Karta XI. Síla objasňuje zákon tvoření. Jasně definuje, že jedinou silou, utvářející život, je naše vlastní uvažování neboli proudění informací, ktré vysíláme do světa. Všemu jím nastavujeme jasnou podobu i chování. Často se hovoří o „síle myšlenky“, ale já myslím, že je lepší mluvit o „síle podvědomí“. To proto, že síla vědomých myšlenek sama o sobě nestačí, je-li v rozporu s naším vyzařováním neboli „představami a očekáváními“, které jsou všechny uloženy v podvědomí a právě to určuje, jak naše životy vypadají — co do nich proudí, co ne, jak nám to či ono funguje, kolik toho máme a jaké to máme. Duchovní neboli myšlenkovou sílu člověka je tedy dobré vnímat jako „stav jeho podvědomí“.

Abychom pochopili svou sílu, dokázali ji rozvíjet a cíleně s ní pracovat, musíme pořádně pochopit své podvědomí. To jsme si už dříve definovali jako zásobník, ve kterém máme uložena všechna svá přesvědčení. Ona tam ale jen tak neleží, ona nás odtamtud řídí.

Řídí naše úvahy, chování, reakce, pocity i očekávání, s nimiž hledíme nejen na to, co se momentálně okolo děje, ale i na svoji budoucnost (co se dít bude). A právě tím, jak na ni hledíme, ji tvoříme. Do detailu přesně, protože život funguje tak, že nám všechna naše očekávání přesně plní — naše představy převádí z roviny myšlenek a úvah do roviny prožitků.

Transformací představ vzniká ve fyzickém světě vše, tudíž si takto každý sám vytváříme i celý svůj život. Vše máme přesně tak, jak podvědomě očekáváme, že to bude. V tom máme naprostou svobodu a záleží jen na nás, jaké představy si pěstujeme, protože přesně tak to pak budeme i mít.

Neřídí nás naše současné myšlenky

Mnozí si roli svých myšlenek vykládáme nesprávně. Myslíme si, že si život tvoříme tím, jaké myšlenky vědomě vypouštíme. Ale tak to není! To by bylo moc jednoduché. To by se člověk dokázal šmahem měnit, z okamžiku na okamžik, a to by nebylo žádné umění a nemělo by ani žádnou hodnotu.

Život je o tom si dokázat vše, v čem nějakou hodnotu vidíme, vypěstovat. Máme se bavit rozvíjením toho, po čem toužíme. Neustále se posouvat k nějakému pro nás hodnotnému cíli. A až si jej splníme, vydat se za dalším, a tak pořád dál a dál. Takto má život vypadat.

Všemu udává trend vývoje naše podvědomí, které bychom mohli definovat jako „naše bývalé myšlenky a závěry„. Důraz je na slově „bývalé“, protože naše přesvědčení jsou názory, kterým jsme uvěřili někdy v minulosti a od té chvíle je v sobě nosíme. Jsou jimi definována očekávání, která se v nás automaticky probouzejí a podle kterých se náš život formuje, protože právě očekávání = naše vyzařování neboli přitažlivost.

Vyzařování = tok informací. Naše v podvědomí uložená přesvědčení jsou informace, které sami slyšíme, když o něčem v duchu uvažujeme (sami k sobě tiše promlouváme). Je to náš vnitřní hlas. Přesně tyto úvahy a z nich plynoucí závěry (očekávání) vysíláme. Na nekonečně dlouhou vzdálenost, všemi směry, vůči všemu, čeho se ty informace týkají. Naše okolí (živé i neživé) je přijímá a přizpůsobuje se jim = chová se k nám přesně podle nich.

