Miluji celý svět, proto jsem bohatý
íká se tomu bezpodmínečná láska. A to je správně řečeno, protože to je cítění lásky bez jakýchkoli podmínek.
Dokud jsou naše city reakcí na okolnosti, nejde o žádnou lásku. To jen vyjadřujeme své sympatie tomu, co se nám z nějakého důvodu líbí. A to — umí každý. Na tom nic není, proto to není nic hodnotného.
Pointa je v tom umět cítit lásku úplně ke všem a ke všemu. To už tak jednoduché není, protože aby to tak mohlo být, je potřeba — vědění. A to už není zadarmo, k tomu je potřeba zrát a dozrát. Proto to je — hodnotné.
Pro cítění lásky je vědění potřeba proto, že dokud byste se o to pokoušeli a přitom netušili, oč tu jde, nedokážete to. Stejně jako se nedá odpustit, dokud nechápeme, jak to celé vlastně bylo, nedokážeme ani doopravdy milovat, dokud nechápeme, jak to celé je.
Proto vědění. Přinese mi pochopení a s tím úplně jiný pohled na věc. A až díky tomu úplně jinému pohledu dokážu, co jsem dřív nedokázal. Zároveň si uvědomím, že bez skutečné lásky být bohatý nejde. Technicky vzato totiž nedokážu myslet na to, co si přeji. Chvíli ano, ale pak se to změní. Nekontrolovaně, něco se stane (a ono se to „něco“ vždycky stane) a já narazím. A tím i — končím. To, co bych žít chtěl, žít nebudu, protože si to nedokážu splnit.
K tomu je dobré doplnit odpověď na otázku — „Jak to, že VŽDYCKY přijde něco, co mě zastaví, nač narazím?“ To je totiž otázka zásadní a je velice užitečné odpověď znát, ušetříme si spoustu zbytečného snažení a rozčarování. Ta odpověď zní:
„Protože Vesmír je tak nastaven. On automaticky testuje, jestli si to své už zasloužíme.“ Vesmírné zákony jsou neočůratelné, jsou nastaveny tak, aby se nám automaticky každý náš blok postavil do cesty. Aby se zapojil do procesu uskutečňování našeho záměru.
Je to mazané a zároveň úplně jednoduché. Nikdo nemusí nic kontrolovat, vesmírné zákony to ošéfují samy. Člověk všechny své bloky vysílá a tak o nich Vesmír ví. A pak není nic jednoduššího, než člověku postavit do cesty situaci, která ten blok probudí a tím — dojde k nárazu a cesta je u cíle.
Moje kvalita určuje kvalitu, kterou k sobě dokážu pustit. Mé bloky spolehlivě zajistí, co už nepustím, před čím vždy narazím. Nedokážu k sobě pustit vyšší kvalitu, než je ta má. Aneb zákon akce a reakce. Jednoduché, efektivní, spolehlivé.
Svět je nastaven tak, že aby člověk mohl žít spokojeně to své, potřebuje žít v naprosté harmonii se zbytkem světa. Neboli — celý ten svět milovat a podporovat. Chovat se k němu stejně, jako se Vesmír chová k nám. Vesmír nám jde vlastně svými zákony příkladem. A právě proto nás vede tak, abychom ty zákony pochopili a i my začali uvažovat a fungovat stejně jako on.
Vesmírná logika není nic jiného než žití podle životních zákonů. Uvažování podle nich, reagování podle nich, tvoření podle nich a cítění podle nich. Jedině, když mám v krvi životní zákony, skutečně cítím. Skutečně, tedy nepřetržitě. Dokud je v krvi nemám, tak něco cítím a do něčeho zapojuji hlavu — vymýšlím a dedukuji.
A právě ten okamžik, kdy se zapojí hlava, je zároveň okamžikem nárazu. Začínám vymýšlet a tím se ocitám mimo realitu, ve vlastních dedukcích a názorech, ze kterých už se nedokážu vymanit.
Bohatý člověk žádné názory nemá. On už totiž ví. A kdo ví, nepotřebuje názory. Tomu už jsou názory zbytečné, on ví, tečka. Není co řešit, co hodnotit, co posuzovat, co rozebírat, co vysvětlovat — není s čím bojovat.
A proto se dá napsat rovnice: Bohatý = Bez názorů = Milující = Nebojující. K čemuž je dobré ještě připomenout, že „člověčí neboli panáčkovská logika“ je celá vystavěná právě na názorech. Stačí si to teď dosadit do té rovnice, a vyjde nám, jak na tom takový člověk je.
Bohatství tedy není kupa peněz, úspory ani majetek, ale — bezpodmínečná láska. Umění milovat úplně vše, bez ohledu, jak se to chová a tváří.
