Smrt je typická karta Tarotu, které se začátečníci polekají, kdykoli se objeví v jejich výkladu. A jak to tak v životě bývá, představuje tato karta přesný opak — odnaučuje se čehokoli bát. Vysvětluje, že se vždy bojíme jen proto, že se na něco nesprávně díváme. Strach nám tedy nahání jen náš vlastní úhel pohledu, který stačí změnit, a tím se bát přestaneme.

Smrt je ve skutečnosti obyčejná změna. Nic víc, nic dramatického, žádný průšvih, tragédie, důvod k obavám, vizím hrozící katastrofy, problému, průšvihu.

Všechny negativní představy, které při nečekaných změnách prožíváme, jsou jen hrou naší fantazie. Falešnou hrou. Představujeme si něco, co neexistuje. Projektujeme si ve své mysli nerůžovou budoucnost. A to vše jen proto, že nerozumíme situaci, která nás právě potkala. Nechápeme, proč přišla a co nám přináší, myslíme si o tom něco úplně jiného.

Ve skutečnosti se nikdy nebojíme toho, co k nám přišlo, ale své vlastní vymyšlené představy o tom, co přijde, co situace, kterou právě prožíváme, způsobí, přinese. Chyba je tedy v našem úhlu pohledu, způsobu, jak se na právě prožívané díváme. Podíváme-li se na to jinak, naše obavy okamžitě zmizí. Jde jen o to to dokázat, dokázat najít nejen jiný, ale ten správný pohled.

Budoucnost je v mých vlastních rukách

Každá nečekaná situace, která nás nečekaně potká a vyvede z klidu, oznamuje změnu. A je nutné pochopit, že ta změna je vždy k lepšímu. Skutečně úplně vždy, a to navzdory tomu, jak se situace, která k nám přišla, tváří, jakým dojmem na nás působí. To je nesmírně důležitý zákon a zároveň stežejní princip karty XIII. Smrt. Toto nás ta karta učí a její učení je obzvlášť důležité proto, že právě nečekané události fungují jako rozcestníky našeho života. Určují, kam se nějaká životní oblast, projekt, na kterém pracujeme anebo přání, které si plníme, vyvine.

Jsou to právě nečekané události probouzející neklid, které nám dávají možnost volby. Ptají se: Kam chceš svůj život dál směřovat? Jak se teď rozhodneš? Neboli řečí Vesmíru: Jaké informace teď v reakci na tuto nečekanou situaci vyšleš?

Žádná nečekaná situace sama o sobě nepředstavuje problém. Problém je až v tom, že obvykle člověk netuší, co a proč se děje. Situaci nebo zprávu, která je zcela neutrální, zdramatizuje svými úvahami, svou fantazií. Podlehne dojmu, kterým na něj daná záležitost působí a pod jeho vlivem začne uvažovat i jednat. A právě tím se dopouští chyb, jejichž výsledkem bude výsledek, jaký nechtěl. Opět řečeno mnohem lépe řečí vesmíru: co si nepřál, ale co si zároveň sám vymyslel a vysílal, takže si to vlastně přál, jen si to neuvědomuje. Vesmír mu jen splnil jeho představy.

Klíčem ke štěstí je sebekontrola

Jestliže to jsou právě nečekané, emoce probouzející události, kde se láme chleba našich životů, stačí si uvědomit, že právě tyto situace — nečekané a emotivní — je potřeba se naučit zvládat tak, abychom při nich dokázali do Vesmíru vysílat, co si přejeme. Pak se zcela zákonitě naše životy budou vyvíjet správným směrem, vše, co si přejeme, se nám bude plnit.

Podíváme-li se tedy na nečekané změny a zvraty novým pohledem, vidíme v nich „nositele našich přání“. Vše si vždy splníme nebo změníme jedině správnou reakcí na nečekanou událost, to je zákon a pravidlo. Stejně jako je pravidlem, že ta situace bude nejen nečekaná, ale zároveň emotivní. Je jedno, zda se v nás probudí pozitivní nebo negativní emoce, v obou případech jde o avízo změny k lepšímu, jen si to potřebujeme uvědomovat a poté dokázat další vývoj správně nasměrovat.