Vědět nestačí

Skutečnost, že vás neřídí vědomé myšlenky ale podvědomí, si ověříte snadno, rozhodnete-li se něco ve svém životě změnit. Například se chcete přestat něčeho bát, protože jste právě zjistili, že není čeho, že se obáváte jen své vlastní iluze, ale ve skutečnosti vám nic nehrozí. Ve své hlavě se nad tímto novým uklidňujícím poznáním pozastavíte, jelikož vás nadchlo a povzbudilo. Řeknete si: „Hurá! Přesně tohle pochopení mi chybělo!“ a máte pocit, že vám klid nabytý novým poznáním už zůstane, že žádný strach už na vás odteď nemůže.

Jenže vaše pohoda vydrží jen do chvíle, než zase přijde situace obdobná těm, které ve vás strach probouzely. Co se stane? Začnete se bát úplně stejně jako kdykoli předtím. Žádná změna se nekoná, strach vás vrátí do starých známých kolejí, užijete si jej naplno a propadnete mu stejně jako dřív.

Co vím, necítím

Až se vše uklidní, jste zmateni. Nechápete, jak je možné, že strach, o kterém už dobře víte, že je jen iluzí, s vámi zacvičil stejně, jako když jste mu ještě věřili. Nedává vám to smysl, nerozumíte, co se s vámi děje.

Pro pochopení je potřeba znát, jak funguje podvědomí. Ono nás totiž řídí, má nad námi trvalou a plnou kontrolu. Zda se cítíme dobře nebo nedobře není záležitostí toho, co si myslíme vědomě, ale co si myslí naše podvědomí.

Podvědomí reaguje na vše, co se momentálně okolo nás nebo v nás děje. Naše smysly fungují jako probouzeče myšlenek. Probuzená myšlenka (dojem z právě prožívaného) ihned přivolá odpovídající podvědomé přesvědčení, které v nás aktivuje odpovídající pocity, úvahy, závěry i očekávání.

Schematicky vyjádřím tento zákonitý řetězec událostí takto:

• Ocitnu se v situaci A. (Např. potkám krásnou slečnu.)
• Vědomě si pomyslím, že to je situace A. (Hlavou mi proletí myšlenka: To je krásná slečna!)
• Tím ve svém podvědomí okamžitě probudím své uložené přesvědčení o situaci A. (V podědomí mám uloženo, že pro krásné slečny nejsem dost dobrý.)
• Mé přesvědčení A nade mnou převezme nadvládu. (Začnu se cítit nesvůj, nejistý.)
• Svého podvědomého přesvědčení A se nedokážu zbavit, proto se chovám, uvažuji i cítím tak, jako vždy ve chvílích, kdy se probudí. (Svému přesvědčení, že nejsem dost dobrý, věřím, nejsem tudíž schopen se zbavit vnitřních nejistot, nepříjemných pocitů a křečovitého chování.)
• Teprve až celá situace A skončí, odezní i mé přesvědčení A a já se vrátím zpět do klidu, kdy jsem zase schopen uvažovat vědomě. (Teprve až slečna odejde, vrátí se mi pomalu klid a já jsem zase schopen fungovat normálně.)

Poslední odrážka jasně říká — pod vlivem svého podvědomého přesvědčení nikdy vědomě neuvažujeme! Nejsme toho schopni, nikdo toho není schopen. Jakmile nás ovládne podvědomí, jsme jím řízeni, dostaneme se pod tlak a chováme se jako roboti. Zachováme se vždy přesně tak, jak jsme navyklí a situace dopadne jako vždy. Je to celé zákonitý proces, který neovlivníme.

Řešení existuje

Naštěstí existuje řešení, jak se zbavit zdroje, který nás nutí se nedobře cítit a přivolávat si do života nepříjemnosti. Je nutné vymazat své klamné přesvědčení, svůj podvědomý blok. Jakmile to dokážeme, budeme se už vždy cítit dobře a co dřív nefungovalo, začne automaticky fungovat správně.

Řešení je tedy trvalé, jen to nebude raz dva. Půjde o proces, během něhož se náš podvědomý blok bude postupně oslabovat, až nakonec z podvědomí zcela zmizí. Pak se náš život sám změní a bude fungovat tak, jak jsme si během celého procesu změny přáli.

