Právě teď je vše v naprostém pořádku
dyž se budeme snažit hodnotit svět, není možné, abychom každou chvíli s něčím nebojovali. Každou chvíli nám přijde, že je něco špatně, že by bylo lepší, kdyby to bylo jinak.
Říká se tomu myšlenkový neklid, šum, který nás dokonale brzdí. Jelikož jsou to naše úvahy, které dávají podobu našemu žití, je nanejvýš důležité myšlenkově nešumět. Tím si totiž házíme klacky pod nohy, protože vysíláme věci, které nám nijak neslouží. Ale nejen to.
My si všechny ty věci, se kterými máme problém, do života přitahujeme. Vracejí se nám a budou to dělat tak dlouho, dokud s nimi problém mít nepřestaneme. Život totiž funguje tak, že každému vrací vše, s čím bojuje, aby se to naučil přijímat. Aby pochopil, že ať si o tom myslí cokoli, je to jinak — správně.
Naše názory jsou jen naše názory. Realita je ale vždy jiná, resp. vždy ideální. Důvod, proč to tak nevidíme, je ten, že se na vše díváme z velice omezené perspektivy. Kdybychom dokázali vidět všechny souvislosti a důvody, už bychom nikde žádný problém neviděli. Ani hrozbu. Viděli bychom, že svět funguje dokonale pro nás všechny. Není se čeho bát ani čeho litovat, život nás neustále vede a podporuje, abychom se měli dobře.
Mít se dobře ale není otázkou přání si, jak si mnozí myslí. Mít se dobře ani není otázkou snažení, jak si rovněž nesprávně myslíme. Mít se dobře je ozázkou — zrání.
Zralý je ten, kdo správně vnímá. A to je ten jediný důvod, kdy mu věci fungují, jak mají, a přinášejí vše, co by život přinášet měl. A stejně tak platí, že nezralý to tak nemá. Nezralý může vymýšlet, co chce, může se snažit, jak chce — a nic. Žádná změna. A je dobré se zeptat — Proč?
Odpověď zní — Protože vidí problémy. Tak to je. Má své názory a ty vidí problémy, generují černé úvahy. A právě ty černé úvahy se stávají překážkami a brzdami.
Umět přijímat znamená žít bez názorů. Vědět. Názory máme jen na to, o čem nic nevíme. Pak nám nezbývá, než si nějaký názor udělat. Ale pokud víme, názor už není potřeba.
Vědět znamená chápat, jak funguje život. Pak pro problémy a hrozby nezbude místo. Nezbude místo pro černé myšlenky a tedy v konečném důsledku pro brzdy a překážky. Co nefungovalo, začne. Co strašilo, přestane.
Řešením tedy je — změnit myšlení. Což platí úplně vždy. Jediná cesta dopředu vede skrz změnu myšlení, jedině to něco změní. Vše, co nefunguje, potřebuje vyléčit, ne řešit. A nejjednodušší cesta k vyléčení, poté, co pochopíme život, je si pořád dokola připomínat — právě teď je vše v dokonalém pořádku. To nás zbaví našeho zlozvyku si dělat názory nejrychleji.