Mít pod kontrolou své emoce

Své emoce se musím naučit mít pod kontrolou. Nenechat, aby ovládaly ony mě, ale abych měl já kontrolu nad nimi. Což neznamená, že se mám dostat do stavu, kdy mě nic nerozruší, takto to nefunguje. Znamená to, že v rozrušení se zaměřím na jediný cíl — na své zklidnění. Vůbec neřeším, co mě rozrušilo, pouze čekám, až se můj neklid sám úplně ztiší. Jakmile se mi to podaří, jsem zpátky ve stavu, kdy dokážu vysílat, co si přeji (namísto toho, co si nepřeji, čeho se bojím). Takže pak už jen stačí vyslat vědomě svou představu o jaký výsledek stojím a Vesmír zařídí jeho naplnění.

Není možné se v neklidu správně zachovat

Takto funguje život, tohle nás učí — správně zpracovat veškeré situace, které nás zaskočí. Nikdy pod vlivem neklidu nesmíme nic rozhodovat, říkat a řešit, ničemu z toho, co se v nás hádá nesmíme věřit, máme jen čekat, až se zcela zklidníme. Toto je univerzální pravidlo, které zajistí, že si v životě nikdy nic nezkomplikujete, že si nepřivodíte žádnou újmu, nedostatek ani nic jiného nepříjemného.

Zmíněné pravidlo platí i obráceně. Kdykoli se pod vlivem svého neklidu nějak rozhodneš, něco řekneš nebo uděláš, vždy to bude špatně. Neexistuje člověk, který v neklidu správně jedná, to ani není možné. Existuje jen možnost počkat, až neklid odezní a rozhodnout se i jednat až potom. A přesně toto se po nás vždy chce, takto se máme naučit chovat.

Každá změna je k lepšímu

Vrátím se ještě k důležitému zákonu karty XIII. Smrt. Říká, že jiná změna než k lepšímu neexistuje. Neboli — vše nečekané ti nabízí možnost rozhodnout, kam chceš jít dál. Záleží tedy na tobě, kam ukážeš a tam také půjdeš. Proto je každá nečekaná situace pouhou nabídkou, čekající, jak na ni zareaguješ.

Emoce do jednání nepatří

Nauč se vždy rozhodovat vědomě, nikdy emotivně. Pak naplníš poselství Smrti, pak se bude tvůj život ubírat vždy přesně tam, kam toužíš. Dokážeš si jej řídit, jak chceš a budeš se umět sám na sebe plně spoléhat. Stačí při každém neklidu počkat, než odezní a do té doby nedělat vůbec nic.

Jak tedy vídíme teď, když jsme se naučili na Smrt správně dívat, je to karta velice pozitivní. Přináší umění řídit svůj život, mít jej pod kontrolou a udávat všem situacím takový trend vývoje, kam si přejeme, aby se vyvíjely. Co chtít víc. Toto si přejeme každý a právě Smrt nás to učí. Učí nás se na vše zdánlivě negativní dívat reálně, tedy pozitivně. Pochopit, že špatně je jen náš vlastní úhel pohledu a že to platí vždy.

Odvrácená strana karty

Smrt nás varuje před tím, abychom se změn báli. Změna je nezbytná pro náš vývoj, rozvoj, pro to, aby nás život bavil a naplňoval. Bez přijímání změn bychom stagnovali, zůstávali stále v tom samém a to by nás brzy začalo nudit. Náš život by se stával prázdným, žili bychom trvalým pocitem, že nám něco chybí.

Strach ze změn je zároveň jediným existujícím způsobem, jak může vzníknout problém, nedostatek, nemoc či jakákoli jiná nepříjemnost. Sám o sobě problém nevzniká, protože není jak. Každý problém ke svému vzniku potřebuje, abychom jej sami vymysleli. Aby naše fantazie pod vlivem emocí vidinu problému vykreslila a poté jí i uvěřila. Což je dobré si zapsat za uši. To si málokdo uvědomujeme, a právě proto se kde čeho bojíme, proto rozlišujeme situace na dobré a špatné. Jen proto, že neumíme jako dobré vnímat úplně všechny situace, tedy i ty, které omylem považujeme za špatné. Věříme své iluzi, že nám něco hrozí, namísto abychom cítili, že přišla příležitost něco nového získat.

<Předchozí | Další >