Kdo pochopil Sílu, umí jít vlastní cestou

Životní síla je schopnost si vše nastavit tak, jak toužíte. Rozhodnete-li se takto žít, budete šťastní. Naučíte se plně věřit sami sobě, spoléhat na svou přitažlivost a bavit se tím, že si své cíle plníte sebezměnou = stará přesvědčení nahrazujete takovými, jak to chcete mít.

Nepochopíte-li tento základní životní princip, budete žít v nejistotě, pavučině závislostí a omezení, generovaných vašimi iluzemi. Co vám funguje, bude fungovat dál, a co ne, to se nespraví, čeho se bojíte, toho vám bude hrozit dál. Žádná změna, žádný vývoj. Mnoho lidí tak žije, takže se tak žít dá. Otázkou je, jestli vám to stačí.

Zdoje všech neklidů jsou uvnitř

Slabí lidé stále s něčím bojují. Trvale žijí pod svým vlastním tlakem, který udržují naživu svými zkreslenými dojmy: že jsou na něčem nebo někom závislí, že jim něco hrozí, že musejí pořád něco řešit. Vnitřní boj v nich vzplane pokaždé, když se nějaký jejich podvědomý blok probudí. Ke své smůle si obvykle vůbec neuvědomují, že bojují jen sami se sebou. Nepřítele nevidí ve svém názoru, ale v okolním světě, v tom, co nebo koho za zdroj svého neklidu mylně považují.

Bojovat, soupeřit, vidět překážky nebo komplikace, je nemoc, (porucha vnímání) protože nic, s čím bojujeme nebo čeho se bojíme, neexistuje. Jde jen o výplody naší fantazie, kterým věříme, a jelikož v sobě svá zkreslená přesvědčení nosíme a věříme jim, bojujeme dál a dál.

Čistit své podvědomé bloky znamená přestávat se světem bojovat. Svůj boj se světem už necháváme probíhat jen ve svém vlastním nitru, kde jej správným způsobem zpracujeme a tím svůj blok oslabíme. S každým vyčištěným blokem se zbavujeme domnělého soupeře, až nezbude žádný. A pak — pak budeme silní a neohrožení, protože nikde nebudeme vidět nic, s čím by bylo potřeba soupeřit. Život nám začne dávat vše, co toužíme žít a bude se tak dít automaticky, protože to celé řídí naše vlastní — teď už vyčištěné — podvědomí.

Skutečný = nezávislý

Karta XI. Síla je tedy hlavně o pochopení, že naši skutečnou sílu určuje kvalita podvědomého vyzařování. Skutečná je tato síla proto, že:

• je zcela nezávislá (závisí pouze na nás samotných)
• s nikým nebojuje (není to síla soupeřící)
• působí automaticky (žádnou sílu nevyvíjí, tvoří na principu samovolnosti a harmonie, nic jí nestojí v cestě)

Odvrácená strana

Pozor bychom si při používání své síly měli dávat na chuť svých schopností zneužít. Nemířit ji proti druhým, jejich svobodné vůli a zájmům — nemalipuvovat lidmi. Je to sebedestruktivní, protože tak svou sílu namíříme sami proti sobě a sami sobě nakonec nejvíc ublížíme.

Životní princip, kterému karta učí

Stručně shrnuto, jde o uvědomění si své neohroženosti a neomezenosti.Pochopení, že mohu žít tak, jak toužím, a to zcela v klidu, bez jakéhokoli úsilí a obav, stačí myslet v souladu s tím, co chci žít a jak to chci mít. S ničím/nikým nebojovat, namísto toho si uvědomovat, že jde jen o můj vnitřní boj, s mým klamným názorem, který mám uložen v podvědomí a cesta dál vede přes odstranění tohoto bloku.

<Předchozí | Další >