na politicích, zákonodárcích, zaměstnavatelích apod. Ale to vše je iluze hnaná nedostatkem sebevědomí, o kterém jsem podrobně psal v článku o „Panáčkovi„.

Vztahová pyrotechnika

Závislost na někom druhém je zdrojem potenciální nelásky k němu. Časovanou bombou, která dokáže vmžiku změnit lásku v nenávist. Má vlastní nejistota (projev nedostatku sebelásky) je spouštěčem všech obav, podezřívání, pocitů chybění, lpění. Nejistota je časovanou bombou a je vždy jen otázkou času, kdy vybuchne.

Žijete-li nějaký závislostní vztah (k partnerovi, svým dětem, vůči zaměstnavateli), bomby v něm bouchají každou chvíli. Každou chvíli se cítíte nejistí, nespokojení, v ohrožení. A je jen otázkou času, kdy vybouchne ta poslední, definitivní, která ten vztah ukončí, protože takový vztah je dlouhodobě neudržitelný.

Závislost = nepřitažlivost. A to je pravý opak toho, jak působí na druhé Císařovna. Právě její nezávislost ji dělá spokojenou a přitažlivou nejen vůči lidem, ale i ke všemu ostatnímu. Přitažlivost je správné vyzařování, a jak je patrné, jeho zdrojem je opět a jako vždy — správný vztah k sobě. Bezpodmínečná láska vůči sobě samotnému.

Chceš-li být přitažlivý, přestaň hledat a vidět krásu i hodnoty okolo sebe. Otoč svůj pohled a zapracuj na svém vztahu k sobě. Zbav se všeho, čím svou hodnotu ve svých očích snižuješ. To je jediný způsob, jak se přitažlivým, spokojeným, sebevědomým, svobodným i šťastným staneš. Nejsi-li s něčím ve svém životě spokojený nebo ti něco chybí, je to jen proto, že žiješ jinak, než jak toužíš. V tvém životě je něco, co neodpovídá tvé touze, nenaplňuje tě to, žiješ kompromis. A ten žiješ jen proto, že nemáš odvahu to změnit. Nahradit neuspokojivý stav tím, co tě bude naplňovat. A to, že sílu něco změnit necítíš, opět přímo souvisí s tvým pošramoceným sebevědomím a bezpodmínečnou sebeláskou.

Odvrácená strana karty

Odvrácenou stranou Císařovny neboli opakem principu, kterému učí, je již zmíněné majetnictví. V čem vidíš větší hodnotu než sám v sobě, to toužíš mít. za tím se ženeš, a když to máš, staráš se, abys o to nepřišel. Chceš to mít pořád u sebe. bez toho mi je totiž hůř než s tím, protože jsi na tom závislý.

Jelikož jsi pro vše, co stavíš výš než sám sebe nepřitažlivý, jdeš na to silou. Usiluješ o to, aby to, v čem hodnotu vidíš, bylo v tvé přítomnosti, aby ti to dělalo společnost. Což ale díky tvé nepřitažlivosti nefunguje. Tudíž vymýšlíš, jak to zaonačit. Manipuluješ, spekuluješ, vymýšlíš, usiluješ, intrikaříš. A taky vyčítáš, kontroluješ, špehuješ, děláš si starosti… Jednoduše řečeno — manipuluješ. Ubližuješ tím druhým, ale nejvíc sám sobě.

Jak z toho ven

Pro manipulátora je nejtěžší toho nechat. Jeho vnitřní prázdnota (nedostatek sebelásky) jej k manipulaci neustále nutí. Manipulace a přetvářka je jeho životní styl, kterého se nedokáže vzdát, vypadá až nemožné s tím přestat, je to závislost. A ono to skutečně nejde jen tak. Cesta ale existuje a je jediná — najít v sobě to, co si myslí, že mu chybí. Napravit svůj vztah k sobě, najít ztracenou sebelásku. Pak se vše vyřeší úplně samo. Vnitřní prázdnota zmizí, nepříjemné pocity i celý svět se změní. Začne se cítit tak, jak to neznal — najde životní pohodu, klid, radost, spokojenost, jistotu, pocit trvalého bezpečí a štěstí.

Chceš-li začít zlepšovat svůj život, rozvíjej svou lásku. Přestaň s okolím bojovat. Prakticky začni tím, že přestaneš komentovat, kritizovat a posuzovat, co se kde děje, co kdo řekl/udělal/napsal/pokazil… Objev v sobě tyto tendence a začni se jich systematicky zbavovat. Nejde o nic jiného než tvůj blok, tvou nelásku, kterou si kazíš jen svůj vlastní život. Přestaň žít naivně, nehledej už žádné chyby okolo, ale vždy jen v sobě, ve svém způsobu vnímání.

Bezpodmínečná láska je klíčem úplně ke všemu. A to je to, co chce Císařovna každému vysvětlit a předat. Bezpodmínečná láska je tématem všech témat, okolo ní se vše točí a z ní vše vychází. Vypěstovat v sobě bezpodmínečnou lásku je výhra všech výher. Chce to koule, ale to chce každá sebezměna a každý na ni má. A jak se brzy ukáže, právě v procesu sebezměny člověk najde naplnění i vše, co mu dřív chybělo.

Jaký typ lásky prožíváš?

Prozkoumej své vlastní cítění, svůj vztah k sobě i k druhým lidem. Odhal jeho skutečnou tvář a objev slabiny i silné stránky svého vyzařování. Uvědom si, že kvalita lásky, kterou vyzařuješ, udává kvalitu úplně všeho, co prožíváš a co je součástí tvého života, ať citového, pracovního, finančního, materiálního a samozřejmě i mezilidského: