Jak to s tím úspěchem vlastně je?
yskočil na mě článek, který se otírá o obor, který je svým způsobem i mým oborem. Nechci s ním ani souhlasit, ani polemizovat, chci jej jen využít k připomenutí, že samo ani zázračně nejde skutečně nic, žádný workshop za vás nic nevyřeší.
Ale nejen to. Chci vyzdvihnout mnohem důležitější princip — nezáleží na tom, co děláš, ale s jakým to děláš vnitřním nastavením a záměry. Toto přehlíží kde kdo, a to bez ohledu na okolnost, jestli daný člověk šmejdem je nebo není. Mnozí si myslíme, že uvažujeme upřímně. Že jsou naše záměry čisté. Ale to sami sebe (nevědomky) obelháváme.
Vysvětlím hned proč — protože dokud nejsem vnitřně nastavený správně, tedy odblokovaný, mé záměry čisté být nemohou. Z jednoho prostého důvodu — zablokovanému věci nefungují právě díky těm blokům v něm. Zákonitě se musí cítit nejistě, ohroženě, závisle. Nejde se tak necítit. A jelikož se tak cítí, promítají se všechny jeho bloky do jeho uvažování, reakcí, rozhodnutí a samozřejmě i záměrů — znečišťují je.
Chtít a být je rozdíl
Každý bychom chtěl být hodný, pomáhat, sloužit, milovat… Ale jen ti z nás, kdo to dělají zcela nezištně, mají čistý záměr a — jen proto — jim to bude fungovat. Nabízí se dobrá otázka: „V čem spočívá ona zištnost?“
V kalkulaci. Předem počítám, co z toho budu mít, co mi to přinese. Zní to nevinně, ale právě zde je ten zakopaný pes, brzda fungování je na světě. A můžete se snažit jak chcete, ale kloudně vám váš záměr fungovat nebude, protože za těchto podmínek nemůže. O dělání to tedy není, přesně v duchu známého „když dva dělají totéž, není to totéž“.
Nebezpečí, které z toho plyne spočívá v tom, že si nečistotu svých záměrů mnohdy vůbec neuvědomujeme. A tak se snažíme a nerozumíme, proč je naše snažení jalové. Proč to nejde samo, jak to jít má (a jak to učí ti, kteří tomu skutečně rozumějí). Znovu zopakuji mé oblíbené — rozdíl je vždy v detailech. V tom, co je skryté, co hned tak neobjevíš, nepochopíš. Co tvá logika vůbec nezachytí, protože i pomýlená logika zní naprosto logicky.
Opět se tak dostáváme k závěru, že řešením všeho je sebezměna. A je dobré si vysvětlit, co sebezměna je i není.
- Sebezměna je změna svého vnitřního nastavení = odblokování se.
- Sebezměna není, že se něco naučím = nějakou aktivitu, techniku, vyjadřování…
Tím prvním měním zdroje. Skutečné zdroje, které rozhodují o úspěchu a neúspěchu, o fungování a nefungování. Tím druhým způsobem se snažím nefunkční zdroje přebít nějakým chováním, činností, dojmem = silou. Oklamat skutečnost. Je to jako mít Trabanta, napsat na něj Ferrari.
Nic nechtít, to je ona čistota
Ať je někdo šmejd nebo není, platí vždy jedno jediné — nic od života ani od druhých nechtěj. A dokud cítíš, že to tak nemáš, zaměř se na to, aby ses toho chtění zbavil. Abys odstranil všechny zdroje svých nejistot a pesimistických očekávání, které se pak zoufale snažíš přebít aktivitou. Teď už bys měl chápat, proč to nemůže fungovat. I poznat, kdy ti někdo nabízí šmejd nebo to s tebou myslí skutečně dobře.
I Tarot zná odpověď
V Tarotu najdete odpověď na vše, tedy i princip fungování/nefungování v něm musí být někde zakomponovaný. A tím „někde“ je Trojka Holí, neboli karta s podtitulem Ctnost, čistý záměr, celistvost. Kdo zníte blíž mé učení, určitě se vám vybaví definice našeho cíle, kde právě ona celistvost figuruje.
Celistvost není ničím jiným, než stavem, kdy vám nic nechybí, a právě od té chvíle jsou vaše záměry čisté. Automaticky, protože komu nic nechybí, nečisté záměry mít nemůže, nic jej k nim nenabádá. Jak je vše naráz jednoduché, když víte, o čem to je a jak na to.
Pod čarou se vyjádřím i k tzv. „šmejdům“ jako takovým. I tohle označení člověka a pak i vše, co se od něj odvíjí, není ničím jiným než — posuzováním. Děláme si na člověka obrázek z toho, jak se chová. Což je velice naivní úsudek, jelikož nám při něm uniká veškerá podstata.
Tou unikající podstatou — a vždy to při snaze něco posuzovat funguje stejně — jsou souvislosti. Vyjádřeno jednoduše — dělám si názor na to, co někdo dělá (pozoruji výsledek a ten hodnotím), ale už se neptám „Proč to ten člověk dělá?“ „Proč uvažuje takto a ne jinak?“. Přitom teprve po jejich správném zodpovězení dokážu vidět, co se mi ukazuje. Bez správných odpovědí jsou mé dedukce omezené, proto i mé názory budou mylné, byť mi přijdou jasné. I já uvažuji jako „šmejd“, jen si to neuvědomuji.
Ve škole rozvoje přitažlivosti na to máme celou jednu sekci, která se věnuje tématu Sebepřijetí. Je to soubor principů, které je nutné znát, aby se člověk dokázal na svět, situace, lidi i sám na sebe dívat úplně jinak než je zvykem. Teprve pak bude schopen vnímat správně(uvidí skutečně to, čeho je svědkem) a jeho závěry budou odpovídat skutečnosti.
Dokud to tak člověk nemá, soupeří, kritizuje, kroutí hlavou… = bojuje. A dokud bojujete, nebojujete nikdy se soupeři ani šmejdy, ale se svými vlastními názory. Tak to je, ať se vám to líbí nebo ne.
